V českém fotbale je pro udržení moci zapotřebí nepřítel a nenávist, říká exčlen vedení FAČR Michal Prokeš

Ve velkém fotbale začínal ve Slavii coby šéf tamního centra mládeže, pak přešel do Dukly, kde se stal generálním manažerem, předsedou představenstva a také členem výkonného výboru FAČR, s níž spolupracoval už od roku 2014. Na Strahově pak působil Michal Prokeš od roku 2016 jako sportovně technický ředitel FAČR, měl mj. na starosti rozvoj mládežnických akademií. Jenže krátce po odchodu asociačního předsedy Miroslava Pelty z funkce náhle v říjnu 2018 po sporech se strahovským vedením v čele s místopředsedou Romanem Berbrem coby rebel skončil i Prokeš. HATTRICKU nyní po více než půldruhém roce poskytl velmi otevřené interview.  

Předseda FAČR Martin Malík koncem roku 2018 oficiálně oznámil, že se prý s Prokešem nedohodli na finančních podmínkách nové smlouvy a jako další důvod ukončení spolupráce označil údajné ředitelovo porušení interních předpisů v nakládání s firemním prostředky, konkrétně s kreditní kartou asociační obchodní společnosti STES.

Na Prokešovu obranu se ale v protestním dopise postavil tehdejší vedoucí úseku talentované mládeže FAČR Antonín Barák starší (otec reprezentanta, s nímž v tomto čísle mj. přinášíme na stranách 12 až 16 velké interview). Spolu s Barákem se pod dopis konce m roku 2018 podepsalo několik dalších koučů národních týmů a bývalých reprezentantů, byl mezi nimi i patron projektu regionálních fotbalových akademií Karel Poborský spolu s dalšími vicemistry Evropy z roku 1996 Janem Suchopárkem, Radkem Bejblem, Petrem Koubou nebo Martinem Kotůlkem, kteří pro FAČR pracovali v trenérských nebo funkcionářských pozicích. Dopis podepsali také šéf trenérské unie Verner Lička a vedoucí úseku reprezentací Günter Bittengel mladší.

V dopise uvedli, že právě díky Prokešovi se podařilo pro mládežnické reprezentace získávat nejlepší evropské soupeře a současně se podařilo propojit projekt regionálních a klubových akademií. Bývalý funkcionář Dukly se také zasadil o revizi vzdělávání trenérů a do nejnižších pater fotbalu přivedl trenéry-odborníky.

Krátce po Michalu Prokešovi odešel ze Strahova i respektovaný generální sekretář FAČR Rudolf Řepka, mj. dlouholetý člen disciplinární komise UEFA.
Michal Prokeš pak koncem roku 2019 jako jeden z prvních signatářů podepsal opoziční Výzvu 2021, iniciovanou bývalým elitním mezinárodním rozhodčím Ivanem Grégrem.

Jak se zpětně díváte na svou kauzu, po níž jste coby sportovně technický ředitel FAČR opustil Strahov?

Já to nevnímám jako nějakou kauzu. Do této chvíle jsem vlastně ani žádný rozhovor nikomu neposkytl, a to především proto, že o to ani nikdo nestál. Šel jsem pracovat na svaz proto, že mě oslovil Miroslav Pelta s tím, že si je plně vědom nutnosti dělat skutečný fotbal, a to nově. Byl první, kdo pochopil, že jsme třicet let za západní Evropou a že jinak než systematickou prací to nedoženeme. Pamatuju si, když mi říkal: „Michale, musíme to všechno změnit, přesvědčit lidi, aby se předsedou FAČR stal Pavel Nedvěd, společně s Rudou Řepkou a vámi mladšími to celé změníme. My, staří funkcionáři už musíme jít od toho.“ Jen to Míra řekl trochu peprněji.

Dovedu si představit, jak to asi Pelta řekl…

Mirek Pelta si byl vědom toho, že coby člen Národní rady pro sport měl za úkol zajistit finance pro celkový chod fotbalu. A věděl, že je k tomu potřeba vytvořit obsah. Dlouhodobý, systémový a v návaznostech. Je mi putna, co dneska kdo o Peltovi říká, já tvrdím, že to, jakými prostředky svaz doteď disponuje, je Mirkova práce. A dodávám, že Pelta umí držet slovo, a vše, co dělal, bylo vždy pro rozvoj fotbalu. Smutné je, když potom slyšíte, jak o něm mluví lidi, kteří stáli pravidelně frontu u jeho kanceláře, nebo které na svaz přivedl a dal jim práci. Jinak nelze než poděkovat za krásné čtyři roky práce pro rozvoj fotbalu a za to, že mi bylo umožněno poskládat skvělý tým kvalitních lidí s jediným cílem.

A ten cíl byl jaký?

Lepší, tedy čistší fotbal.

Litujete nějakého svého kroku? Udělal byste dnes něco jinak?

Ano, udělal, ihned po tom, co Mirek Pelta rezignoval, jsem měl z FAČR odejít.

Potěšila vás solidarita vašich kolegů, trenérů, z nichž někteří pak rovněž ze Strahova odešli? Nebyly ale některé jejich kroky pro vás v podstatě kontraproduktivní?

Myslím si, že ani nešlo v pravém slova smyslu o solidaritu, navíc já u toho nebyl. Dopis na podporu mého dalšího působení na Strahově jsem si přečetl až v médiích. Ten vývoj byl rychlý. Nejdříve jsem byl pozván vedením ve složení Malík, Platil, Pauly a Kabelka na koberec, kde mi bylo oznámeno, že končím z důvodů nesrovnalostí kolem platební karty. Po hodinové rozpravě se zdálo, že je vše jinak a já ještě druhý den plamenně hovořil společně s Rudou Řepkou v Nymburce k předsedům a sekretářům okresů na téma, proč nemají peníze a jak jim případně asociace pomůže. Ještě před tímhle mítinkem jsem se Malíka ptal, zda je vhodné, abych v případě, že budu končit, mluvil o takhle důležitému tématu k lidem. Mimochodem v tom Nymburce nebyl ani Malík ani Berbr, protože se zrovna konala tiskovka k reprezentaci. Další pondělí jsem byl znovu na koberečku kvůli tom, že prý štvu média proti vedení.

Jak jste měl ta média štvát?

To byla jen blbost vyvrácená za minutu. Tak přišlo další téma, že jsem údajně pod vlivem agentury Sport-Invest a že to všem vadí. Další blbost vyvrácená za třicet vteřin. Nikdo, ani pan Paska, ani pan Nehoda, Kolář, Müller, Ondřej Chovanec, zkrátka nikdo z hráčských agentů, neovlivňoval nominace do mládežnických reprezentací. Ani náznakem. Navíc u národních týmů jsme měli tak silné osobnosti, že by si to nikdo ani nedovolil. Je pravda že Viktor Kolář ze Sport-Investu je můj kamarád, velmi si ho vážím, a to především proto, že nikdy naše přátelství nespojoval s prací, a že se vždy chová profesionálně.

Jaký byl tedy nakonec hlavní důvod vašeho strahovského vyhazovu?

Tak či tak mi bylo oznámeno, že končím a že si to vyloženě přeje Roman Berbr, který mimochodem ani jednou u jednání nebyl. Přijal jsem to, protože je plně v kompetenci vedení vybrat si, s kým chtějí a s kým nechtějí pracovat. Po odchodu z kanceláře předsedy jsem o svém okamžitém konci informoval spolupracovníky. Asociace mi doplatila smlouvu do února 2019 v plné výši a do médií šla informace, která plně korespondovala s dohodou mezi mnou a asociací. Že jsme se nedohodli na nových podmínkách spolupráce, a to jak finančně, tak lidsky. Tím to pro mě celé skončilo a dále už jsem se na ničem nepodílel. Jsem přesvědčený o tom, že smyl dopisu a podpory týmu lidí, s nimiž jsem spolupracoval, se týkaly především práce, kterou jsme spolu dělali, a otázkám, jak to bude celé pokračovat. Na základě vlastních zkušeností, stáží atd., celý úsek sportovně technického oddělení věřil, že jdeme správnou cestou. Věděli to ostatně i v zahraničí a věděli to všichni i obyčejně selským rozumem. Následná mediální masáž, podpisy, karta, výpisy, jednání a já nevím, co všechno, už šlo zcela mimo mě, a tak to i zůstane. Přeju fotbalu jen to nejlepší. Čas najde řešení a fotbal bude mít, jak s oblibou říká fotbalový novinář Luděk Mádl, vždy to, co si zaslouží a zvolí.

Nebylo vám líto odejít od rozdělané práce s mládežnickými akademiemi?

Bylo, proto jsem také hned po Peltově rezignaci neodešel, což byla, jak už jsem zmínil, chyba. V té chvíli jsem cítil zodpovědnost za všech téměř sto lidí, které jsem přesvědčil, aby do „toho“ šli se mnou.

Jak to vlastně bylo s tou vaší platební kartou z FAČR, kterou jste měl údajně využívat až příliš divoce?

Nástroje k práci, jako telefon, počítač, auto, platební karta či co já vím, lze užít vždy jen tak, jak vám to zaměstnavatel umožní. Je to otázka smlouvy a principů vyúčtování a popisu, jak a kdy co užívat a vykazovat. Ve smlouvě, která ukončila vztah „Prokeš vs. FAČR“, je jasně formulováno, že strany vůči sobě nemají žádné další nároky a závazky. Asociace mi ponechala vybavení a doplatila smlouvu, která byla na dobu určitou. Divoce roste plevel, já kartu využíval k práci a v souladu s interním nastavením.

Jako jeden z prvních jste podepsal opoziční Výzvu 2021, v jejímž čele stojí respektovaný mezinárodní rozhodčí Ivan Grégr. a kterou podepsali mj. i Ladislav Vízek, uznávaný trenér Ivan Kopecký, Roman Hogen či další bývali rozhodčí, jako Evžen Amler, Karel Popper, Stanislav Hanovský či Andreas Drastík. Co vás k tomu vedlo? A jaké změny by měly v českém fotbale nastat?

Výzvu 2021 jsem podepsal, protože nesouhlasím se současným vedením českého fotbalu, a to jak politicky, tak po odborné stránce. Loajalita je v něm nadřazena odbornosti. Vše se řeší v rámci a dosahu jednoho volebního období, tedy není možné mít stabilní dlouhodobý plán. Co dva roky přehazujeme soutěže, před volbami rozšiřujeme sportovní centra, abychom si oficiálně koupili hlas. Poslušný může krást, ovlivňovat, hlavně, že hlasuje. Neposlušný je vytlačen. Kvůli tomuhle se stal fotbal prostředím, kde se v současnosti slušně uživí i lidé, co vůbec nic neumějí.

Myslíte, že cestou může být spojení všech opozičních a kritických sil v českém fotbale, např. bývalých funkcionářů FAČR, jak jste vy, bývalý generální sekretář FAČR Rudolf Řepka, bývalý šéf strahovské komunikace Ondřej Lípa, trenér Antonín Barák starší a další na jedné straně a třeba iniciativy Čistý fotbal v čele s fotbalovým aktivistou Lukášem Říhou?  

Je to jediná cesta. Problém je v tom, že spousta chytrých lidí, kteří mají fotbal rádi, zůstává pasivních. Kdo by taky šel v sobotu v „okrese“ lajnovat hřiště, vařit kafe rozhodčím atd. Je třeba pochopit realitu. Jsou rozhodčí, hráči, trenéři, funkcionáři. Mezi nimi jsou skvělí lidé a taky třeba „Ti druzí“. V současnosti zastávají volební pozice předsedů okresů a krajů z devadesáti procent bývalí rozhodčí, potíž je v tom, že většinou z kategorie „Ti druzí“. Znám spoustu dobrých kluků-rozhodčích, kteří ale po skončení kariéry žijí hezkým životem, mají rodiny, jezdí na kole s rodinou. A ve funkcích zůstávají ti, které všichni, co jsme kdy hráli fotbal, dobře známe. Zlí, úplatní rozhodčí, kteří pětadvacet poslouchají od hráčů, funkcionářů a trenérů, jaká jsou „hovada“. Nemají nic než fotbal, jsou sami, mají zcela pokřivený pohled na svět. A těmhle lidem dal Roman Berbr smysl života. A funkci. Pro udržení moci je potřeba nepřítel a nenávist. Rozhodčí vs. hráči, Morava vs. Čechy, profesionální fotbal vs. amatérský fotbal. Třistatisícovou členskou základnu zatím drží za slabiny dvě stě delegátů, z toho osmdesát procent rozhodčích a většina jsou ti loajální - a tím i důležití a potřební. Až se pár kluků naštve a pochopí, že šéf oddílu, kam vodíme své děti a platíme příspěvky, s klubem na ty naše děti čerpá dotace stejně jako svaz, pak se začnou ptát: a kdo vůbec bude předsedou našeho okresního svazu? A až pochopí, že to téměř žádný čas nezabere, že stačí trochu zájmu o to, v jakém prostředí naše děti sportují, bude to raz dva vyřízené.

Co je podle největším problémem současného českého fotbalu? Jsou to tzv. „staré struktury“ v čele s kontroverzním místopředsedou FAČR Romanem Berbrem?

Nemyslím si. Na prvním místě je lhostejnost. Je nás v Česku přes deset a půl milionu, fotbal je suverénně nejmasovějším sportem u nás, ale ze sta lidí vám pětadevadesát řekne, že je to žumpa. Jenže problém je, že těch pět, co fotbal za svinstvo nemá, v něm pracuje. Ti ostatní na to kašlou. Je to otázka společnosti, fotbal je jen jejím odrazem. Roman Berbr je v podstatě konstantní a mě nijak nezklamal. Byl vždy takový, a to ho vyneslo až na nejmocnější figuru v českém fotbale. Je neuvěřitelné, že kluboví majitelé a velmi úspěšní miliardáři za ním v klidu přijímají pozici číslo 2, 3, 5 nebo i 9 a bývalý rozhodčí z Plzeňska tomu velí. „Staré struktury“ vládnou, protože je „staré struktury“ volí. Fotbal potřebuje novou strukturu voličů a lídry s novým způsobem myšlení. Je velká škoda, že Rudolf Řepka není na svém místě. Měl by se co nejrychleji vrátit na pozici generálního sekretáře FAČR. A nové vedení, možná, že ne hned, by v budoucnu mělo pracovat bez Malíka, Platila, Kabelky, Liby, Běláka, Rogoze. A dalších a dalších.

Jak by měl podle vás vypadat plán na celkovou obrodu českého fotbalu, aby zase navázal na slavné momenty typu stříbra na ME 1996 v Anglii nebo bronzového ME 2004 v Portugalsku?

Odpovím velmi stručně a v bodech. Za prvé: Základní nastavení, že fotbal je hra, v tom smyslu musí jít i výchova, což by mělo být hlavním cílem FAČR. Vše ostatní je pouze servis, právní oddělení, marketing, politika. Za druhé: Dlouhodobý plán, který se bude dodržovat bez ohledu na to, zda je předsedou Petr, nebo Pavel. A na základě dílčích etap dlouhodobého plánu se budou věci neustále aktualizovat a upravovat s jasně definovaným cílem. Za třetí: Investovat do kvalitních lidí. Za čtvrté: Vypráskat hochštaplery a příživníky, co slibují a zařizují sportovní výsledky mimo sportoviště.

Domníváte se, že i po roce 2021 bude stát v čele českého fotbalu kontroverzní místopředseda FAČR Roman Berbr či jím vyvolení nástupci typu Miroslava Liby? Nebo podle vás může do vedení FAČR nastoupit nová garnitura či nová krev? Stále častěji se třeba hovoří o spojení posledního kandidáta a fotbalového diplomata Petra Fouska a bývalého generálního sekretáře Rudolfa Řepky. Co si o tom myslíte?

Já si myslím, že nevím... Osobně jsem z fotbalu pryč, osmdesát procent kontaktů jsem vymazal a domnívám se, že je to pro mě uzavřená kapitola. Pokud se budu ve fotbale angažovat, tak na regionální úrovni. V rámci klubu nebo v pozici předsedy okresního svazu. A to především proto, že mám fotbal rád, ještě stále ho hraju a nejsem lhostejný. Znovu mám kolem sebe skvělé spolupracovníky a dělám věci, které mě baví. Pokud se Petr Fousek s Rudou Řepkou domluví a podpoří to další osobnosti, jako teď naposledy třeba herec Ondřej Vetchý, a přestaneme být lhostejní, stát se může cokoliv. „Staré struktury“ sázejí na naši lenost, pohodlí a lhostejnost.

Celé obsáhlé a nebývale otevřené interview s bývalým členem vedení českého fotbalu Michalem Prokešem, třeba i o jeho názorech na dohrání české ligy, na systém VAR v Česku nebo na činnost Ligové fotbalové asociace, si přečtěte v novém, květnovém čísle magazínu HATTRICK, které vyšlo ve čtvrtek 7. května 2020.