Jsou momenty, kdy už tolik nestíhám. Ale hodlám se s tím ještě porvat, slibuje kapitán Teplic Ljevakovič

Jsou momenty, kdy už tolik nestíhám. Ale hodlám se s tím ještě porvat, slibuje kapitán Teplic Ljevakovič
ROZHOVOR

Patří mezi nejpopulárnější cizince, kteří kdy okusili naši nejvyšší fotbalovou soutěž. A jak by také ne, když se Bosňan Admir Ljevakovič naučil skvěle česky a v dresu Teplic válí už třináctou sezonu. Ve 35 letech už však cítí, že pomalu nastává čas, kdy klíčovou roli v mužstvu musí převzít jiní. 

Jak se cítíte jen pád dní před tolik očekávaným restartem sezony?

Všichni jsme už moc natěšení na to, až se soutěž zase rozjede. Byl bych rád, kdyby se i díky tomu trochu zapomnělo na koronu a pokračovalo se v normálním životě.

V sobotu jste absolvovali ligovou generálku proti Ústí, které jste porazili vysoko 4:1. Co všechno vám ten zápas ukázal?

Především některé věci, které musíme do mistráku ještě trochu doladit. Na hřišti jsme protočili skoro všechny hráče, já tam strávil 60 minut. A musím říct, že jsem se na ten zápas už moc těšil. U mě je to malinko složitější, když kolem běhají samí mladší kluci. Jsou momenty, kdy už tolik nestíhám. Ale určitě plánuji se s tím poprat a uvidíme, jak dlouho ještě vydržím.

Teď vás čeká hodně náročný program. Máte obavy, jak to jako tým zvládnete?

Já myslím, že všichni hráči musí být psychicky připraveni na to, co nás čeká. Měli by nám umožnit pět střídání, tak uvidíme, co nám kádr dovolí. Fyzicky jsme na tom určitě dobře. Teď si jen každý z nás musí dát do hlavy, že náš každý třetí den čeká ligový zápas. A co se týče mě osobně, jsme s trenérem domluveni, že když už to nebudu zvládat, zůstanu klidně na lavičce a v sestavě naskočí někdo jiný. Přiznávám, že tenhle program pro mě bude náročnější, ale hodlám se s tím porvat. Hlavně doufám, že zbytek jara zvládneme výsledkově a uhrajeme tolik bodů, abychom se nepropadli do té nejspodnější části.

Jak dlouho vlastně plánuješte vydržet v roli aktivního hráče?

Jsme domluveni, že ještě budu nějaký čas pokračovat. Po mém posledním zranění, kdy jsem si natrhl sval, to pro mě bylo padesát na padesát. Ale dal jsem se do kupy a ještě chci hrát dál. Jestli budu nastupovat jen na pět nebo deset minut, tak to příjmu. Hlavně jsem rád, že ještě budu mít šanci se na to hřiště vůbec dostat. A až přijde konec, dodělám si trenérskou licenci a snad budu v klubu pokračovat. Ať už třeba u mládeže nebo našeho B týmu.

Se studiem licence jste na tom momentálně jak?

Už mám dodělané béčko a teď jsme kontaktovali FAČR, abych byl přihlášen i na studium A licence. V říjnu by mě pak čekaly zkoušky, tak snad je zvládnu a budu mít hotovo. Rád bych se v tom dostal co nejvýše. Jak jsem byl zraněný, trenér Kolínek mi dal prostor, abych poznal jeho práci u B týmu. Jsme předběžně domluveni, že bych tam působil jako takový hrající asistent. Zatím ale vidím svou práci ještě v prvním týmu.

Co vás právě na trenéřině tak láká?

Musím říct, že čím víc se do toho zapojuji, tím mě to víc zajímá. Na každém tréninku se o té činnosti dozvím něco nového. Zároveň ale přiznávám, že jsou i chvíle, kdy už mám fotbalu plné zuby. Hraji ho celý život a někdy si přeji, aby to už skončilo. Jak ale teď nastala ta dlouhá pauza, zase jsem se hrozně těšil na cokoliv s míčem.

Máte dva malé syny. Přál byste si, aby jednou hráli velký fotbal jako táta?

Vůbec na to netlačím. Chci jim dát naprostou volnost v tom, ať dělají, co chtějí. Když zůstanou u fotbalu, tak fajn, ale vůbec mi nebude vadit, kdyby si třeba vybrali úplně jiný sport. A uvidíme, kam to nakonec dotáhnou.