Cítím, že se Slavii nehodím do konceptu a nemyslím, že mě bude chtít zpět, říká Pokorný

Když se šestadvacetiletý střední obránce Lukáš Pokorný v Mladé Boleslavi zranil, netušil, že bude bez fotbalu tak dlouho. Kmenový hráč Slavie, jenž už je téměř rok a půl zapůjčen v Bohemians 1905, předpokládal, že bude mimo pár týdnů a že bude připraven již na zimní přípravy. Výsledek je ten, že tak dlouhou pauzu kvůli zdravotním problémům ještě nikdy neměl...

Nyní už se ovšem stoper Klokanů upíná k návratu. "Když se mě teď někdo zeptá, jak se mám, odpovím: moc fajn. Nemám důvod být pesimista. Můj stav se zlepšuje, prošel jsem i kontrolní rezonancí. Už trénuju bez omezení a snad si brzy zahraju za béčko, abych se dostal zpátky do rytmu. V ligu jsem už ani nedoufal, normálně by teď končila sezona. Měl jsem v hlavě, že jaro je pro mě pasé, ale díky situaci, která nastala, jsem dostal další čas navíc," pronesl v interview pro iSport.cz bývalý zadák Liberce či Montpellieru.

Protože mu nynější hostování v sousedním Ďolíčku vyprší za pár týdnů, nabízí se otázka, co bude dál. Už ve své hlavě řešil, kde by mohl fungovat v příštím soutěžním ročníku 2020/2021? "Koronavirus všechno zkomplikoval, zatím se řeší jen tahle sezona. Ve Slavii mám smlouvu ještě na rok, a pokud řeknou, ať se vrátím, budu připravený. Na druhou stranu mám pocit, že se moc nehodím do konceptu, který tam zavádějí. Nemyslím, že mě budou chtít zpátky. Dál bych to nechtěl rozvádět," doplnil na stránkách Deníku Sport nynější spoluhráč Vacka, Pulkraba, Le Gianga a spol.

Jak by se mu pozdávalo pokračování u Botiče? "Bohemku mám rád: je to příjemný klub a baví mě spolupráce s trenérem Klusáčkem. Umím si tam představit další půlrok nebo rok, protože mi hrozně moc pomohli v situaci, kdy jsem se fotbalově trápil. Bohemce dlužím za hodně. Když to řeknu otevřeně, dost mě moje tehdejší situace vysávala a myslel jsem i na to, že se na všechno vykašlu. Díky Bohemce mě fotbal zase začal bavit a naplňovat, cítil jsem se jako dítě na prvním tréninku. Zatím ale netuším, kde skončím. Jasně, že bych rád věděl, kde budu hrát za rok, ale i tohle je fotbal. Nic nejde naplánovat, ovšem já to mám svým způsobem rád. Podívejte se na Brazilce Hiltona, mého spoluhráče z Montpellieru: asi taky kdysi neplánoval, že ve dvaačtyřiceti bude pořád hrát na nejvyšší úrovni. Poctivě se o sebe stará, vyhýbají se mu zranění a miluje fotbal. To je základ, má to společné s naším kapitánem Pepou Jindřiškem. Oba jsou maximálně oddaní svojí práci a stačí hráčům, kteří jsou o spoustu let mladší. Dokud budou cítit, že jsou týmu prospěšní, pořád budou chtít hrát. Hilton i Pepa," objasnil ve Sportu Pokorný.

A co on - dokáže si představit, že bude součástí profesionálního dění i za deset a více let? "Občas přemýšlím o tom, dokdy budu hrát. Jak dlouho to budu zvládat fyzicky a mentálně, jestli se mi neomrzí každodenní fotbalová rutina. Někdy mám náladu, že bych hrál klidně do padesáti. Zato třeba teď si nedovedu představit, že mě v těch letech nebude nic bolet a že budu moct trénovat bez úlev. Zatím to mám tak, že bych chtěl hrát co nejdéle, protože se mi splnil klukovský sen o nádherném zaměstnání. Nic nemáte dopředu dané a každý den musíte bojovat. Tak bojuju," uzavřel v povídání pro iSport.cz vytáhlý obránce, jenž odehrál k tomuto datu za zelenobílou vršovickou značku 25 prvoligových duelů.