Klokan Pokorný: S návratem do Edenu už příliš nepočítám, necítím tam o mě zájem

Klokan Pokorný: S návratem do Edenu už příliš nepočítám, necítím tam o mě zájem
ROZHOVOR

Během koronavirové pauzy vyléčil zdravotní potíže a nyní už zvolna vyhlíží comeback na travnatý pažit. Jeden z vůdců vršovických Bohemians Lukáš Pokorný věří, že tím má smůlu na dlouho vybranou a teď už bude jenom lépe. Za koho však bude kopat v příští sezoně, je zatím ve hvězdách. 

Jak se aktuálně cítíte po zdravotní stránce?
Tři týdny zpátky jsem se poprvé připojil k týmu. Šlo hlavně o práci s kondičním trenérem, ale byly tam už i nějaké cviky s míčem. Za to jsem hodně rád. Byla ta pro mě vítaná oproti vzpruha oproti té době v karanténě, kdy jsem vlastně jen běhal po lesích a připravoval se individuálně. Teď jsem absolvoval kontrolní magnetickou rezonanci, která ukázala, že zánět v tříslech je pryč. Jsou tam některé výrůstky, s nimž se ale dá do budoucna pracovat. Léčba zabrala a věřím, že brzy už zas pojedu na sto procent. Jen uvidíme, jak na tom budu herně po té dlouhé pauze. Ale doufám, že aspoň nějaký zápas do konce ligy ještě stihnu.

Jak jste si zranění třísel vlastně přivodil?
Stalo se to na základě soustavného přetěžování různých partií celého těla. U mě to odnesla třísla, udělal se mi zánět stydké kosti. Ten se mi rozlézal po těle tak, že mě občas bolel zadní sval, občas zase ten břišní… Nebylo to vůbec nic příjemného. Co vím, tak na to trpí více kluků a jen stěží na to hledají pomoc. Univerzální lék na to totiž ani neexistuje. Navíc tělo každého hráče reaguje trochu jinak, chce to hlavně čas. Já sám s tím hrál asi rok a kvůli tomu se to potom stalo už chronické. Proto jsem měl tolik zdravotních problémů a mé pauzy byly delší než u ostatních. Ale říkejte tohle dopředu klukovi, který chce hrát za každou cenu a nějaké bolístky ho tolik netrápí.

Neříkal jste si už několikrát, kdy už tohle období konečně skončí a vy si zase budete moci naplno užívat radost z fotbalu?
Samozřejmě bych byl už moc rád, kdybych vydržel delší čas zdravý a vyhýbala se mi všelijaká zranění. Už se na tu dobu hrozně těším a věřím, že je blízko. I když věci nebyly kdovíjak růžové, snažil jsem se vždycky myslet pozitivně a pokračovat v tvrdé práci. I tohle fotbal přináší a já se snažím si ze všeho brát jen to nejlepší. Ten sport pořád miluju a své fotbalové sny jsem dosud neztratil. Zároveň už ale vím, že zdraví je přednější.

A jaké ty sny momentálně jsou?
Ten hlavní je se zcela uzdravit a hrát naplno fotbal, což se snad podaří. V dětství jsem zase snil o tom dostat se do základní sestavy Liberce, pak si zahrát za reprezentaci i nějaký kvalitní tým v zahraniční lize. To všechno se mi splnilo. Teď bych se rád dostal do týmu, který je na vítězné vlně, a hlavně aby mě fotbal zase dlouhodobě bavil. To je pro mě extrémně důležité. Přiznám se, že když jsem dlouho nehrál, tak byly chvíle, kdy už jsem se na fotbal moc netěšil. Bojoval jsem s vnitřní motivací. Ta chuť ke každodenní dřině už tam nebyla taková jako dřív. Ne že bych byl vyhořelý, ale to období pro mě bylo celkem složité. Vysvobodila mě až Bohemka, jež mi dala možnost zase hrát. Díky ní mě fotbal začal opět bavit. A pokud mi pomůže i v tom, abych se zase dostal někam výš, tak budu jedině moc rád.

V Ďolíčku hostujete ze Slavie. Jak vidíte svůj případný návrat do Edenu?
Ve Slavii mám ještě na rok smlouvu, Když mi řeknou, abych se vrátil, tak se samozřejmě vrátím a zabojuji o místo. No a pokud se mnou počítat už nebudou, budu hledat další působiště. Ale myslím, že to je ještě hodně daleko. Navíc koronavirus ovlivňuje snad úplně všechno, tedy i přestupový trh. Těžko říct, co se mnou bude. Na jednu stranu to není nic příjemného, na stranu druhou si aspoň říkám, že třeba zase poznám jiný kus světa. V tom je fotbal krásný.

Vy sám byste návrat do Slavie chtěl?
Kdyby tam o mě byl zájem, vrátil bych se rád. Ale tak to bohužel necítím. Před rokem jsem byl Slavii k dispozici a trenéři mě stejně zpátky nechtěli. S návratem do Edenu tak už příliš nepočítám. Ale pokud se tak přece jenom stane, budu připravený a udělám vše pro to, abych se tam prosadil. Vždyť Slavia je největší klub u nás.

A kdyby se naskytla možnost přestoupit do Bohemians, uvažoval byste o tom?
Já na Bohemku nedám v ničem dopustit. Ten klub mi opět umožnil bavit se fotbalem. Má tak velké místo v mém srdci, a když o mě projeví zájem, moc rád tu budu pokračovat. Lákal by mě sice návrat do ciziny, ale i budoucnost v Bohemce si rozhodně dokážu představit.