Esport: Nahradí živé fotbalisty „roboti“?

Esport: Nahradí živé fotbalisty „roboti“?

Píše se 15. březen 2020 a už pár dní je jasné, že na celé pětadvacáté kolo FORTUNA:LIGY, lákající hlavně na šlágr Sparta – Plzeň, si fanoušci budou muset dlouho počkat. Přesto se na sparťanském facebooku objevuje tradiční grafika se znaky obou klubů a nápisem „dnes hraje Sparta“ a večer se fanoušci dozvídají i výsledek utkání. Sparta prohrála 3:5, ale nikoho to vlastně ani moc nezajímá.

Celý zápas, vlastně série zápasů, se totiž odehrávala jen na Playstationu mezi „kluky“, které si přední kluby v posledních letech najímají, aby je reprezentovali i ve virtuálním světě, který české fotbalové fanoušky sice nezajímá, ale neuvěřitelně rychle roste a v roce 2025 by měl dosáhnout hodnoty tří miliard dolarů. To sice dělá ani ne desetinu celosvětového fotbalového trhu, ale jde o potenciálně obrovské příjmy za daleko nižší vstupní náklady.

Před kluby tak teď v podstatě leží otázka, kterou si průmyslníci kladou desítky let a před kterou Karel Čapek varoval už přesně před sto lety v R.U.R. Proč jich platit „jedenáct“, když můžu platit jednoho, a ten bude všechny ovládat?

Průměrný věk „televizních“ fanoušků
(podle KPMG Football Benchmark)
Esport – 32
Fotbal – 39
Premier League – 42
NHL – 43
NFL – 49
Olympijské hry – 50
NBA – 53
Ženský tenis – 55
Mužský tenis – 61

V situaci, kdy návštěvy na stadionech rok od roku stárnou a mladší generace raději sahají pro gamepadu než po klubové vlajce či dýmovnici, jsou kluby k podobným inovacím přímo tlačeny. Ale není to jen problém fotbalu. I o slavných zpěvácích, nových filmech a významných událostech se ročníky narození 2005 a mladší dozvídají častěji tak, že je díky marketingové spolupráci „potkají“ ve hře Fortnite, než že je zahlédnou v televizi nebo si o nich přečtou na internetu. O starších médiích ani nemluvě.

A když bývalý viceprezident vývojářské společnosti Atari a dnes zakladatel WorldGaming Wim Stocks říká, že „Olympiáda potřebuje esport víc než esport potřebuje olympiádu,“ tak to o fotbale platí úplně stejně a jednotlivé ligy už to, zdá se, pochopily. Kluby z francouzské Ligue 1 hrají svou eligu povinně, ve Španělsku a Německu urychlila jejich nástup pandemie koronaviru a Premier League už o FIFĚ dlouho informují skoro stejně důsledně jako o sobě samé.

Esport nejsou jen sportovní hry

Obecně si fotbalové kluby uvědomily sílu videoher a celého ekosystému, který se kolem nich i díky sérii FIFA utváří, někdy kolem roku 2016.
Tehdy začaly do vlastních esportových týmů zaměřených právě na nejhranější fotbalový simulátor z dílny EA Sports, investovat kluby, jako Wolfsburg, West Ham, Manchester City nebo Ajax Amsterdam. Ale právě přehnaná orientace na fotbal nebo možná spíše nepochopení toho, co všechno esport je a není a jaké možnosti vlastně nabízí, stála za tím, že si tyto kluby z do té doby netknutého koláče neukrojily pořádné kousky, ale spíše jen tak nesměle okousaly jeho okraje.

Jedinou výjimkou bylo Schalke 04, které se hned od svých začátků v květnu roku 2016 vydalo za hranice fotbalového světa a pustilo se do skládání týmu pro World of Warcraft, jednu z nepopulárnějších RPG (Role-playing game) v historii.

Když pak na pole esportu dorazily v další vlně kluby, jako FC Kodaň, Valencie, Besiktas nebo Paris Saint-Germain (jejíž barvy hájil český gamer Tomáš Maršálek), i díky Schalke už moc dobře věděly, že se musí daleko více rozkročit, a kromě FIFY se zaměřily třeba na populární střílečku Counter-Strike, karetní hru Hearthstone nebo na nejhranější tituly z žánru MOBA (Multiplayer online battle arena) League of Legends a Dota 2.

Celý článek o fenoménu esportu, o jeho publiku a investorech nebo o klubech z Premier Lague, které se kvůli němu vydaly na hedvábnou stezku a vyrazily do Číny, ale i o jeho významu pro olympiádu, si přečtete v novém čísle časopisu HATTRICK, které je právě teď na stáncích.