Konec v Sigmě jsem si představoval jinak, říká Miloš Buchta. Co plánuje dál?

Konec v Sigmě jsem si představoval jinak, říká Miloš Buchta. Co plánuje dál?
ROZHOVOR

On sám chtěl ještě aspoň rok oblékat dres Sigmy, nebylo mu ale přáno. Velezkušený gólman Miloš Buchta, který v sobotu oslaví čtyřicáté narozeniny, se tak rozhodl pověsit kapačky na hřebík a s rodinou přesídlit na Slovensko, kde bude řešit svoji další budoucnost. O pokračování v jiném týmu prý ani neuvažoval.

Už si začínáte zvykat, že po tolika letech stojíte na druhé straně fotbalové barikády?
Je to prostě jiný pocit. Nebudu říkat, že ne. Nejradši bych byl, kdybych ještě rok dva mohl chytat dál. Ale v Olomouci se nějak rozhodli a já to beru tak, jak to je.

Kdy jste si vlastně poprvé uvědomil, že tahle sezona nejspíš bude vaše poslední?
Když jsem pro mě z neznámých důvodů přišel o místo v bráně. V tu chvíli jsem si začal říkat, jestli má pro mě ještě smysl dřít, když tu šanci už stejně asi nedostanu. Trenér zkrátka vsadil na jiného gólmana a vedení už se mnou ani nechtělo prodloužit smlouvu. V tu chvíli jsem si uvědomil, že nejspíš nadešel čas skončit.

Není tajemstvím, že vy sám jste přitom v Sigmě pokračovat chtěl...
Samozřejmě. Kdyby o mě byl zájem, tak jsem pokračoval. Myslím, že bych na to pořád měl. Sigma se však rozhodla jiným způsobem a já to musím respektovat. Za jiný klub jsem už chytat nechtěl. I kvůli rodině, se kterou se teď přesouváme do Prešova. Pro mě byla zajímavá pouze Sigma a nic jiného jsem ani neřešil.

Mrzelo vás hodně, jak se vaše situace v týmu vlastně ze dne na den převrátila?
Mrzelo mě to hrozně moc. Přitom já si fakt věřil, že bych ještě mužstvu měl co nabídnout. Tu chuť jsem v sobě pořád měl. Nebudu lhát, svůj konec jsem si představoval jinak.

Neříkáte si s odstupem času, že jste měl zajít za trenérem Látalem a svou pozici s ním probrat? Já ale nejsem ten typ, co by chodil za trenérem či vedením a něco s nimi řešil. Spíš jsem se sám sebe ptal, proč jsem byl odsunut na vedlejší kolej. O výkonnosti to asi nebylo. I když jsem devět měsíců nechytal, v tom posledním utkání s Karvinou jsem myslím ukázal, že nějakou kvalitu pořád mám. Věřím tomu, že pokud by mě trenér v bráně podržel, naše výsledky by byly trochu jiné. Také ovšem chápu, že chtěl dát prostor někomu mladšímu.

Jak moc vám konec v Sigmě pokazil celkový dojem z těch sedmi let, které jste v ní strávil?
Pokazil ho hodně. Tak to prostě je. Když jsem byl mladší, hrozně jsem si vážil šance, kterou jsem tu dostal. I jsem se sem potom přes Rumunsko moc rád vrátil. Byl jsem tady šťastný. Jen si myslím, že k hráčům, kteří pro tým něco dokázali, by se mělo chovat trochu jinak. Mrzí mě to. Na druhou stranu si myslím, že jsem Sigmě odvedl dobré služby a že se rozhodně nemám za co stydět.

Na které období v dresu Olomouce budete nejraději vzpomínat?
Určitě na to, kdy jsme postoupili do předkol Evropské ligy. Hrát na Seville byl pro mě prostě skvělý zážitek. Až na tu poslední sezonu budu na celou štaci v Sigmě vzpomínat jen rád. 

A opravdu jste ani na chvíli nezvažoval, že byste ještě aspoň rok chytal někde jinde? Třeba i v nižší soutěži?
Víte, stejně by to byla jen krátkodobá záležitost. Maximálně na rok, po kterém bych tohle musel řešit znovu. Malá půjde do školy a s rodinou jsme se rozhodli pro návrat do Prešova. Jiné by to bylo, kdybych zůstal dál v Sigmě, kde bych třeba pokračoval i po skončení kariéry. To bychom nejspíš setrvali v Olomouci. Ale takhle vlastně nebylo co řešit.

A už tušíte, co s vámi bude dál? Zůstanete nějakým způsobem dál u fotbalu?
To bych byl samozřejmě moc rád. Možná zkusím oslovit nějaké brankáře tady na východě ohledně individuálních tréninků. Rád bych pomohl mladším klukům se někam dostat. Ale uvidíme, jestli se to chytne nebo ne.