Krejčí se dříve do rozmíšek nepouštěl, teď se při nich vzájemně hecuje se Štetinou...

Jednadvacetiletý štítový záložník Ladislav Krejčí už je ve Spartě více než rok, hned však k letenské značce jako patriot druhého největšího města České republiky nepřičichl...

"Jsem rodilý Brňák, nestydím se za to. Všichni ví, kam Brno řadím. Ale ke Spartě jsem přičichl hodně, nejvíc tomu pomohli lidi. Kluci v kabině, realizační tým, všichni lidé v klubu. Pro mě je vážně důležité, abych mohl být svůj. Strašně mě to vtáhlo, udělali jsme si super partu. Proto jsem ke Spartě takhle přilnul," pronesl v interview pro Deník Sport vítěz letošního MOL Cupu.

Když je na trávníku nějaká rozmíška či hromadná strkanice, mladý středopolař je mezi prvními, který své kolegy ze slavného "S" brání. Úplně vždy to však v sobě neměl. "Jak jsme silný tým mimo hřiště, tak se to pak projeví i na trávníku. Dřív to tak u mě nebývalo, do takových soubojů a věcí jsem se nepouštěl. Teď to tak samo vyplynulo, se Štetinou se při tomhle navzájem hecujeme. Přijde mi přirozené se kluků zastat. Je to nějaká role, kterou v týmu mám. Tohle se dá srovnat s normálním životem. Když vám to s někým klape, postavíte se za toho člověka pak úplně všude," vyprávěl ve Sportu zarputilý fotbalista, který ve své první sezoně v metropoli dosáhl na 23 ligových startů, 4 vystoupení v domácím poháru a 2 zápasy v neúspěšném předkole Evropské ligy.

To, když se někdo chová ke třetímu celku uplynulého ročníku Fortuna:ligy neuctivě mimo zelený pažit, už však tolik neřeší. "Co se děje mimo hřiště, to vůbec nesleduju. Jasně, něco se k nám občas dostane. Uděláme si na to vlastní názor. V zápase jsou ale dva týmy proti sobě, situace z toho vyplývají. Většinou to začíná různými řečmi, pak se to může vyhrotit. Pokud jde o respekt, hranice je hodně tenká. Každý to vnímá trochu jinak," vysvětlil svěřenec trenéra Václava Kotala na portálu isport.blesk.cz.

Podle některých odborníků si však tu a tam na trávníku dovoluje na svůj věk až příliš a někdy by měl ubrat. Co si o tomto názoru myslí? "Tohle se ke mně někdy dostane, i když to nevyhledávám. Já pohled lidí chápu. Mám věk, jaký mám. Oni třeba vidí určitou situaci, ale taky záleží na záběru kamery. Kolikrát už to je v momentě, kdy je situace vyhrocená. Lidé už nemusí vidět, jak k ní došlo. Názor nikomu neberu, ani se nesnažím nikoho přesvědčovat, že je to jinak. Lidi si můžou myslet, že mi to stouplo do hlavy. Mám nějakou tvář na hřišti, nějakou v reálném životě. To jsou role, které jdou od sebe," zakončil Sportem citovaný jmenovec o sedm let staršího krajního záložníka, jenž se do hlavního města vrátil z Boloni.

Pořád mě nejvíc mrzí, že nemůžeme vyběhnout před plné tribuny, přiznává Dočkal