Ordoš se ocitl ve III. třídě a je k sobě kritický: Na našem tankodromu jsem vypadal, jako kdybych hrál okres celý život

Sedmatřicetiletý veterán Michal Ordoš už je mimo profesionální fotbal. Bývalý ofenzivní hráč Sigmy si v posledních letech vyzkoušel angažmá na Kypru i v Rakousku a na úrovni si pak ještě kopnul v druholigovém Znojmě a třetiligových týmech Blanska a Vyškova.

Momentálně ho lze zastihnout ve III. třídě v barvách rodných Troskotivic, což je vesnice s 500 obyvateli, ve které mají rodinu mimo jiné i Antonín Růsek či Lukáš Mareček. "Naposledy proti Oleksovicím to byla bída. Musím natrénovat, protože ani III. třída se bez tréninku hrát nedá. Na tom našem hřišti, které se podobá tankodromu, jsem vypadal, jako kdybych ten okres hrál celý život," ukázal sebekritiku bývalý král ligových střelců, jehož slova vyšla na idnes.cz.

"Prales" by hrát nemusel, ale pomoc domácím barvám se neodmítá. "Nemám to zapotřebí, ale je to dluh tomu klubu. Mám tam kamarády, rodinu, vyrostl jsem tam. Mému dobrému kamarádovi, který to vede, jsem to v jedné slabé chvilce slíbil ve čtyři hodiny nad ránem, tak jsem to musel dodržet. Já jsem s tím i počítal, že tam jednou budu hrát. Nabídek jsem měl víc, výborná nabídka, abych zůstal ve Vyškově v MSFL, byla taky, ale to už bez tréninku vůbec nejde hrát. Rozhodl jsem se tak, že mám práci v Rakousku a ta dostala přednost," ozřejmil na idnes.cz exreprezentant.¨

Baník je tým, který se dnes určitě může srovnávat se Slavií, Spartou nebo Plzní, překvapil Tetour

I když by se pořád mohl pohybovat v MSFL, priority má jinde. "Po těch letech ve fotbale je to změna, jiný život. Mám děti a musím začít přemýšlet jinak. Po práci jezdit do Vyškova na tréninky a přijet v deset večer domů, to už bylo moc," citoval web idnes.cz slova známého bohéma, který se dotyčnému označení tak úplně nebrání...

"Měl jsem rád život. Nebudu nic zastírat. Do pětadvaceti jsem byl flink bez řidičáku, neměl jsem k tomu ani vztah. Kluci měli auta nebo motorky, tak já jsem ani neměl řidičák. Až jsem se k tomu dokopal. Od jedenácti jsem kouřil, je to paradox, celou kariéru, do pětatřiceti. A pak jsem přestal. Tomu moc nerozumím, ale tak to je. Nebyl jsem ten, kdo by byl den před zápasem na diskotéce. Pokud se bavíme o profesionální lize, tak to bych v životě neudělal. Za to byly velké pokuty. Samozřejmě po zápase už je to něco jiného, to jsme si šli sednout a já byl klasický držák, který odešel poslední. To jsem byl já. Kdo odešel první, toho všichni začali pomlouvat, že byl nejhorší na hřišti, já jsem musel odejít poslední, protože jak jsme zůstali poslední dva, tak jsme se navzájem pochválili a šli jsme domů. Toho hesla jsem se držel. S mojí postavou na hřišti člověk vypadá, že to fláká, ale tak to nikdy nebylo. Byl jsem víc na očích, nebylo to jednoduché. Menší hráči jako Petržela nebo Navrátil, ti mohli ztratit deset balonů a nikdo si toho nevšiml. Já ztratil dva a každý věděl, že to byl zase Ordoš. V Olomouci ta hlavní tribuna, s těma jsem bojoval hodně často. Ani nechci vidět, co se tam děje, když měli špatnou sezonu. Co předváděli za nás, když jsme vedli v poločase 3:0, to jsem měl chuť tam někdy vlézt a řešit to. Ti lidé jsou absolutně nesoudní," vzpomínal v interview pro idnes.cz bývalý podhrotový hráč Mladé Boleslavi, Slovácka či Bohemians 1905, jenž ale prožil nejlepší roky právě v Sigmě.

Krejčí se dříve do rozmíšek nepouštěl, teď se při nich vzájemně hecuje se Štetinou...