Chlapi, máte večer čas?

Chlapi, máte večer čas?

Znáte to. Večer máte Hanspaulku a někdy po obědě vám začnou chodit omluvenky. „Sorry, dneska musím zůstat dýl v práci,“ nebo „kámo, já úplně zapomněl, že mladej má večer třídní schůzky,“ a vy musíte pár hodin před výkopem přemýšlet, kdo z vašich přátel a známých by doma mohl mít „sportovní obuv“ a zároveň by ho dvakrát třicet minut ve vyšší tepovce nemuselo zabít.

Jestli už jste takhle na poslední chvíli párkrát lepili sestavu a považovali to za stresovou situaci nebo vrchol manažerského kumštu, tak vám tahle (zcela výjimečně pravdivá) povídka o Davidovi asi otevře oči.

Bylo krásné sobotní dopoledne. Oslabené zářijové sluneční paprsky posílaly na Zemi poslední dávky vitaminu D, než se po dlouhém létě měly odevzdat zimnímu polospánku, a David si v jejich teplé lázni dopřával zaslouženou snídani.

Celý týden před tím „kempoval“ se sedmnácti- osmnáctiletými puberťáky v kraji Velkého čápa na reprezentačním srazu a těšil se, že volný víkend konečně stráví s rodinou. Jenže, zrovna když se přes masitý dřevěný stůl natahoval pro talířek s čokoládovými croissanty, neb jeho žena jen chvíli před tím nevyslyšela jasný pokyn „přenes“, rozezněl se vedle krabice s cereáliemi mobil.

V následujících minutách šlo z Davidova výrazu vyčíst obrovské vzrušení, ale ještě větší nervozita – ne nepodobná té, když hrajete v Plzni a sudí zničehonic nakreslí nad hlavou prokletý obdélník a rozběhne se k videu.

Neřekl nic, jen poslouchal, hlasitě polykal slova i zodpovědnost a občas pokýval hlavou.

„Dobře, zatím,“ řekl na závěr, položil telefon a sdělil manželce senzační novinu: „Jsem trenér reprezentace, pozítří hrajeme se Skotskem,“ snažil se tlumit nadšení, ale dlouho nevydržel, „proti Robertsonovi!“ vykřikl na celý obývák. „A McTomminayovi!“ jásal v extázi.

„Takže je to zase jako tenkrát s Interem?“ připomněla manželka téměř na den přesně čtyři roky starý telefonát, jenž z něho dva dny před zápasem Evropské ligy proti milánskému gigantu udělal trenéra Sparty a ji na několik měsíců připravil o manžela.

„To ne. Tenkrát jsem měl aspoň hráče,“ odpověděl trochu stydlivě s tím, že v karanténě už nejsou jen Schick se Součkem, které covidem nakažený masér přednostně, coby největší hvězdy týmu, namasíroval, ale úplně celý reprezentační kádr.

„A koho teda budeš trénovat?“ zeptala se s pověstnou ženskou domýšlivostí a trochou bodavé ironie. 

„To nevim, ale určitě nikoho z těch co hráli nebo seděli včera, nikoho ze Sparty, nikoho ze Slavie, nikoho z Plzně a asi ani nikoho z těch klubů, který budou hrát o Evropu,“ vyjmenovával tak dlouho mantinely své nadcházející nominace, až z toho všeho dostal trochu strach.

„Slušný,“ zamyslela se manželka, „a má to vůbec cenu?“ neskrývala víru ve schopnosti svého muže.

„Tak ona ta česká liga není tak hrozná, jak si všichni myslej. Ale bude to těžký no.“

„To teda jo. Dokdy si to musíš rozmyslet?“

„Máme pět hodin,“ polkl David.

„Tyvole…,“ shrnula situaci celkem přesně jeho žena. Sáhla po talířku s croissanty, aby svému hrdinovi dodala energii, a šla postavit na druhou kávu.

Na to David roztrhl krabici s cereáliemi a na její vnitřní stranu začal prstem od nutelly psát nominaci. Aby měl jistotu, že se hráči vůbec stihnou do Olomouce dopravit, zvolil za hlavní kritérium výběru jejich zeměpisnou polohu. Fotbalové dovednosti byly až na druhém místě. A tak se na šedivém kartonu začaly zjevovat jména, o kterých jeho manželka nikdy neslyšela… 

Pokud nevíte, jak to dopadlo, je to ostuda. Každopádně se to dočtete se to v novém čísle časopisu HATTRICK s Lionelem Messim na titulní straně, které je právě teď na stáncích.