Malík jako tchoř z bajky po sovětské okupaci v roce 1968: „Zůstaneme tu, dokud ten smrad nevyženeme“

Malík jako tchoř z bajky po sovětské okupaci v roce 1968: „Zůstaneme tu, dokud ten smrad nevyženeme“
ÚTERNÍ RÁNA PAVLA PROCHÁZKY

Zatímco místopředseda FAČR Roman Berbr ze všech svých funkcí v pondělí rezignoval, asociační předseda Martin Malík o tom, že by odstoupil i on či dokonce celý výkonný výbor včetně Berbrovy manželky Dagmar Damkové, prý jen uvažoval. Ale nakonec se rozhodl „statečně“ zůstat, čímž připomněl tchoře ze známé scénky Jiřího Grossmanna a Miloslava Šimka „Pupák v emigraci“ vzniklé těsně po sovětské okupaci Československa v srpnu 1968. 

„Zabýval jsem se i svojí rezignací či rezignací celého výkonného výboru, Byl bych šílenec, kdybych řekl, že jsem o tom neuvažoval. Ale domnívám se, že v tuto chvíli je nutné zastavit nabírání vody do lodi. K této situaci došlo za mého volebního období a domnívám se, že by bylo zbabělé říci: Odcházíme. Měli bychom to být my, kdo podnikne kroky pro obnovení důvěry,“ řekl Martin Malík během pondělní odpolední tiskovky FAČR.

Zůstaneme ve strahovském pelíšku

Martin Malík se narodil až v červnu roku 1970, takže nejspíš Grossmannovu a Šimkovu scénku „Pupák v emigraci“ nezná.

Tak ho s ní seznámíme. Spisovatel Pupák v emigraci po sovětské okupaci Československa telefonicky seznamuje svého kamaráda v Praze se svou novou bajkou o zvířatech. Zní takto:

„Zajíc, syslík, krtek a veverka se domluvili s tchořem, že uzavřou obranný spolek proti lišce. Rovnováha v lese byla tak zaručena a žilo se jakžtakž, i když liška si žila líp, je nutno přiznat.

Jednoho dne si zajíc usmyslel, že vyčistí svůj pelíšek od loňskýho listí a bobků. Jenže se o tom dověděl tchoř, zavolal si syslíka, krtka a veverku k sobě a DOHODL jim, že se zajdou k zajíci podívat. Za noci vtrhli přátelé do pelíšku, řádně ho rozbili, aby se přesvědčili, nejsou-li tam liščí chlupy. Nebyly.

Naopak syslíkovi, krtkovi a veverce se u zajíce zalíbilo, že by šli domů taky radši poklidit, ale moudrý tchoř se rozzlobil. Smrdí to tady, a proto se odtud nehneme, dokud ten smrad nevyženeme!“

Pro mladší čtenáře na vysvětlenou. Liška představuje Západ či USA. Tchoř je tehdejší Sovětský svaz, zajíc Československo, syslík, krtek a veverka potom další sovětské satelity: Polsko, Maďarsko a tehdejší NDR.

Bezradní jak kluci po škole

Malík a spol. nyní jako ten tchoř chtějí zůstat ve smradlavém strahovském pelíšku, dokud ten smrad nevyženou.

Kluci nezklamali, vystoupení jak děti ve třetí třídě po škole. A tak to bude dalšího půl roku až do volební valné hromady. Bez Náčelníka jsou úplně bezradní,“ zhodnotil Malíkovo pondělní vystoupení jeden z bývalých funkcionářů FAČR, který se na protest proti Berbrově činnosti před časem své funkce vzdal.

Tahle bezradnost Malíkova vedení mi teď vzdáleně připomíná zoufalost vedení KSČ v listopadu 1989, když ze své funkce odstoupil Milouš Jakeš a další představitelé režimu a sovětský představitel Michail Gorbačov československé komunisty nechal podusit ve vlastní šťávě. 

Důvěru obnoví nedůvěryhodní?

„Měli bychom to být my, kdo podnikne kroky pro obnovení důvěry.“ Ani Martin Malík, který by se teď moc rád od Berbra zcela odstřihl, snad nemůže věřit tomu, že je to možné: Výkonný výbor, v němž měl Berbr většinu svých lidí, má obnovovat důvěru. S Damkovou, Libou, Blaschkem, Votíkem či s majitelem Viktorie Plzeň Paclíkem?

Komunistická Adamcova vláda to v prosinci 1989 nejprve také zkusila s poměrem ministrů v podobě patnáct (komunistů) ku pěti.  Ovšem tahle vláda měla jepičí život několika dnů, než vedení státu pochopilo, že je pro veřejnost už zcela nepřijatelná.

Stejně tak je patrně bude pro fotbalovou veřejnost nepřijatelné současné vedení FAČR. Jak by řekl klasik: „Dávám soudruhům ze Strahova tak půl roku, maximálně tři čtvrtě.“