I Berbr by zíral. Jak Pablo Escobar pomohl k Poháru osvoboditelů

Psala se osmdesátá léta, když razantně stoupala moc i bohatství Escobara. Nesmlouvaného rodáka z Medellínu, jemuž bylo vlastní motto „Plata o plomo“. Těm, jež mu zkřížili cestu tedy nabízel tedy peníze, nebo smrt. To poznali v roce 1989 i argentinští rozhodčí v semifinále a finále Poháru osvoboditelů.

Ale nepředbíhejme. Dávno před tím, než Atlético Nacional porazilo na penalty paraguayskou Olympii a jako první kolumbijský klub ovládlo Copa Libertadores, proudily do jeho kasy špinavé peníze.

„Ty prachy, které k nám přitékaly z drogového byznysu, nám umožnily přivést skvělé zahraniční hráče i udržet opory. Naše hra se razantně zlepšila. Lidé to všechno viděli a šuškali si, že za tím je Pavlo. Ale neměli důkaz,“ vzpomíná Pacho Maturana ve FourFour Two.

Ten tehdy Los Verdolagas koučoval a mohl se pyšnit skutečně nabušenou sestavou, plnou reprezentantů Kolumbie.

V brance chytal René Higuita, klíčovými muži obrany byli Andrés Escobar s Luisem Fernandem Herrerou, za kápa v záloze platil Leonel Álvarez. Góly pak sázel další člen národního týmu – vytáhlý útočník John Jairo Trelléz.  V roce 1989 mělo Atlético Nacional jasný cil. Konečně uspět v Poháru osvoboditelů. Předchozí čtyři pokusy vždy skončily už ve skupině. Pablo Escobar se k tomu rozhodl i jinak než skrytým financováním klubu.

Možná vás napadlo, proč si jako jedno z míst pro praní špinavých peněz vybral právě Atlético Nacional? Fotbal miloval, byl jeho vášní. A Los Verdolagas byli logickou volbou. Stejně jako on pocházeli z Medellínu, kde Escobar v osmdesátkách vybudoval svůj mafiánský drogový kartel. Pro to, aby mohl pózovat u svého letadla s trofejí pro šampiony Copa Libertadores, se rozhodl legendární zločinec udělat maximum. Účel světí prostředky, však to znáte.

Když čekala na Maturanovy chlapce odveta semifinále s uruguayským Danubiem, vtrhlo podle sportovního webu Medio Tiempo na hotel za rozhodčími pět ozbrojenců. Každému z tria argentinských arbitrů (Carlos Espósito, Abel Gnecco y Juan Bava) nabídli 50 tisíc dolarů. Za to, že zařídí výhru Atlética Nacional. A připojili výhrůžky smrtí. Když poté sudí přišli do kabiny před zápasem, čekal na ně Escobarův vzkaz. Tři pohřební věnce. Výhrůžkám podlehli a rozhodně nebránili domácím k cestě za výhrou. Nutno podotknout, že nejzásadnější podíl na ní měl čtyřgólový Albeiro Usuriaga. Podobný scénář s nezvanou návštěvou rozhodčích nabídlo i finále. Tentokrát se ovšem ve dvou zásadní věcech lišil. Hrálo se v Bogotě, kde měl Pablo menší vliv než doma v Medellínu.

Juan Carlos Loustau, jeden z argentinských sudí, se navíc ukázal jako neúplatný.  Když do hotelové restaurace dorazil muž s kufry plnými peněz, Loustau úplatek odmítl. A, jak píše Medio Tiempo, dokonce onoho posla udeřil. Ten poté vytáhl zbraň, což vyprovokovali k akci ostrahu hotelu. A tak byla Escobarova spojka zatčena.  Historku o mnoho let později španělskému tisku potvrdil i Escobarův syn.

Finále, které pískal Loustau s růžencem v ruce, se poté odehrálo bez výrazných polemik. I tak se změnilo v nervy drásající drama. O vítězi Poháru osvoboditelů rozhodovaly až pokutové kopy. V těch uspělo Atlético Nacional. Loustaua přesto neminul Escobarův hněv. Po utkání rozhodčího odvlekli čtyři únosci do auta a odvezli ho daleko mimo civilizaci. Dobrých osm kilometrů za Bogotu. Tam ho nechali klečet na zemi, mířili na něj zbraní. Nakonec nasedli a odjeli, nechavše Loustaua svému osudu.

Trvalo hodiny, než se po namáhavé cestě neznámým terénem dočkal pomoci. Jeho kariéra poté ještě pár let pokračovala, zapískal si třeba kvalifikaci mistrovství světa 1994. Setkání s Escobarovými zabijáky tak pro něj skončilo jako pro málokoho. Ani platou, ani plomem. Ani úplatkem, ani smrtí.