V nové komisi rozhodčích sedí člověk, který měl pohlídat, aby Sigma sestoupila, říká v Hattricku Kubíček

Nová tříčlenná komise rozhodčích FAČR má nejspíš problém hned, jak začala pracovat. A nejen kvůli tomu, že po ligovém restartu kupí sudí, které řídí, chybu na chybu. Kromě zástupce LFA Tomáše Bárty v ní totiž sedí nejen bývalý člen „provařené“ Chovancovy komise Jiří Kureš, předseda Českobudějovického okresního fotbalového svazu a člen proberbrovského výkonného výboru Jílkova Jihočeského krajského fotbalového svazu, ale i Jan Zahradníček. 

„To je člověk, který měl pohlídat, aby Sigma Olomouc v sezoně 2006/2007 kvůli tehdejšímu mému kritickému působení ve výkonném výboru fotbalového svazu a mým nepohodlným názorům sestoupila,“ říká v prosincovém čísle magazínu HATTRICK, který vyjde ve čtvrtek 26. listopadu, Jiří Kubíček, bývalý olomoucký sportovní ředitel a místopředseda ČMFS (dnešní FAČR).

Důležitý muž Andreje Babiše

O Janu Zahradníčkovi psal v podobném duchu už v pondělí 26. října Michal Kvasnica v deníku Sport:

„Jan Zahradníček, šedesátník, který byl osloven šéfem Řídící komise pro Moravu Pavlem Nezvalem, aby vytvořil provizorní tříčlennou Komisi rozhodčích FAČR. Důležitý muž Andreje Babiše ve hnutí ANO, bývalý náměstek hejtmana Olomouckého kraje, starosta Medlova, šéf sudích v Řídící komisi pro Moravu, člen Pravidlové komise FAČR či strýc fotbalisty Sigmy Tomáše Zahradníčka. Paradoxně to byl právě elitní hanácký klub, kdo měl před lety s přítomností vystudovaného ekonoma ve strukturách tehdejšího ČMFS problém. Portál iSport.cz má k dispozici dopis z roku 2009, ve kterém si Sigma stěžuje na to, že byl tehdy Zahradníček navržen do ligové komise rozhodčích, aniž by se to projednávalo se zástupci výkonného výboru z řad profesionálních klubů. Funkcionářům z Androva stadionu se nelíbilo, že Zahradníček byl členem komise rozhodčích v ročníku 2006/2007, který byl dle jejich slov neregulérní z důvodu skandálních poškození klubu ve třinácti utkáních. ‚A pan Zahradníček na tom měl nezanedbatelný podíl,‘ píše se v dokumentu.“

Jiří Kubíček k tomu teď v novém prosincovém HATTRICKU dodává:

„V sezoně 2006/2007 dostali sudí příkaz, aby Sigma kvůli mému působení ve výkonném výboru ČMFS spadla do druhé ligy.  Dodnes mám od funkcionáře klubu Jirky Ficnera přesnou tabulku utkání a jmen aktérů z třinácti zápasů, kdy nás řezali jak žito a hráčům ještě říkali: To máte za Kubíčka! A velkým paradoxem a mottem o dnešku je, že tenkrát to měl pohlídat Jan Zahradníček, jako člen komise a Pavel Mokrý, jeho řídící důstojník, v té době již předseda svazu. A dnes přichází tento ‚čistý‘ pán zachraňovat do stejné komise tu novou poberbrovskou spravedlnost. Půvabné a zároveň děsivé, ne?“

Autor těchto řádků může coby pamětník potvrdit, že Sigmu Olomouc v sezoně 2006/2007 rozhodčí kvůli Jiřímu Kubíčkovi skutečně řezali ukrutným způsobem. O tom, jakou na tom mohl mít „zásluhu“ Jan Zahradníček, pochopitelně nic nevím. Vše se ovšem dělo kvůli tomu, že Kubíček, který tehdy kritizoval i podivné hospodaření svazu, byl v červnu roku 2006 disciplinární komisí vykonstruovaně potrestán na dvaadvacet měsíců zákazem výkonu funkce svazového místopředsedy. Oficiálně za porušení stanov ČMFS…

Pokud Zahradníček dnes stojí na straně šéfa Řídící komise pro Moravu Pavla Nezvala, jednoho z mála členů výkonného výboru FAČR, který se dovedl ve vedení asociace Berbrovi postavit, je to spíš důkazem spletitých a složitých vztahů v českém i moravskoslezském fotbale.

Když Berbr říkal: „Jílek nebo Liba by mohli být mými nástupci“

Co se však jeví velice průhledně, je dnešní snaha některých nejbližších Berbrových spolupracovníků, hlavně šéfů krajských fotbalových svazů, distancovat se od bývalého místopředsedy FAČR nebo dokonce budit zdání, že proti němu bojovali.

Příkladem budiž Jan Jílek, předseda Jihočeského fotbalového svazu a bývalý prominentní ligový rozhodčí, jehož Roman Berbr mj. využíval na valných hromadách jako svého spolehlivého a ostrého vyjednávače v roli člena tzv. dohadovací komise české komory FAČR. Podle našich informací se Jílek dnes snaží ze sebe dělat nejen bojovníka proti Berbrovi, ale údajně se měl i pokoušet dostat se minulý čtvrtek do pořadu České televize „Máte slovo s Michaelou Jílkovou“ (jde pouze o jeho jmenovkyni), kde prý chtěl tyto své „revoluční“ postoje prezentovat…

Přitom ještě v březnu 2017, když byl Jílek znovuzvolen předsedou Jihočeského krajského fotbalového svazu, poznamenal Roman Berbr k jeho kandidatuře:

„Jan Jílek je vhodný kandidát, na FAČR má dobré jméno. Za čtyři roky by mohl být mým nástupcem.“

Jan Jílek si to možná myslí stále, i když Roman Berbr sedí ve vazební věznici.

V červnu 2017 pak Roman Berbr v obsáhlém rozhovoru pro deník Sport mimo jiné prohlásil: „Já bych chtěl, aby česká komora zůstala pevná, jako je, a měla rok na to, aby přijala nového člověka, který přijde za mě. Mohl by to být Jan Jílek, Miroslav Liba nebo třeba Libor Duba (ředitel Ondrášovky, který se v roce 2017 neúspěšně pokusil ucházet se o uvolněný post předsedy FAČR – pozn. aut.).“

I Miroslav Liba, předseda Středočeského fotbalového svazu a rovněž bývalý ligový rozhodčí, jehož jméno mj. zaznělo i v odposleších ve známé „ivánkovské“ aféře z roku 2004, se dnes od Berbra začíná distancovat. Důkazem budiž Libovo pondělní interview pro středočeskou mutaci regionálního Deníku.

„Že jsem pravá ruka Romana Berbra? Ach jo, to je fakt hrozný blábol. Ani by mě nenapadlo na něco takového jen pomyslet. Nicméně to někdo říká, já s tím nic nenadělám a umím s tím žít. Samozřejmě, že je to nesmysl. Už toho hodně pamatuji a vím, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Že jsem s Romanem Berbrem jednal, no to je bezesporu. Vždyť to byl druhý místopředseda svazu. Že jsme byli v jedné svazové komoře? No právě proto, ano! Ve skutečnosti jsme ale spolu mluvili zpravidla jednou měsíčně na jednání výkonného výboru FAČR. Ostatní kontakt během roku napočítáme na prstech jedné ruky. To jsou fakta, jenže tihle lidé fakta znát nechtějí a jen potřebují nepřítele. Tak si ho vytvářejí,“ říká dnes, když Berbr sedí ve vazbě, Miroslav Liba.“

O Berbrově zatčení: „S expremiérem Nečasem to také bylo jinak“

Libovy dnešní názory, prezentované středočeským Deníkem, jsou pozoruhodné:

„Když to řeknu velmi mírně, tak to bylo nemilé překvapení, protože se týkalo jednoho z nejvyšších představitelů asociace. To nelze přejít mávnutím ruky. Vyvolává to emoce a mění obraz fotbalu. V hodnocení jsem však velice opatrný i s ohledem na dřívější kauzy, ať už fotbalové či politické. Za všechny vzpomenu tu, při níž padla vláda premiéra Nečase. Tam vše nakonec vyznělo úplně jinak, než to zpočátku vypadalo. Nicméně určitá pachuť vždycky zůstane, to je jasné.

Znám pana Berbra dost dlouho a nebýval jsem jeho vyvoleným. Z jeho strany šlo postupem času spíše o pragmatický přístup, když jsem se stal šéfem ve středních Čechách. Ale to je jiné téma. Co mohu vyloučit je, že se mě někdy v něčem snažil ovlivnit. Jestli to udělal k někomu jinému, to nemohu posoudit. A když to pak říkali rozhodčí, kteří skončili, protože na ně prý byl ošklivej, tak se musím ptát, proč to neřekli v té chvíli. Jestli má Roman Berbr problém s nějakou fakturou, tak o tom také nevím a jak bych mohl, když jsem u toho nebyl? A zeptejte se ostatních. Ostatně generální sekretář s ním byl zcela zjevně v užším kontaktu než já, tak se zeptejte třeba jeho. Anebo těch, co jsou ve výboru podstatně delší dobu než já.“

Vím, že Roman Berbr nepatřil k favoritům veřejnosti, to dřív ani jiní vysocí funkcionáři, namátkou třeba Vlastimil Košťál. Oni nějakým způsobem vystupují, často velmi cíleně, a veřejnost je samozřejmě podle toho posuzuje. Veřejnost vlastně na informace z médií spoléhá a ani nemá jinou možnost. Já se to ale snažím oddělovat: když se stýkáte s nějakými lidmi, tak vás pak vidí trochu jinak, znají vás, více či méně, mají vás rádi nebo nemají, ale je to jiné, než když vás hodnotí podle jakéhosi mediálního obrazu. Prostě když něco čtu, nebo poslouchám, hodně to prosévám. A když někdo o někom napíše, že je veden k tomu a k tomu jen čistými úmysly, tomu dávno nevěřím. Na druhou stranu to není tak, že by u mě byla média jen samý lump, to vůbec ne. Novináře neodsuzuji, dělají svoji práci. Jen mi vadí lidé, kteří si na ně jenom hrají, kteří něco hlásají ve smyslu spravedlnosti a férovosti, a sami se tak nechovají. A to je strašidelná kombinace.“

O Fotbalové evoluci: „Pánové Koller či Šmicer neznají práci na OFS“

„Za mě je to skvělé a zaplaťpánbůh za to. Protože jestli říkáme, že chceme čistý fotbal a chceme odstranit korupci, tak s tím se nedá přece nesouhlasit. Jsou to osobnosti, bývalí reprezentanti, to je super! Jiní už ve fotbale dávno pracují, namátkou Libor Sionko, Tomáš Rosický, Zdeněk Grygera, Karel Poborský a jiní. Ti ale za to, co dělají a říkají, nesou zodpovědnost.

Ve čtvrtek jsem měl videokonferenci s předsedy okresních fotbalových svazů. Léta tady něco dělají, zadarmo, ve svém volném čase a zmíněná skupina lidí z nich dělá pitomce. Že práci pro OFS neznají pánové Koller, Šmicer nebo Baroš, to bych pochopil, a ani se na ně nezlobím a jejich iniciativu, jak jsem již řekl, vítám. Ti se na nejnižší úrovni vlastně nikdy nepohybovali. Mně vadí postoj k okresním funkcionářům třeba u Rudy Řepky, kterého samozřejmě velmi dobře znám a řadu let jsme vlastně svým způsobem i spolupracovali. Rád bych věřil tomu, že jeho pohnutky jsou jiné než jenom bažení po moci.

Jedním z šéfů okresu ve středních Čechách je například notář, vážený člověk, nebyl nikdy rozhodčím. Je starší než já. Nedokážu si představit, že bych za ním šel a diktoval mu, jak má hlasovat. To je naprostá hloupost, přitom takové věci se nám snaží vnutit. Já všechny ty bývalé hráče znám, a musím říct, že si jich fakt vážím! Myslíte, že o nich nevím kdejaké historky, které se možná i staly? Ale určitě by nebylo férové, kdybych to teď začal vytahovat na veřejnost. Vadí mi u nich, že útočí na dobrovolné funkcionáře, to se mi fakt nelíbí. Já jistě nejsem svatý, ale nikomu také nekážu morálku. A žádného Mirka Dušína ve fotbale neznám, ani v té skupině v bílých košilích ho nevidím.“

O tom, že i Šmicer zkoušel simulovat…

 „Že bývalý generální sekretář FAČR Rudolf Řepka prohlásil, že je nutné začít odspodu a že chce kandidovat v okrese… To je fakt kouzelné. Rudolf Řepka tyhle věci spojené s fotbalem samozřejmě zná, vždyť sám stál jedenáct let v čele fotbalové exekutivy. Jako takový by měl lidi kolem sebe v jejich nadšení usměrňovat, ale bojím se, že to neudělá. Fotbal není jen o volbách, musíte pracovat, něco pro ten okres dělat.

Já té skupině bílých košil fandím, i já bych chtěl fair play. Ubydou nejen mně starosti. Ale fotbal je odrazem společnosti, říká se to často. Ve společnosti také ne každý hraje férově. Fotbal je živý organismus a bude žít svým životem. My jsme zvyklí, když hráč nasimuluje faul, vinit rozhodčího. Ale co ten hráč, hrál fair play? Když bude Vláďa Šmicer předsedou, přestanou simulovat? I on to zkoušel, o Barym ani nemluvím. Chápu, že každý dělá pro výhru vše. Jen by pak měli všichni při té kritice začít u sebe.“

Tolik Miroslav Liba v pondělním středočeském Deníku.

Je to vskutku silné čtení tohle interview s člověkem, jehož sice Roman Berbr označil za svého možného nástupce, ale který „Náčelníka“ a „Taťku“ vlastně podle svých slov ani příliš neznal…

Co chtějí Berbrovi satrapové reformovat?

On to už ale v říjnu řekl jasně předseda FAČR Martin Malík: „Bylo by zbabělé teď říct, že odcházíme. Měli bychom to být my, kdo podnikne kroky pro obnovení důvěry v český fotbal.“

Kolega Petr Němec to pak v Blesku okomentoval slovy:

„Nositel řádu Za chrabrost, aristokratický táta Kraus z Pelíšků (v podání Jiřího Kodeta – pozn. aut.) by nad ním zakroutil hlavou: ‚Co chtějí reformovat? Vždyť jsou to pořád ty samí lidi.‘ Berbrovi satrapové Malík, Liba, Votík, Blaschke, Kula…“

Jak s tímto stavem naložit, navíc v čase koronavirové pandemie, kdy se lidé nesmějí scházet? Řešení jasně vytyčil v pondělním pořadu ČT Sport „Dohráno plus“ redaktor Magazínu deníku Sport a jeden z největších českých expertů z řad fotbalových novinářů Pavel Hartman.

NAJDETE TO V POSLEDNÍ ČÁSTI TOHOTO ZÁZNAMU...