Ibrahimovič v nové sezoně ukazuje, že jeho silné prohlášení tentokrát nemusí být zas tak daleko od pravdy

„Kdybych tady byl od začátku sezony, získáme titul,“ pravil Zlatan na konci minulého ročníku poté, co slavné AC vytáhl z šedého průměru až na šestou příčku italské Serie A. Klasická „zlatanovština“, napadlo kdekoho. Jenže Ibra v nové sezoně ukazuje, že jeho silné prohlášení tentokrát nemusí být zas tak daleko od pravdy…

V úvodních šesti ligových utkáních aktuálně rozehrané sezony „jeho“ AC Milán ani jednou neprohrál, získal šestnáct bodů a po letech se usadil v čele italské nejvyšší soutěže.

Los neměl vůbec jednoduchý, ale byly to právě ty těžké zápasy s největšími favority, v nichž se naplno projevil Zlatanův přínos. Proti hvězdami nabitému Interu sice hned v úvodu zápasu neproměnil penaltu, ale z následné dorážky už trochu se štěstím skóroval a o čtyři minuty později se po přihrávce portugalského supertalentu Rafaela Leãoa, kterého v Miláně tak trochu „vychovává“, prosadil znovu. Na hřišti pak proti své vůli musel vydržet až do konce, aby svým výrazně mladším a méně zkušeným spoluhráčům pomohl zvládnout dramatickou koncovku městského derby, které po snížení Romelua Lukaka skončilo nejtěsnějším výsledkem 2:1.

Svého největšího rivala, s nímž sdílí i stadion, „rossoneri“ porazili poprvé po devíti zápasech. A to jen díky Zlatanovi, který se jen pár dní před tím vyléčil z koronaviru. „Byl dost unavený, a dokonce požádal o vystřídání, ale tentokrát jsem to byl já, kdo ho ignoroval,“ smál se po vítězství trenér Stefano Pioli.

O dalším víkendu, po úspěšném výjezdu do Glasgow k úvodnímu utkání Evropské ligy, AC hostilo dalšího z potenciálních adeptů na Scudetto – římské AS. I tehdy otevíral skóre zápasu už ve druhé minutě sám Zlatan, aby pak deset minut před koncem poslal z penalty svůj tým do vedení 3:2. „Jsem nejstarší v týmu, cítím hodně zodpovědnosti, a to se mi líbí. Ostatní jdou za mnou a mají hlad po vítězství,“ zářil Zlatan po zápase, v jehož závěru ale „jeho“ AC ještě inkasovalo a ztratilo naději na vůbec nejlepší vstup do sezony v celé své historii. I tak se ale za posledních pětadvacet let „uvedlo“ lépe jen jednou. 

Pan nepostradatelný

Kde se tak najednou vzala síla slavného klubu, který se posledních sedm sezon plácal daleko za stupni vítězů, na které historicky bezpodmínečně patřil, a jeho nejlepším počinem bylo páté místo z před dvěma lety, není tak těžké zanalyzovat.

Když si představíte křivku, která spojuje jednotlivá umístění milánského AC v tabulce italské ligy za posledních deset let, bude vypadat jako rozšířené písmeno „U“ – takový hodně široký úsměv, třeba Zlatanův. Titul v sezoně 2010/2011, druhé místo o rok později a pozvolný pád na příčky kolem sedmého místa. A letos v zimě návrat na výsluní. V jarní tabulce minulé sezony skončilo AC jen o skóre druhé za Atalantou a v té právě rozehrané už při koronavirové absenci Ronalda (jehož Juventus bez něho třikrát remizoval s outsidery) shlíží na zbytek ligového pelotonu z úplného vrcholu. 

Uhodnete, co mají krajní (ty „dobré“) části křivky společného a co je zároveň odlišuje od těch ostatních? Správně, Zlatana! Švédský kanonýr se vrátil na San Siro, přesněji řečeno na stadion Giuseppeho Meazzy, jak mu říká červenočerná polovina Milána, před sezonou 2010/2011 po roční štaci v Barceloně (před tím na stejném stadionu působil tři roky v barvách Interu) a uvedl se zde parádně. V devětadvaceti zápasech Serie A si připsal 14+12, čtyři góly zaznamenal také v Lize mistrů, další čtyři v italských pohárech, a hlavně dovedl AC k teprve druhému titulu v tomto tisíciletí.

Následující sezona se mu individuálně vyvedla ještě lépe. V lize si připsal neskutečných 28+8 a v Lize mistrů 5+4, ale protože turínský Juventus zůstal celý ročník neporažen, muselo se vedení AC spokojit s druhým místem a doufat v úspěch v následujícím ročníku. 

Jenže Zlatan v létě zamířil pod Eiffelovku, kde během čtyř let nasázel 156 branek (a na dalších šedesát přihrál), a s AC už to šlo jen z kopce. Osmé místo v následující sezoně, a dokonce desáté v té další. Zlatan mezitím sbíral francouzské tituly a zlaté kopačky a vysloužil si i premiérovou pozvánku do Premier League. S Manchesterem United dokonce vyhrál Evropskou ligu, ale po roce a půl kvůli zranění předčasně ukončil smlouvu a „na důchod“ se přestěhoval do Los Angeles. AC se mezitím stále hledalo a nedokázalo navázat na úspěchy z dob minulých, zato Zlatan se ve městě padlých andělů stal absolutní senzací, která předčila i někdejší slávu Davida Beckhama. V osmapadesáti zápasech MLS nasázel třiapadesát branek, u dalších šestnácti asistoval, a hlavně přitáhl do amerických hledišť diváky, kteří do té doby považovali fotbal výhradně za sport pro mladé středoškolačky.

Jak se dál odvíjel jeho příběh, si přečtete v novém čísle časopisu HATTRICK se samotným Zlatanem na titulní straně, které je právě teď na stáncích.