Už nejsem ten mladý kluk, který se chodil odreagovat s kámoši do hospody, hlásí Švancara

Už nejsem ten mladý kluk, který se chodil odreagovat s kámoši do hospody, hlásí Švancara

FHS Exclusive Agents, domácí consigliere agentura pro profesionální sportovce, již nějakou dobu realizuje projekt "Malá domů", v rámci něhož realizuje netradiční rozhovory se známými tvářemi. Zatím naposledy jí v s sítích uvízl "mercedes" a brněnský patriot v jedné osobě Petr Švancara (43), jenž v rámci povídání ozřejmil, že odreagování v hospodách již neprovozuje a největší relaxací jsou pro něj rodina, pes a sport.

Váš syn hraje aktuálně za dorost Zbrojovky Brno. Vidíte rozdíly v přístupu dnešních mladých hráčů, resp. trenérů k nim, v porovnání s dobou, kdy jste hrál vy?

"Myslím si, že trenéři jsou na kluky určitě hodnější, než byli za nás. Dnes se na mladé hráče výrazně méně křičí a nemluví se sprostě. Mají také lepší servis a informace, když se krom fotbalu již standardně řeší i regenerace, strava či kondiční příprava. Trenéři mládeže mají širokou škálu možností se vzdělávat, dohledávat si potřebné informace nebo třeba sledovat práci ostatních trenérů v televizi. Totéž platí i pro trenéry, kteří zatím licenci nemají. Úroveň kvality trenérů i v rámci mládeže se tedy velmi zvedla a konkrétně trenéři mládeže Zbrojovky jsou velcí profesionálové. Osobně jsem však stále přesvědčen, že by občas tvrdší a ráznější přístup k mládeži na škodu nebyl, a to nejen ve sportu, ale i ve školách."

 

Co by se muselo v tréninku fotbalové mládeže změnit, aby tady začaly růst hvězdy světového formátu a technicky zdatnější hráči?

"Zastávám názor, že trénovat mladé kluky by měli hlavně ti, kteří si prošli profesionální fotbalovou kariérou a mají stovky ligových startů. To se však neděje a myslím, že je to ze dvou důvodů. Prvním jsou špatně nastavená pravidla pro vzdělávání trenérů, která jsou až nesmyslně přísná. Řada bývalých profesionálních fotbalistů pak nemusí být schopna či přinejmenším není motivována licenční zkoušky absolvovat. V konečném důsledku tak mají větší šanci trenérskou licencí získat lidé, kteří si vše dokáží do detailu nastudovat, ale fotbal nikdy nehráli. Bývalí fotbalisté, kteří nedělali dvacet let nic jiného, než hráli fotbal, a mají tak neocenitelné zkušenosti k předávání, pak končí v zaměstnáních, která nemají s fotbalem nic společného, jen proto, že je kluby na trenérské posty nemohou zaměstnávat. Druhým problémem jsou finance. Je zcela běžné, že se tréninku mladých kluků věnují hlavně tátové některých z nich, a to jen z dobré vůle. Pokud chceme k fotbalu mládeže přivést opravdu vysoce kvalifikované trenéry se zkušenostmi a bývalé hráče, pak jim musíme umět nabídnout standard, na který jsou zvyklí, a který si zaslouží. Kapacita je pak problémem sama o sobě. Je přeci nesmysl, že se na zkoušky hlásí 100 lidí a licenci získá 20 z nich."
 

Je o vás známo, že máte mnoho aktivit týkajících se Brna. Pomáháte Zbrojovce, máte nadační fondy, podporujete obnovu stadionu Za Lužánkami. Kde se ve vás vzal tento patriotismus? Která z těchto aktivit je pro vás momentálně nejdůležitější?

"Celý život v Brně žiju a jsem od malička vedený k hrdosti ke svému městu. Baví mě ta odvěká rivalita mezi Brnem a Prahou. Je to úsměvné a užívám si to – zejména v pořadu Tiki Taka. Můj brněnský patriotismus je koneckonců také důvodem, proč jsem fotbalový život zasvětil právě hlavně brněnskému fotbalu. Co se týče mých aktuálních aktivit, tak jednou z priorit je určitě pomoci Brnu se stadionem Za Lužánkami. Bohužel o tento krásný stadion probíhají letité majetkové spory, které asi jen tak neskončí. Rád bych tam prozatím alespoň vytvořil tréninkové plochy pro děti. Bylo by fajn, aby si děti nejen ze Zbrojovky, ale i ostatních městských klubů, měly kam chodit zakopat na kvalitní hřiště, a věřím, že v tomto najdeme shodu a podaří se to zrealizovat. Věnuji se také marketingové podpoře Zbrojovky."

 

Často vás můžeme vidět na televizních obrazovkách jako hosta, ale také i jako moderátora vlastních pořadů. Zároveň o vás víme, že vás kariéra trenéra neláká a je vám bližší fotbalový management. Kam směřujete vaši budoucnost? 

"Ať již jde o moderování či fotbalový management, tak jsem ve stádiu sbírání zkušeností. Snažím se mít široký rozhled, a to nejen co se týče médií a fotbalu, ale také třeba politiky, která mě zajímá, a bez které se dnes v mnoha oblastech obejít nedá. Nejsem proto momentálně schopen s jistotou říci, která z těchto oblastí mi bude jednou nejblíže. Mám štěstí v tom, že dělám, co mě baví. Co se týče té fotbalové stránky, tak trenérská kariéra mne neláká především proto, že ne vždy umím zachovat chladnou hlavu. Jak jsem zmiňoval na začátku rozhovoru, tak trenéřina se velmi vyvinula. Já však patřím do té staré školy a moje fotbalové metody a názory mohou být proto dnes považovány za radikální. Uvidíme, zda se s věkem více zklidním. Prozatím však budoucnost v rámci fotbalu vidím spíše v marketingu nebo v tom managementu. Bavilo by mě skládat tým, starat se o něj, pomáhat trenérům, zabezpečovat nejvhodnější podmínky, a to v rámci všech klubových týmů, nejen "áčka"."

 

Fotbal je pro vás celoživotní vášní. Co vám však dělá radost, když si od něj chcete odpočinout?

"Mám tři děti a velmi mě baví s nimi trávit čas a cestovat. Mým velkým koníčkem jsou pak psi. Mám doma pětiletou fenku křížence labradora s jezevčíkem a velmi mne baví se o ni starat. Jako většina fotbalistů se pak věnuji také jiným sportům, než je fotbal. I když nejsem vynikající bruslař, chodím již řadu let každé pondělí hrát hokej s legendami Zbrojovky Brno, a hraju také tenis. Už nejsem ten mladý kluk, který se chodil odreagovat s kámoši do hospody - největší relaxací jsou pro mne opravdu rodina, pes a sport."

Zdroj: exclusive-agents.com