Z nuly na sto! Zakončí Kuchta svou spanilou jízdu korunou pro krále střelců i účastí na EURO?

Že současná Slavia ráda občas píše až pohádkové příběhy, je už fanouškům dobře známá věc. V hlavních rolích by kromě kouče Jindřicha Trpišovského mohli figurovat zejména Tomáš Souček, Jan Bořil, Ondřej Kolář či Abdallah Sima. Dalším do této hvězdné party je teď útočník Jan Kuchta, jehož příběh je těm ostatním dost podobný. Také on už zažil ve fotbale časy, kdy po něm pes neštěkl. O to víc ho ale musí těšit, jaká je jeho situace teď. A bedlivě to jistě sleduje i reprezentační trenér Jaroslav Šilhavý, jemuž na seznam možných překvapení v nominaci na blížící se mistrovství Evropy přibylo hodně zajímavé jméno. 

Asi málokdo by čekal, že nejopěvovanějším forvardem sešívaných bude v této sezoně zrovna právě Kuchta. Tedy muž, u něhož vzbudil údiv už jen jeho samotný comeback do Slavie. Coby klubový odchovanec, který ale s fotbalem začínal v konkurenční Spartě, debutoval v nejvyšší české soutěži už na podzim roku 2015, kdy si v roli střídajícího hráče připsal 13 minut ve vršovickém derby proti Bohemians. Pro něj jistě malá chvíle slávy, kterou však ve Slavii zažil nadlouho naposled.

Před další sezonou se totiž na hostování stěhoval právě ke klokanům, čímž de facto odstartoval období takového věčného fotbalového cestovatele. Slavia ho potom zapůjčila ještě na Žižkov, do Slovácka, Teplic a Liberce, přičemž tyto Kuchtovy mise měly jedno společné. A sice to, že na nich nijak nezářil. Tedy aspoň rozhodně ne tak, aby mu to mohlo vynést návrat do zaslíbeného Edenu. Vůbec nejhůře mu pak bylo na Stínadlech, kde nad ním dost neúprosný soud vynesl sportovní manažer Štěpán Vachoušek.

„Nenaplnil naše očekávání. Beru to jako svou velkou chybu, jsem za jeho příchod zodpovědný. Nikdy ale nevidíte hráčům do hlavy. A on ji nemá v pořádku. Fotbal pro něj není na prvním místě,“ prohlásil o něm Vachoušek v květnu roku 2019. Asi není třeba dodávat, že po takových slovech se Kuchta zdál být odepsaný. Na podzim tak zamířil do Slovanu, a i když se tu za jedenáct ligových utkání neprosadil, trenér Pavel Hoftych se rozhodl přesvědčit vedení, aby mu Kuchtu získalo ze Slavie natrvalo. A právě v této chvíli, když už plavovlasý fotbalista přestal být kmenovým členem klubu z Edenu, nastal velký zlom.

Na jaře v Liberci totiž konečně chytil střeleckou slinu. Ve 12 ligových duelech se prosadil šestkrát, čímž vyvolal zájem na místě, na kterém se to některým lidem jistě muselo zdát jako úplný nesmysl. A to ve Slavii, jíž Kuchta předchozích pět let patřil a byl pro ni zbytečný. Zatoužila po něm až teď, kdy už její nebyl a za jeho návrat musela do Liberce poslat částku kolem deseti milionů korun.

Učinit něco takového na Letné, troufám si říct, že se všude píše o tom, jak tam zase netuší, kudy chtějí jít. Jak pravá ruka neví o té levé. Nebo něco podobného. A vlastně právem, protože i šéfa sešívaných Jaroslava Tvrdíka musela tato operace přinejmenším zaskočit. A dost možná by ji hned v zárodku odmítl, kdyby si ji však nevyžádal ten nejúspěšnější - trenér Jindřich Trpišovský. A jemu se při pohledu na jeho skvělé výsledky už nedovolí odporovat snad vůbec nikdo...

Kuchta se tak už po půlroce stal opět hráčem Slavie a bylo zřejmé, že jeho pozice by tam už konečně mohla být jiná než jen hráč do počtu. Svým počínám však některým kritikům vyráží dech. I přes konkurenci v podobě Stanislava Tecla a ještě nedávno i Petara Musy se totiž už na konci podzimu usadil v pozici prvního útočníka mužstva. A na jaře jeho skvělá forma graduje. Ve druhé části sezony se totiž za šest utkání prosadil rovnou devětkrát, když poslední dva zásahy zaznamenal v sobotu do sítě nováčka z Pardubic (3:0). Byly to trefy pro něj přímo typické. Žádné nablýskané individuální akce ani bomby k tyči, ale pohodlné zakončení do odkryté brány.

Někdo si to může vyložit tak, že Kuchta vlastně v ničem až příliš nevyniká a že jeho střelecké probuzení vyplývá jen z toho, že zakončuje prvotřídní akce svých kvalitních spoluhráčů. Že ale zrovna na něm nic zázračného není. I v tom může být jistý kousek pravdy. Ale ne až tak podstatný. Můžete být totiž třeba ten nejlepší forvard v driblinku, ale bude vám to zcela k ničemu, když nebudete dávat góly. Jen ty jsou totiž zásadní. Jen ty rozhodují o tom, zda jste dobrý útočník či ne. Ve Slavii i všude jinde.

A Kuchta góly dává. Dokonce jich má na kontě už jedenáct, což je spolu s parťákem Simou nejvíc v celé soutěži. Při současné formě jeho i celého týmu má tak na dosah korunu pro krále střelců, čímž by se tak trochu stal slávistickým Horstem Sieglem. Populární kanonýr Sparty si totiž pro stejné ocenění došel během své hvězdné kariéry rovnou čtyřikrát, ani u něj byste ale nenašli jednu konkrétní vlastnost, se kterou by válcoval všechny ostatní. Tedy až na jednu. Říkalo se o něm, že je schopný skórovat i uchem. Což je při opravdovém pochopení významu těch slov ta nejlepší pochvala, jakou kterýkoliv útočník může vůbec dostat.

K podobné pověsti by mohl mít nakročeno také Kuchta. Skutečnou prověrkou jeho síly ale bude až ve čtvrtek tým Leicesteru. Pokud se prosadí i proti našlapaným Liškám, jeho kredit ještě stoupne.  A kdoví, zda si ho pak Šilhavý nepřepíše v notýsku zas o něco výš...