Petr Rada: Někteří experti by mě nejradši viděli snad mrtvého. Ale ještě to se mnou musí chvíli vydržet

Petr Rada: Někteří experti by mě nejradši viděli snad mrtvého. Ale ještě to se mnou musí chvíli vydržet
ROZHOVOR

Co na srdci, to na jazyku. Přesně takový je legendární český trenér Petr Rada, který s Jabloncem prožil další výtečnou sezonu. I tak je ale přesvědčen o tom, že mu spousta lidí úspěch nepřeje. Proč si to myslí či jaký vztah má k pokutám, prozradil v rozhovoru pro eFotbal. 

Jak s odstupem času vnímáte konečné třetí místo v tabulce? Předpokládám, že musíte být nad míru spokojený...
To samozřejmě jsem. Když z toho vyjmu zápasy v Brně a doma s Příbramí, tak se nám uplynulá sezona určitě povedla. Jen škoda, že jsme Spartu nedokázali držet v nervozitě až do konce, což bylo mým cílem. Ale dopadlo to, jak to dopadlo. I tak jsme ale prožili velmi dobrý ročník, za který bych chtěl poděkovat jak hráčům, tak i realizačnímu týmu a všem lidem okolo. Spousta rádoby odborníků nás loni v létě odepisovala, ale ukázalo se, že neprávem. Pro kluky to byla ta správná motivace se ukázat. Už před sezonou jsem jim říkal, že sem určitě nepřišli hrát o desáté místo. To by je asi ani nebavilo. A samozřejmě to platí to pro kluky, kteří v létě přišli. Jsem moc rád, že k nám skvěle zapadli a pomohli Jablonci uhrát třetí místo. Za celou sezonu zaslouží všichni z týmu absolutorium.

Čím to je, že i když každé léto registrujete odchody klíčových hráčů, vám se daří držet mužstvo stále tak nahoře?
Myslím, že se nám celkem daří vybírat si charakterově správné hráče. Tohle je strašně důležité, protože kopat umí všichni. Jsem opravdu moc rád, že za ty čtyři roky u týmu jsem nemusel řešit žádný problém, co se týče kabiny. A pokud ten problém byl, tak to kluci jako Tomáš Hübschman vyřešili sami. Bez toho, aniž bych já musel jakkoli zasahovat. Nějaké pokuty já ale stejně nikdy nedávám. A ani je neuznávám. Pro všechny hráče je fotbal živobytím a na peníze by se jim sahat prostě nemělo. Aspoň já jsem to tedy nikdy nedělal. A v Jablonci jsem ani nikdy nemusel nic takového řešit. Nebyl k tomu žádný důvod. Naopak si troufám říct, že se tady klukům líbí. Když odchází jinam, tak to nikdy není proto, že by se k nim tady někdo choval špatně. Já jednám s každým na rovinu. A musím se přiznat, že mi občas trhá srdce, když vidím kluky odcházet.

Neříkal jste si někdy, kde by asi Jablonec byl, kdyby ho pořád někdo neopouštěl?
Možná jednou, když nás během léta opustili hráči jako David Hovorka či Tomáš Holeš. Tehdy jsem si říkal, že kdybychom mužstvo udrželi pospolu, tak třeba hrajeme i o titul. Ale to jsou jednom kdyby. Navíc naše ekonomická situace nebude nikdy taková, abychom s ní mohli konkurovat Slavii či Spartě. Tak to prostě je. Navíc ještě v téhle covidové době, která náš klub samozřejmě zasáhla. Velký dík patří všem sponzorům, kteří zůstali a pomáhají dál. I tak je ale jasné, že tu nejvyšší hráčskou kvalitu tu déle než tři sezony zkrátka neudržíme. V těchto podmínkách to ani není možné, což ale beru jako holý fakt. Když má třeba Slavia rozpočet přes miliardu a vy třeba nějakých sto milionů, tak ji můžete občas pozlobit, ale to je tak všechno. I tak jsme ale za ty čtyři roky byli dvakrát bronzoví a dvakrát čtvrtí. Za tou top dvojkou nebo trojkou jsme se umístili vždycky, což je velké vyznamenání všech hráčů.

Jste už na maximu toho, čeho můžete s Jabloncem dosáhnout?
Tak každý sní o titulu a my samozřejmě taky. Bylo by špatně, kdyby to tak nebylo. A třeba Liberec ho získal i v sezoně, před kterou spíš oslaboval. Ale i takový je fotbal. Někdy je to hlavně o tom chytnout šanci za pačesy. Pro nás je teď nejdůležitější předvádět dobrou hru, která bude bavit diváky. A samozřejmě hrát opět nahoře a zkusit postoupit do Evropské nebo Konferenční ligy.

Zmínil jste, že vám loni v létě hodně lidí nevěřilo. V zimě očekával propad tabulkou i váš velký kamarád Ladislav Vízek. Omluvil se vám za to?
Všichni víme, jaký Láďa je. Fotbal si řeší hodně po svém, tak jak to on sám cítí. Nevěřil nám, to je pravda. Ale jsme přátelé a omlouvat se mi určitě ani nemusel. Je ale zajímavé, že se mi ozve vždycky jen poté, co prohrajeme. Po vítězném zápase nezavolá nikdy (usmívá se). Láďa ale určitě není ten, který by do toho přenášel nějakou svou zášť. Bohužel znám řadu jiných expertů, které dráždí už jen moje jméno. Ti by mě nejradši viděli snad mrtvého. Ve fotbale se pohybuju už dost dlouho a poznám celkem přesně, o koho jde. Ale stejně s tím nic nenadělám a možná ani nechci. Zkrátka to se mnou musí ještě chvíli vydržet. Na kritiku různých rádoby odborníků jsem si ostatně už dávno zvykl. Jen si myslím, že jich v Česku máme až moc.

Chcete některého z nich jmenovat?
Myslím, že to ani není potřeba. Řeknu snad jen to, že se většinou jedná o lidi, kteří vrcholový fotbal sami skoro nehráli. Ať si mě ale každý kritizuje, jak chce. Už to neprožívám tolik jako dřív, kdy jsem impulzivně reagoval na vše možné. Já chci mít hlavně klid na trénování a pořádek v kabině. To mi stačí. Navíc chápu, že kritika k fotbalu patří. S ní opravdu nemám žádný problém. I kritika by ale měla mít nějakou formu a neměla by být až tolik osobní. Aspoň takový je můj pohled na věc.