Není pravda, že Češi nemají obránce. A co Lecjaks a Simič, pane Šilhavý? Proč při té bídě nedostali šanci?

V říjnovém bloku kvalifikace MS 2022 udělali Češi v duelech s Walesem (2:2) a Běloruskem (2:0) jen čtyři body z šesti „povinných“. Čímž si hodně zkomplikovali boj o druhé místě ve skupině E i o vklínění se mezi šest nejlepších týmů z 2. příček, které budou hrát semifinále březnové baráže (dvanáct celků o tři volná místa) doma. A to ty výsledky byly ještě lepší než předvedená hra.

Pomoci musí Belgie a další týmy v jiných skupinách

Nejprve k té matematice. Jelikož Estonci Česku v boji s Walesem už podruhé nepomohli a prohráli s ním v pondělí doma 0:1, znamená to, že při předpokládaných listopadových domácích výhrách Čechů nad Estonci a Walesanů nad Bělorusy, musí Belgie v posledním kole zvítězit ve Walesu, aby Šilhavého svěřenci byli ve skupině E druzí. 

K výhodě domácího prostředí v semifinále baráže pak bude zapotřebí, aby hůře než Češi (se 14 body) skončili Ukrajinci, Rumuni a Norové, což je reálné. Plus jeden z trojice Chorvatsko, Skotsko či Polsko, což už je reálné poněkud méně (o vyhlídkách Skotů a Poláků hodně napovědí úterní duely na Faerských ostrovech, resp. v Albánii). Srbsko, Švédsko a Švýcarsko jsou už budově nedostižitelné.   

Trenérova posedlost hierarchií hráčů

A komentář k výkonům? 

„Ani absencí kvanta hráčů ale nelze donekonečna omlouvat, že reprezentace hraje najednou zase jako za ‚krále Klacka‘. Můžeme také podotknout, že českému týmu i v jeho nejlepší formě se hraje lépe proti favoritovi typu Anglie, Belgie či Nizozemska, tedy proti týmu, který chce hrát otevřený fotbal, takže na něj platí presink a kontraúdery. Jenže když Češi potřebují proti outsiderovi sami tvořit, je tu najednou problém. O to víc, když je prakticky celý Šilhavého soubor, tak, jak se nám v posledních dnech představil, totálně z formy. Fyzické i herní,“ napsal trefně na Seznam Zprávy Luděk Mádl.

Souhlasím s Mádlem i v tom, že český tým v říjnových duelech podrželi Vaclík, nově objevený Sadílek. A střelec Schick, který si špičkovou výkonnost drží od ME. „Jenže fotbal je kolektivní sport. A od dob Maradonových holt jeden člověk na všechno nestačí. Ani pouzí tři,“ dodává Luděk Mádl.

Jádro pudla pak šékomentátor Seznamu Zprávy vypíchl v tomto svém závěru: „Problém je (nejspíš) do značné míry v tom, že je trenér Jaroslav Šilhavý až příliš posedlý hierarchií hráčů. Uvažuje patrně zhruba takhle: Když nemám tadytoho, tak druhá volba je tenhle, třetí tamhleten, ty už mám všechny nějak vyzkoušené, znám dokonale jejich herní charakteristiky, oni by měli znát náš systém, naproti tomu tahat si do kádru větší množství neprozkoušených hráčů by mohlo dělat neplechu. Potíž je ale v tom, že když jsou Šilhavého volby A a B marod a volba C z formy, postaví stejně volbu C. A když je takových ‚céček‘ bez formy na hřišti moc, tak to potom vypadá jako teď proti Walesu nebo v Kazani.“

Existují lepší hráči než ta „céčka“

Lépe to nikdo z českých fotbalových komentátorů nevystihl.

Jenže jsou tu ještě lepší hráči než ta zmiňovaná „céčka“. V obrané má Šilhavého tým největší potíže. Proto nechápu, jak může být nadále opomíjen jeden z nejlepších hráčů kyperské ligy z mistrovské Omonie Nikósie, typický levý obránce, kapitán úspěšného týmu do 21 let z ME 2011 Jan Lecjaks, Nevím, proč šanci nedostává ani typický stoper, pravidelně hrající za Hajduk Split v chorvatské lize – Stefan Simič. Proč dostávají naopak příležitost  hráči z druhé ligy (Matějů) či obránci, kteří pravidelně nenastupují (Novák? )? Tohle nechápou ani někteří lidé na Strahově.   

Takový luxus si ve fotbalovém Česku vskutku nemůžeme dovolit.  

Proto je zapotřebí i citelně absentující kritické myšlení v celé fotbalové obci. 

Na závěr ještě jedna Mádlova citace, tentokrát z Twitteru: „Dokud se budou experti v televizním studiu (v pondělí v ČT Sport trenéři Martin Hašek a Pavel Hoftych – pozn. aut.) tvářit, že to, co jsme viděli z Kazaně v utkání s Běloruskem, je v podstatě dobře, tak na tom fotbalově budeme pořád špatně.“

Amen.