Filip Neusser, šéf NSA exkluzivně pro HATTRICK (2. část): Podpoříme ženský kolektivní sport, včetně fotbalu

Na podzim roku 2020 Filip Neusser oznámil, že ve volbách předsedy Českého olympijského výboru (ČOV) vyzve jeho stávajícího šéfa Jiřího Kejvala. Ovšem 17. května 2021 jej vláda  jmenovala  předsedou Národní sportovní agentury (NSA). Stalo se tak ve stejný den, kdy svou rezignaci na tuto funkci oznámil jeho předchůdce Milan Hnilička.  Souběžně s tím Neusser oznámil, že se vzdává kandidatury na předsedu ČOV. V půlce listopadu bude nový šéf NSA ve své funkci polovinu roku. Magazín HATTRICK s ním proto pořídil obsáhlé interview pro své nadcházející listopadové číslo (vychází ve čtvrtek 4. 11.). Dnes, po týdnu,  přinášíme vybrané pasáže z jeho druhé části.  

FILIP NEUSSER, ŠÉF NSA EXKLUZIVNĚ PRO HATTRICK A EFOTBAL.CZ (1. ČÁST): ZMĚŇME SYSTÉM, KTERÝ TU FUNGOVAL 30 LET!

Zaujala mě vaše preference ženského sportu, navíc kolektivního. Je to proto, že ženy tolik nesportují jako muži? A druhý důvod, že uspět na olympijských hrách je pro ženy snazší, protože je mezi nimi menší konkurence?

K tomu prvnímu bych ještě koncepčně dodal, že máme za úkol i ve sportu situaci genderově vyvažovat. To děláme na základě materiálu, který nám říká: Pojďme tímto směrem. A potom, přesně jak to tvrdíte: Řekněte si, kolik dneska stojí olympijská medaile? 

No, různě, v mužském sportu asi dvakrát, třikrát více. Jiná situace je samozřejmě u těch kolektivních sportů.

V některém sportu – nechci záměrně říkat v kterém  - platí sportovní svaz  olympionikům, kteří získají na OH medaili, ročně čtyřicet milionů korun.  Jednomu sportovci. Čtyřicet milionů korun. To jsou náklady na tu medaili, na přípravu atd. Plus k tomu přicházejí prostředky z resortních ministerstev – obrany, vnitra, školství. Ty prostředky jsou nespočitatelné. A ta medaile vám pak ročně vyjde mnohonásobně víc. U kolektivních sportů je to ještě víc.

No právě, pamatuji se, že za minulého režimu třeba v NDR zcela zrušili kolektivní sporty, protože se jim to nevyplatilo. Lépe bylo soustředit se na odvětví, která mají hodně disciplín a rozdělují spoustu medailí, to jsou atletika, plavání, úpolové sporty atd. Vy se ale chcete na ty kolektivní ženské sporty soustředit. Na zářijové tiskovce jste jmenoval ženské ragby, vodní pólo,  což jsou mladá odvětví, kde se dá rychle vystoupat na vrchol. Ale co ženský fotbal, který ve světě prožívá veliký boom, je v tom vašem plánu také zahrnutý?

Ženský fotbal tam je. I když je specifický. Aby ta podpora měla stejnou účinnost jako pro jiné sporty, tak náklady budou asi mnohonásobně větší.  

Jasně, ale případný úspěch ve fotbale je také větší než v jiném odvětví.

Jak říkám, ženský fotbal je součástí  našeho projektu, ale já chci s novým předsedou FAČR Petrem Fouskem vyřešit, jak bychom ještě jinak mohli fotbalistky podpořit. Třeba  i v rámci jiných programů.

Zaznamenal jste už ale po vyhlášení tohoto projektu i kritiku, že.

Samozřejmě že to má své kritiky. Ale znovu, pojďme si říct, kolik stojí olympijská medaile, protože vám dokážu, že v naší koncepci jde o správné investice. A za druhé, ať uděláte koncepčně jakoukoli strategickou věc,  tak si nikdy nikde sto procent lidí nezískáte. Vždycky se najdou kritici, nežijeme v ideálním světě. Někde ale začít musíme a já si myslím, že právě tato investice do ženského sportu je pro tento start velmi dobrá. Uvedu příklad. Dokud jsme neměli Martinu Sáblíkovou nebo Aleše Valentu, tak v Česku nikdo nevěděl, co je to rychlobruslení nebo akrobatické lyžování. 

V akrobatickém lyžování už to zase nevíme.  Od Valentova zlatého úspěchu na ZOH v Salt Lake City uběhlo skoro dvacet let. 

Přesně tak. Lidé v Česku dlouhodobě většinově znají fotbal, lední hokej, tenis. Možná i atletiku a pokud nejsou úspěchy, tak ta další odvětví zkrátka neznají. A teď k tomu vodnímu pólu. I v něm samozřejmě existuje světová špička a státy, které v něm vynikají, masově podporují mužskou složku svého sportu. Ta je atraktivní.  Ale ženy, které tento sport chtějí provozovat, slýchají: Ne, vy nebudete hrát vodní pólo, vy budete dělat akvabely.  A tam je z mého pohledu pole velmi neorané, protože v ženském odvětví je špička tak úzká, že se do ní můžete ne lehce, ale přece jen mnohem snadněji dostat než třeba ve fotbale. Navíc k tomu ženskému kolektivnímu sportu přivedeme patnáctkrát až dvacetkrát víc zájemkyň než v případě sportů individuálních. Možná je to trochu na sílu, ale já si opravdu myslím: Proč bychom tu za deset nebo už za osm let nemohli mít nejlepší vodní pólistky na světě? 

FILIP NEUSSER

-  Filip Neusser, který v polovině září oslavil své čtyřicáté narozeniny (narozen  16. září 1981 v Praze),  je bývalý český profesionální brankář pozemního hokeje a sportovní funkcionář. Od 17. května roku 2021 je předsedou Národní sportovní agentury.

- Svou profesionální kariéru zahájil v roce 2003 v Německu, později hrál za East Grinstead Hockey Club v Anglii, je dvojnásobný mistr anglické ligy v halovém pozemním hokeji. Byl zvolen mužem zápasu během finále ve Wembley v roce 2014.

- Vystudoval Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze. Je ženatý a má dvě dcery.

- Ještě jako hráč, v letech 2007 až 2013 vykonával funkci místopředsedy Českého svazu pozemního hokeje. Následně se stal také trenérem reprezentace žen.

- V roce 2014 kandidoval do zastupitelstva městské části Praha 3 za uskupení Žižkov (nejen) sobě vedené Matějem Stropnickým. Byl zvolen a stal se na období 2014 až 2018 zastupitelem v MČ Praha 3.

„Když jsem se vrátil do Česka, uvědomil jsem si, že ve sportovním prostředí postrádám koncepci. V Německu pozemní hokejisté vědí, že když na OH postoupí do čtvrtfinále, udrží si svou finanční podporu. To samé v Belgii, kterou jsme v kategoriích do 16 let poráželi, a dnes patří v pozemním hokeji ke špičce. To je pro mě vzorem v projektu podpory ženského kolektivního sportu. Ta musí být postupná, bude zapotřebí vzestup průběžně dokazovat na akcích typu ME a MS. Pokud na OH v roce 2028 nebude jediný český ženský kolektivní sport, můžete říct, že Neusserova cesta nebyla správná,“ řekl mj. HATTRICKU Filip Neusser.

Fotbal má po Berbrově aféře v části veřejnosti i mezi politiky stále špatné jméno. I při schvalování státního rozpočtu zaznělo v poslanecké sněmovně : Přece ty dotace nepustíme do fotbalu, kde to zase rozkrade nějaký Berbr? Jak to vidíte?

NSA fotbal v Česku podporovat musí, protože je to nejen v tomto státě fenomén. Hraje se na každé vesnici. Přestavte si, co by se stalo, kdyby přišel Neusser a řekl: Fotbal nedostane ani korunu, pustíme ty peníze třeba do baseballu. To bych tady byl asi tak dvě hodiny. 

Jak vidíte  změny ve vedení FAČR, k nimž došlo přibližně ve stejné době jako k vašemu angažmá v čele NSA?

Já jsem změny ve vedení českého fotbalu samozřejmě přivítal. A předsedovi Fouskovi v jeho snaze o očistu jeho sportu držím palce.

Kolik peněz ročně jde nyní do českého sportu?

Jsme v první fázi, což je samostatná kapitola NSA. Tento rozpočet stanovuje vláda a ta pro rok 2021 oficiálně schválila prostředky ve výši 6,9 miliardy korun. Potom máte v rozpočtu takzvané nevyčerpané výdaje, které jsou z předchozího roku. V roce 2020 NSA nedokázala vyčerpat přes tři miliardy korun. 

Proč?

Právě proto, že byl covid, šlo to všechno velice rychle a něco se nedokázalo administrativně vyřídit. Takže tyto prostředky se automaticky překlopily do roku 2021. To už máte deset miliard, plus náklady na provoz NSA, celkové číslo činí 10,4 miliardy korun. K tomu jdou další peníze z ministerstev. Z obrany je to Dukla, zhruba tři sta padesát milionů korun, potom je tu vnitro, Olymp, dalších tři sta milionů korun a školství, Viktoria, to je asi sto padesát milionů korun. Na tyhle resortní prostředky nemá NSA žádný vliv. Měla by ho mít v budoucnu, protože pracujeme na koncepci resortních center – Dukla, Viktoria a Olymp, aby to bylo také v souladu s národními svazy, abychom věděli, kterou disciplínu chceme podporovat atd. Ministerstvo pro místní rozvoj má navíc také svou infrastrukturu, kde obce mohou žádat o příspěvky na svá sportoviště. 

Ovšem z koncepčních důvodů bychom měli mít přehled o tom, co se v daných resortech děje, stejně tak potřebujeme znát, co s těmi dotacemi dělají sportovní svazy.

Jaké sportovní stavby by v nejbližší době měly v Česku vyrůst? Jaké máte priority? Co třeba národní fotbalový stadion?

Národní stadion ano – v určité fázi. Je potřeba znovu zdůraznit, že třicet let byl sport v Česku podfinancován. A je vidět, jaký deficit na těch svých sportovištích máme. Úplně v první fázi proto musíme zalátat tu nejzákladnější infrastrukturu. A to přesto, že se po naší výzvě na mou adresu strhla velká kritika. Sportoviště tělovýchovných jednot a sportovních klubů, sokolovny, ty musíme podpořit, aby nám nespadly na hlavu a všechno v nich bylo v pořádku. Ve druhé fázi se pojďme bavit o tom, že sportovní svazy a města a obce budou rozvíjet svá sportoviště, která provozují, tak, abychom naplnili druhou část pyramidy. A v té třetí diskutujme o multifunkčních halách, národních stadionech atd.  Mělo by to jít samozřejmě ruku v ruce,  pokud budeme mít dost peněz, tak chceme podporovat všechno. Ale v této fázi je nejdůležitější, aby si děti měly kde hrát.

Podle jedné studie jdou ze všech sportovních aktivit do státního rozpočtu značné příjmy.

Je to asi 150 miliard korun, z toho sto miliard jde z kapes obyvatel a  rodičů dětí.

V tomto světle nevypadá těch jedenáct miliard, které stát posílá do českého sportu, jako nějaká obří částka.

Ano, ale je třeba, aby si lidé uvědomili, že tu NSA není pouze pro vrcholový sport a reprezentaci. Ty podporujeme asi jen ze sedmi procent. S tímto vysvětlováním mám ve sportovním prostředí docela velký problém: NSA je tu pro pohyb všech lidí v Česku. Máme  program Můj klub, díky němuž si oddíly a jednoty mohou žádat o podporu přímo z NSA, nikoli přes své sportovní svazy. Jedna a půl miliardy jde do tohoto programu, sedm set milionů do programu Provoz a údržba, to jsou dohromady přes dvě miliardy korun. Ty programy chceme v příštím roce kvůli administrativě spojit. Potom je tu samozřejmě infrastruktura,  pak máme v péči národní svazy, ale také jsou tu programy na pohyb a zdraví a na sportovní aktivity kolem mateřských a základních škol. Podívejte se kolem sebe, vždyť je to katastrofa.

Máte na mysli skutečnost, že dnešní děti jsou často líné a tlusté?

Ano, ale to není jen vlivem covidu, je to i kvůli změně životního stylu. Nás vychovávala ulice, do večera  jsme po příchodu ze školy byli na hřišti. Hrál jsem fotbal, hrál jsem hokej, hrál jsem všechno. Namaloval jsem si na zeď síť a byl  jsem Agassi, který bojoval proti Ivaniševičovi. Nyní už ta ulice neexistuje, tak ji musejí nahradit školy. Dnes a denně. Někteří učitelé to dovedou výborně, někteří ale na to nemají kapacitu nebo vzdělání. 

Takže cesta je ve spolupráci škol s kluby, kde na sportovní výchovu dětí ty odborníky mají? 

Buďto s kluby, nebo se specializovanými institucemi.