Csaplár buší do fotbalu, ale kámošů Nezmara a Chovance se zastává. Nikdo z nich blbce nedělá, můžou si za to sami

Už jsem tu o tom jednou psal: rád čtu na serveru Sport.cz pravidelnou rubriku Glosář Josefa Csaplára, v níž  bývalý kouč analyzuje a pojmenovává problémy českého fotbalu. Jakmile ale opustí prostory hřiště, bývá to slabší. Nedávno se třeba v lednu v souvislosti s policejními odposlechy zastal bývalého předsedy komise rozhodčích FAČR Jozefa Chovance a  bývalého sportovního ředitele pražské Slavie Jana Nezmara. Prý z nich a z lidí kolem fotbalu někdo dělá blbce, orodoval Csaplár za své kamarády ve své poněkud paranoidní glose.

„Poslední týdny se v médiích objevuje řada odposlechů z kauzy kolem Romana Berbra. Vnímám to tak, že nám zase někdo předkládá (nevím, kdo), různá témata: Honza Nezmar, Pepa Chovanec. Někdo se nás snaží opít rohlíkem. Kdo odposlechy dávkuje? Tohle není podle mě o policii, spisy by měli mít totiž k dispozici také poškození i obžalovaní. Jak dlouho není Roman Berbr nebo Dagmar Damková v českém fotbale? Od předloňského října. A stejně se divné věci dějí dál. Když tohle píšu, zase to není jednoduché. Protože se nás někdo snaží někam vtlačit, vmanipulovat. Najít obětní beránky a dělat z nich blbce. Přál bych lidem kolem fotbalu, aby je ze sebe nenechali dělat,“ napsal mimo jiné Josef Csaplár.

Bylo by to fajn, kdyby Csaplár o věci něco věděl a kdyby Chovanec s Nezmarem nebyli jeho letití přátelé.

Jozef Chovanec už coby trenér národního mužstva využíval Csaplárových služeb coby jakéhosi videoanalytika,  pak působil trenérsky v „jeho“ Příbrami. 

Jan Nezmar byl zase hráčskou oporou Slovanu Liberec v době, kdy tým vedený Ladislavem Škorpilem a Josefem Csaplárem před dvaceti lety v roce 2002 vyhrál ligu a dostal se až do čtvrtfinále Poháru UEFA.    

Nikdo z nikoho blbce nedělá

Je hezké se zastat kamarádů, ale nikdo z nikoho blbce nedělá. Chovanec s Nezmarem si za to svými kontakty s Romanem Berbrem mohou sami.

A nikdo nic nedávkuje, do médií se zkrátka koncem minulého roku dostaly části spisů. A proč? Právě proto, že je už měli  k dispozici i poškození a jejich zástupci, třeba i FAČR nebo LFA či různí právníci. A protože je to pro média a fotbalové příznivce zajímavé.  A do jisté míry i přínosné a očistné. 

Nikdo se nesnaží nikoho nikam někoho vtlačit či vmanipulovat.

A že Berbr s Damkovu už nejsou ve vedení fotbalu od října 2020 a stále se dějí divné věci? 

A to se jako český fotbal mohl kouzelným proutkem změnit ze dne na den? Porazit tuhle chobotnici, které ještě některá starostrukturní chapadla zůstala i po loňské červnové valné hromadě FAČR, vyžaduje  čas, trpělivost a velké úsilí.

Protože ty staré struktury někdo volil.  

Křetínský? Ano, nechoval se jako předchůdci, ale.. 

V téhle souvislosti mě zaujal i další Csaplárův lednový Glosář. Píše v něm:

„Zaregistroval jsem před pár dny zprávu, že Daniel Křetínský by měl navýšit v brzké době podíl ve Spartě na šestapadesát procent. K ekonomickým věcem celé transakce se vyjadřovat nechci, není to můj šálek kávy. Jen ryze sportovně. To, že se na Spartě děly a dějí jisté věci, o nich jsem psal mnohokrát. Mají bohužel přesah i do LFA. Mám ale ještě jednu poznámku. Konečně jsem se tedy nyní oficiálně dozvěděl, kdo je majitelem Sparty. Pokud to takhle bylo po celou dobu od chvíle, kdy Daniel Křetínský přišel na Letnou, na jeho éře shledávám nejpozitivnější, že si nekoupil úspěch. Vzhledem k jeho finanční palební síle si mohl koupit klidně deset mistrovských titulů. Což pro mě není důvod k ohromným oslavám. Ale vzhledem k tomu, v jakém prostředí se český fotbal vyráběl, za ocenění tohle rozhodně stojí. Už jen pro to, že si to mohl dovolit. Ale nesáhl k tomu. 

Hodnotím toto vysoce pozitivně. Určitá odlišnost v myšlení a ve vnímání hodnot tady rozhodně je. Prokazatelně. Za mě klobouk dolů.“

Ano, ze stejných důvodů si cením Daniela Křetínského i já (mimofotbalové aktivity dnes nechme stranou). Kdyby se choval jako jeho předchůdci, těžko by Viktoria Plzeň získala ve druhé dekádě 21. století pět titulů. V tom má Josef Csaplár pravdu.

I když si myslím, že se svou pověstnou kabelou zůstal Křetínský na půl cesty, jako by šlo jen o Spartu, nikoli o celý český fotbal.

Místo toho, aby „Náčelníka“ spolu s dalšími silnými hráči snadno zničili, tak ho jeho zástupci na valných hromadách veřejně volili. 

O podpoře loutkového předsedy FAČR Martina Malíka do poslední (ne)možné chvíle i kandidátů starých struktur za pomoci volebního lobbisty v podobě Miroslava Pelty nemluvě. 

Josef Krula, který šel v červnu 2020 za Berbrem s politickým úkolem, jehož výsledkem byl Královcův „suchej hajzl“ ve finále Českého poháru Sparta-Liberec (2:1), na Letné také zůstal. Stejně jako předtím Pelta, když se v době horníkovské aféry chlubil tím, že „celé jaro bylo v roce 2003 cinklé“. 

Do nové komise rozhodčích měl Křetínského přítel z Brna, dnes sparťanský místopředseda a šéf LFA Dušan Svoboda, údajně navrhovat právě „provařeného“ Královce a dalšího velkého berbrovce Jílka...

Atd., atp.

Takže s tím kloboukem bych to až tak nepřeháněl. 

Je dobré vidět věci v souvislostech. A něco o nich vědět. Nejsou všechno jen branky, body, vteřiny. Těch bych se ale měl Josef Csaplár držet. V nich je dobrým expertem.

Pokrytec Messi aneb Anketa FIFA začíná být důvěryhodnější než do sebe zahleděný Zlatý míč France Football