10 věcí, co ničí český fotbal? Berbrův „odkaz“, LFA, jakobíni, surová hra, slabá či závislá média, špatná hřiště i drahota

ÚTERNÍ RÁNA PAVLA PROCHÁZKY

Česko ve čtvrtfinále na odloženém Euru v roce 2021, Slavia ve čtvrtfinále Evropské ligy v roce 2021 a ve čtvrtfinále Evropské konferenční ligy v roce 2022, to jsou nesporné úspěchy českého fotbalu posledních let. Ovšem jaksi mimo systém. A na MS 2022 už Česko zase nepostoupilo. Když přišel Petr Fousek loni v červnu na Strahov coby nový předseda FAČR, musel konstatovat ve stylu Václava Havla a jeho legendárního novoročního projevu z 1. ledna 1990: „Český fotbal nevzkvétá.“ Je třeba to změnit a chce to čas. Jakobínské f-evoluční akce, v nichž plamenná slova o „plnění programu“ v některých případech jen chabě maskují touhu po funkcích, nic neurychlí, spíš naopak.  

10.  Odchody či nedostatek sponzorů

Dva roky covidového přerušení soutěží a absence diváků se musely, navíc s výše uvedenými důvody, rovněž projevit i na tomto poli. Krom toho  nezájem některých sponzorů souvisí i s bodem osm, tedy s nedůvěrou veřejnosti i firem v produkt „cinklý“ nedávnou Berbrovou či Peltovou aférou.

I tady je třeba začít pracovat  s novými partnery a firmami, nezatíženými spoluprací se starými strukturami, např. v oblasti IT. Je jich dost a nové vznikají, chce to jen hledat.

Rada: Chci dál trénovat a bavit lidi. Klidně půjdu třeba na Moravu