10 věcí, co ničí český fotbal? Berbrův „odkaz“, LFA, jakobíni, surová hra, slabá či závislá média, špatná hřiště i drahota

ÚTERNÍ RÁNA PAVLA PROCHÁZKY

Česko ve čtvrtfinále na odloženém Euru v roce 2021, Slavia ve čtvrtfinále Evropské ligy v roce 2021 a ve čtvrtfinále Evropské konferenční ligy v roce 2022, to jsou nesporné úspěchy českého fotbalu posledních let. Ovšem jaksi mimo systém. A na MS 2022 už Česko zase nepostoupilo. Když přišel Petr Fousek loni v červnu na Strahov coby nový předseda FAČR, musel konstatovat ve stylu Václava Havla a jeho legendárního novoročního projevu z 1. ledna 1990: „Český fotbal nevzkvétá.“ Je třeba to změnit a chce to čas. Jakobínské f-evoluční akce, v nichž plamenná slova o „plnění programu“ v některých případech jen chabě maskují touhu po funkcích, nic neurychlí, spíš naopak.  

9. Covid, válka, drahé energie, inflace

Škody na tomto poli netřeba obšírněji rozebírat. Postihly, postihují a budou postihovat téměř všechny lidi (nejen) v Česku. 

Logicky tedy i ve fotbale. V tom profesionálním si kluby navíc musely platit testování, zdvojené hotely, dopravu, přišly o příjmy z prodeje vstupenek a suvenýrů. Jen za covidem jdou ztráty ve výši 10 až 15 milionů korun.

Další milionové ztráty přinese zdražení energií, hlavně pak plynu, elektřiny a vody. 

Dotace od státu poskytované prostřednictvím NSA se logicky také nezvýší, spíš naopak.  Bude třeba šetřit.