Nejtvrdší direkt v kariéře! Vrba dál padá volným pádem, zachránit se může jen on sám. Dokáže změnit svoje vnitřní já?

Pavel Vrba už není koučem Baníku. Tahle zpráva v pondělí obletěla Česko. A byť se Ostrava potácela od ničeho nikam, v tabulce je až čtrnáctá, takový verdikt se rozhodně nečekal. Nejspíš ale nebylo zbytí. Zvlášť když kdysi úspěšnému kouči prý nesrazily vaz jen výsledky a bídná hra, ale také jeho celkový přístup. Vrbovo renomé tím utrpělo obrovskou ránu. Osudovou chybou se však stalo už jeho nastavení, s nímž do Baníku přicházel. A vinit za to může hlavně sám sebe. 

Když ze všech stran slyšíte, jak geniální jste, velmi snadno tomu dojmu podlehnete. A to je vždy začátek konce. Přestanete se vyvíjet, hledat inspiraci jinde. Proč taky, když by přece měli čerpat jiní od vás. Jenže sport obecně, fotbal obzvlášť, je živý organismus. Neustále se vyvíjí, mění směr a trendy. Buď jdete s ním, nebo přešlapujete na místě. Až přijde chvíle, kdy už stojíte na zcela jiném nástupišti…

V hokeji se to stalo Vladimíru Růžičkovi. Legendárnímu kouči, jehož tak dlouho všichni plácali po ramenou, až přerostl sám sebe. Auru nesmrtelnosti tak vystřídaly porážky a zklamání, jednu z posledních šancí na restart má teď doma v Litvínově. Zatím se to nedaří, chemici jsou v tabulce poslední.

Pavel Vrba je úplně ten samý případ. Vyhrával tituly, z Plzně učinil monstrum. Nakolik to byla zásluha jeho, nakolik Romana Berbra s Adolfem Šádkem, ví asi jen oni tři. Úspěšným koučem Vrba ale byl. Jeho plzeňské tažení Ligou mistrů to jednoznačně dokazuje.

Na dalších misích už to tak slavné ovšem nebylo. Hodně propíraný konec na lavičce české reprezentace, nenaplněná očekávání v bulharském Ludogorci Razgrad, to samé na Spartě a nyní v Baníku. Všude tam přitom Vrbu vítali jako spasitele. Po vytoužené svatbě ale nastala tichá domácnost a brzký rozvod.

Jen málokdy totiž Vrba dokáže přiznat vlastní chybu. V tom tkví jeho největší problém. Na kritiku reaguje často ironicky, nevnímá ji jako podnět k zamyšlení. Sám sebe zaklel mylnou mantrou, že když jeho metody fungovaly v Plzni, budou fungovat i dál. A že víc snažit by se měli hlavně ti na hřišti.

Pokud jsou však pravdivé zvěsti o tom, že Vrba některé hráče Baníku ani pořádně neznal, že hrubě podcenil celkovou komunikaci s týmem, jde o nejzávažnější bod celé obžaloby. V překladu to totiž znamená, že své práci nedával sto procent, že se vykašlal na detaily. Že nebyl zapálený, což se mimochodem jeden čas říkalo i o Růžičkovi…

Možná si však Vrba myslel, že na všechno bude mít dost času. Že práce v Baníku není běh na sto metrů, ale pořádně dlouhý maratón. Vždyť pro svůj milovaný klub byl vysněným koučem. Člověkem, na něhož se tolik čekalo. Když v létě skončil na Spartě, majitel Baníku Václav Brabec okamžitě ukončil pokročilá jednání s Pavlem Hapalem, protože Vrba musel zkrátka dostat přednost.

Na jednu stranu logické, ve výsledku ale špatně. Rodák z Přerova tím jen znovu nabyl dojmu, že trenérským machrem pořád je. Navíc neměl žádný na čas na odpočinek. A hlavně ani prostor k tomu si v klidu vyhodnotit, proč to na Spartě dopadlo neúspěchem. Co on mohl udělat lépe. Místo toho jen vyměnil formuli za formuli a přišla další tvrdá bouračka. Tentokrát na domácí půdě a už v první zatáčce.

Vrba na trať vyjede zcela jistě znovu, ale určitě ne hned. Po všech stránkách musí nabrat síly. Přijít s vylepšenou, poučenější verzí svého já. S tou, která pro úspěch udělá naprosté maximum. Zapálit v sobě oheň ale musí jen on sám.

První velký krok Mikloška v nové funkci? Překvapivě brzký konec Vrby, který Baníku šéfoval jen pár měsíců