Minář: Zlínské mužstvo sráží špatná psychika

Dvě porážky v řadě daly zapomenout na vydařený vstup zlínských hráčů do podzimní části druholigové soutěže. Jak uvedl trenér Ladislav Minář pro klubové stránky, příčiny současného neutěšeného stavu lze hledat především ve špatném psychickém rozpoložení klíčových osobností týmu, které zaostávají za očekáváním.

Jak vůbec hodnotíte s odstupem času porážku v Ústí nad Labem?

Byla to zasloužená porážka. Ústí potvrdilo, že naprosto po právu vede druhou ligu. Proti lepšímu týmu jsme na podzim ještě nehráli. Předchozí domácí utkání se Žižkovem na nás zanechalo mnohem výraznější psychické stopy, než jsme očekávali, a toto bylo konečné vyústění. Přesto jsme asi půl hodiny měli hru pod kontrolou, hráli jsme to, co jsme chtěli, dávali jsme si míč po zemi a vyvarovali jsme se i nakopávaných míčů, se kterými bychom proti vysokým obráncům soupeře moc šancí na úspěch neměli. Soupeř ale změnil styl hry, začal nakopávat dlouhé míče za naši obranu, měl rychlonohé útočníky a naši obránci s nimi měli velké problémy. Znervózněla nám celá zadní čtveřice, což ovlivnilo výkon celého mužstva, ale první poločas jsme ještě zvládli, i když Ústí si dvě šance vypracovalo. Bohužel ve stejném duchu pokračoval i druhý poločas. Cítil jsem, že obránci jsou velmi nejistí, a to se přenášelo na výkon dalších hráčů. Ústí začalo být lepší, paradoxně v době jejich největšího náporu však utekl Libor Žůrek a na malém vápně místo střely volil nahrávku na obsazeného Kroupu. Brankář přitom zůstal stát na čáře, takže stačilo jen zakončit. To byl zlom v celém utkání. Na mužstvu, které neproměnilo tři šance, a vzápětí by inkasovalo, by to jistě zanechalo stopy. Navíc za další dvě minuty jsme neuhlídali rohový kop, ačkoliv na standardní situace soupeře jsme se celý týden pečlivě připravovali. To nás natolik rozhodilo, že po dalších deseti minutách jsme inkasovali podruhé, a když budu upřímný, těch gólů mohlo být ještě víc.

Zápasy se Žižkovem a v Ústí se podobaly v několika klíčových věcech. Mužstvo inkasovalo všechny góly ze standardních situací, své brejky naopak neproměnilo, ačkoliv v obou zápasech měl třeba Libor Žůrek po dvou tutovkách. Co z toho pro Vás jako pro trenéra plyne?

Určitě je to pro nás důvod k zamyšlení. Samozřejmě jsme rádi, že se Libor do těch šancí alespoň dostane, bohužel momentálně s nimi neumí naložit podle našich představ. Takový je ale fotbal a my věříme, že třeba v příštích zápasech mu to tam začne opět padat. Chyby v obraně pak přikládám z velké části psychice, neboť naši obránci jsou nervózní, chybí jim jistota, a to se pak přenáší na zbytek mančaftu. Musíme se však z toho dostat sami, neboť není reálné, že by do konce září přišli třeba další dva hráči odjinud nezatížení tímto prostředím, kteří by nám vytrhli trn z paty.

Bylo záměrem dát po nevydařeném duelu se Žižkovem prostor té samé jedenáctce, aby své zaváhání odčinila?

To byl jeden z důvodů. Tím dalším byly některé taktické záměry. Chtěli jsme, aby Šmahaj hrál víc ze středu hřiště a v některých chvílích jej doplňoval i Vozábal, čímž se nám nabízelo víc možností ke kombinaci. Bohužel nám to vydrželo jen třicet minut. Pak nám začala odcházet obrana a kluci ztratili pevnou půdu pod nohama. Do defenzivy jsem však taky nechtěl sahat, protože Ústí má vepředu vysoké hráče a věřil jsem, že dvojicí vytáhlých stoperů je dokážeme eliminovat. Nakonec jsme ale inkasovali oba góly ze standardních situací.

Nabízí se tedy otázka, zda na některé posty přece jen nesáhnout, i vzhledem k náročnému programu dalších dní?

Určitě se to nabízí. V neděli hraje béčko v Kravařích, v úterý máme pohár s Libercem a v pátek zase druhou ligu s Vlašimí. V daný okamžik je to tak trochu sázka do loterie, určitě o tom ale budeme přemýšlet. Tím, že máme áčko a béčko spojené, musíme síly rozumně rozvrhnout. Druhou věcí ale je, že mladí kluci hrající za béčko dosud mají jen minimum zkušeností s první nebo s druhou ligou. Mnozí z nich ještě v těchto soutěžích nic neodehráli a je otázka, zda li dokážou přenést potřebnou kvalitu a psychickou uvolněnost i do mužstva, kterému to momentálně nejde. Samozřejmě bychom rádi postupně začali zapracovávat další mladé kluky do A-mužstva, ovšem jejich rozjezd by byl o něco jednodušší, kdyby tým šlapal. Vše ještě musíme dobře zvážit.

Zlín se po víkendu jistě propadne v tabulce až někde k jejímu středu. Jak moc to narušuje předsezónní plány?

My jsme od vedení klubu nedostali žádné konkrétní cíle v podobě postupu do první ligy, ovšem byli bychom alibisté, kdybychom tvrdili, že s tímto zkušeným mužstvem nám stačí hrát klidný střed tabulky. Naším přáním je hrát někde na špici, ale první se musíme vyhrabat z toho, do čeho jsme se dostali. Po víkendu se v tabulce asi propadneme na místa, kde nemáme co pohledávat, ale pořád zbývá do konce soutěže 22 kol. Horší by bylo, kdybychom se do podobné krize dostali někdy v závěru, kdy bychom ještě potřebovali honit nějaké body.

Mužstvo se do podobně obtížné situace dostalo už loni na podzim a nastartovat se jej podařilo až v zimě. Jaký je tedy recept na oživení v polovině podzimu?

Zapracovat musíme především na psychice hráčů, trochu jim odlehčit. Ne všichni se asi popasovali s rolí favorita, která nám byla před začátkem ročníku určena. Nemalou roli hraje také skladba týmu, ze kterého nám odešlo šest hráčů základní sestavy, a Martin Bača je minimálně půl sezony mimo hru. Vzhledem k tomu, že na jaře jsme až do poslední chvíle hráli o záchranu a v létě jsme čekali, jak dopadne prodej Ondry Čelůstky, nemohli jsme ani příliš plánovat žádné velké posily, dokud jsme neznali konečnou výši rozpočtu. Změn tedy bylo hodně a někdy to chce trochu času, aby si vše dobře sedlo. Řeknu to ale jinak. Momentálně se musíme pokusit ze stávající situace vytěžit maximum, uhrát co nejvíc bodů tak, abychom na jaře zůstali ještě ve hře. Pak je mnohem reálnější, že v zimním přestupovém období, kdy je na vše mnohem víc času, mužstvo vhodně doplníme a oživíme. Takový je náš cíl do druhé poloviny podzimu.