Internazionale Milano, klub nakloněný cizincům

Internazionale Milano, klub nakloněný cizincům

Když ve středečním osmifinále Ligy mistrů nastoupil italský celek k zápasu proti Chelsea, rodilého Itala byste v jeho základní sestavě hledali marně. Problém s nedostatkem hráčů pocházejících ze země původu klubu, který se UEFA snaží řešit již několik let, by mohl u leckoho vzbudit rozpolcené emoce. Je však třeba si uvědomit i historické souvislosti, které jsou s týmem spjaty a do jisté míry ho opravňují k pestrobarevné kostře týmu.

Foto: Zakladatelé a první ředitelé Interu, r. 1912

Specifickým příkladem opravdu multikulturního klubu posledních let je bezesporu Arsenal Londýn, který již několik sezon pravidelně nastupuje s výhradně zahraničními hráči. Arséne Wenger pracuje na koncepci svého týmu a při výběru hráčů dává přednost jejich kvalitám, nikoli zemi původu. O tomto přístupu se však vedou vášnivé diskuze. Jako olej do ohně pak zapůsobil neúspěch anglické reprezentace na posledním evropském šampionátu, na který se hrdá země s fotbalovými kořeny ani neprobojovala.

Není to však jen Arsenal Londýn, který podobný problém má. Na soupiskách mnoha týmů Premier League začínají rodilí Angličané působit jako ohrožený druh. I když je to právě Anglie kde mají s nedostatkem domácích hráčů v „top“ klubech problém, ostatní ligy nezůstávají pozadu.

Pravidla jsou nastavena, tak kde je chyba?

Jsou zde přitom i jasně daná pravidla, která mají týmy motivovat k výchově vlastních hráčů a jejich zapracování do prvního týmu. Pro každý ročník Ligy mistrů musí kluby zveřejnit soupisku 25 jmen, přičemž 8 z nich mělo před dosažením jednadvaceti let působit alespoň tři sezony v zemi původu daného klubu a hned 4 hráči musejí být přímo vychováni daným celkem. Nestačí tak již pouhé přijmutí občanství, kterým spousta hráčů řešila problém s nasazením v domácí lize.

Při pohledu na strategii výše zmíněného Arsenalu je však zřejmé, že i zde se dají pravidla obejít. Například dobrým scoutingem kvalitního hráče přivést již v raném věku, čímž dosáhnou toho, že je později hráč brán jako odchovanec. Týmy navíc často na soupisku přiřadí mladé hráče, které v konečném důsledku ani nemusí využít, jen aby dosáhli naplnění kvót.

Historie Interu si cizince vyžaduje


Italský mistr Inter Milán nastoupil ke včerejšímu utkání se čtyřmi Argentinci, stejným počtem Brazilců, jedním Srbem, Kameruncem a Holanďanem a prokázal tak, že ne nadarmo nese v názvu označení Internazionale, nebo prostě zkráceně Inter. Do zápasu pak zasáhl i jeden Makedonec, Ghaňan a věřte nebo ne, i jeden Ital, leč tomu jeho barva pleti úplně nenasvědčuje.

K pochopení podstaty celého klubu je třeba zmínit pár historických faktů:

FC Internazionale Milano byl založen 8. Března 1908 v restauraci L’Orologio, na základě usnesení 43 disidentů, vedených malířem Giorgiem Muggianim (navrhnul logo a zvolil barvy nově vznikajícího Interu), z již existujícího Milan Football and Cricket Club (pozdějšího AC Milán), který odmítal do týmu přijmout další cizince. S tím řada členů klubu nesouhlasila a považovala to za krok špatným směrem, a proto se rozhodli od stávajícího týmu odtrhnout a založit klub nový, vlastní, s otevřenějším přístupem k hráčům ze zahraničí.

Netrvalo však dlouho a nově vzniklý klub musel řešit první komplikace. Inter slavil své dvacáté narozeniny, když se dostal do střetu s politickými zájmy fašistické strany Itálie. Té se nelíbil název klubu, který zněl málo italsky a navíc se mírně shodoval s názvem komunistické strany (Terza Internazionale Comunista). Inter tak byl roku 1928 donucen sloučit se s Milánskou sportovní asociací (Unione Sportiva Milanese) a přejmenovat se na Societá Sportiva Ambrosiana (Ambrosiana SS Milano). To trvalo až do 27. října 1945, kdy italský prezident Carlo Masseroni prohlásil: „Ambrosiana se opět bude jmenovat Internazionale“.

Tvrdá válečná zkušenost, která vedla k přejmenování týmu a jeho nasměrování směrem, který měl být více „italským“ jednoznačně ovlivnil vnímání představitelů Interu. Ti využili znovu nabyté svobody a názvu klubu k propagaci původní myšlenky. Od té doby prošlo řadami Interu mnoho známých jmen a hvězd. «Nerazzurri» dodnes slaví úspěchy a jejich tým vždy stavěl na hráčích složených z mnoha koutů světa. Jejich hra byla a je založena na kvalitních fotbalistech, přičemž původ samotný byl vždy až druhořadou záležitostí. Tým pokračuje ve filozofii zakladatelů do dnešních časů, a jak nasvědčuje název klubu, Internazionale je opravdu mezinárodním týmem a dokazuje to v každém zápase.