Bývalý sparťan Michalík o životu hoteliéra

Jeho gól proti Realu Madrid je jedním ze symbolů památného tažení fotbalistů pražské Sparty Ligou mistrů. "Ale co z toho, vždyť Casillas není gólman. Moc se mi nelíbí," směje se šestatřicetiletý Rastislav Michalík při vzpomínce na podzim roku 2001, kdy španělskou brankářskou hvězdu na Letné pokořil svou vyhlášenou levačkou. Tu dnes provětrává už "jen" v třetiligové Čadci, s velkým fotbalem se před třemi lety rozloučil a naplno se vrhl do podnikání. Na plný úvazek v Oščadnici u Žiliny provozuje svůj penzion RaMi.

Bývalý sparťan Michalík o životu hoteliéra
Někdejší záložník Sparty i slovenské reprezentace se už do minulosti nostalgicky neohlíží. Byť mu často jeho slavnou chvilku a trefu do sítě Bílého baletu připomenou. "Ani jsem se po tom gólu moc neradoval. Neměl jsem sílu, jak nás Real motal," žertoval Michalík. "Nedávno to kamarád pověsil na facebook, tak mu pak říkám, co to tam posílá za komedie. Ze vzpomínek se prostě žít nedá, dívám se už jen dopředu," vysvětluje Michalík.

Také proto má teď plnou hlavu nové životní role: už pět let provozuje útulný penzion ve vesnici Oščadnica. "Je to těžší džob než být fotbalistou. To se skoro o nic nemusíte starat, máte veškerý servis. Takhle jsem odkázaný jen sám na sebe. Když skončíte s velkým fotbalem, hodně lidí se na vás vykašle," porovnával Michalík.

Na svoji novou práci je ale patřičně hrdý. "Nejvíc jsem pyšný na to, že jsem si na to všechno poctivě vydělal. Žádná levárna," prohlásil Michalík. Oščadnica je nedaleko Žiliny, která právě dnes s "jeho" Spartou svede souboj o účast v Lize mistrů. "Nechtěl jsem, aby na sebe šly. Sympatické jsou mi oba kluby. Jsem sparťan, ale přeju úspěch i slovenskému fotbalu," odmítl Michalík prozradit, komu bude přát postup do milionářské soutěže. V budoucnu by se mu prý moc líbilo, kdyby vyšel projekt společné československé ligy, o které se uvažuje. "Já jsem totiž takový Čechoslovák," vysvětlil Michalík.

Dnes večer na stadionu v Žilině chybět nebude. Stejně tak vyrazil před týdnem na Letnou, kde strávil téměř čtyři roky své úspěšné kariéry. Michalík na Spartu nedá dopustit, získal s ní titul, jméno si udělal v Lize mistrů, v níž si zahrál proti Bayernu Mnichov, Realu Madrid, Chelsea nebo AC Milán.

I když je mu teprve šestatřicet let, Michalík dal velkému fotbalu dávno definitivní sbohem. Před třemi lety skončil v rakouském Riedu a zamířil do svého rodného kraje, aby na plný úvazek začal dohlížet na svůj patnáctipokojový penzion, který začal budovat, když v roce 2004 odcházel ze Sparty.

"Měl jsem dlouho problémy s lýtkem, pořád se mi to vracelo. Po Riedu jsem to ještě zkusil v Trnavě, ale kvůli zdraví jsem to pak uzavřel definitivně," připomněl Michalík, který před tím v české lize hrál i v Příbrami, Liberci a v zahraničí si po Spartě krátce vyzkoušel i angažmá v tureckém Kayserisporu. Během té doby nasbíral 20 startů v reprezentaci.

"Nejhezčí bylo, když jsme hráli s nároďákem v Anglii. Jak celý stadion zpíval hymnu. To ve mně zůstane navždy," vzpomínal Michalík. Třetí ligu v Čadci, která loni sestoupila, už hraje spíš jen pro radost, užívá si své oblíbené role špílmachra. Ale tréninkem se udržuje každý den. "Mám asi dvě kila navíc proti době, kdy jsem byl profík. To není až tak zlé," poznamenal Michalík.

Michalík si jako profesionál udělal dobré jméno. Hosté, kteří do jeho penzionu RaMi v Kysuckých Beskydách míří, si jej dobře pamatují ještě z dob, kdy hrál. "Jméno bývalého fotbalisty někdy pomůže, lidé si tady váží toho, že jsem něčeho dosáhl," přemítal Michalík.

Penzion má stylově vybavený, před recepcí zaujmou návštěvníky třeba jeho dva dresy ze Sparty a reprezentace zasklené v podlaze. Michalík sám často přikládá ruku k dílu. Čas mu v krásném prostředí mezi strmými svahy ubíhá rychle. V penzionu, do něhož investoval všechny úspory a kde si zařídil i vlastní apartmán, se nenudí. Když je potřeba, zajde i do restaurace a vypomůže s obsluhou.

Fotbaloví nadšenci jsou rádi, když je známý hráč obslouží, přisedne k dubovému stolu a zapovídá se s nimi. Jezdí k němu školy, občas fotbalové kluby nebo kamarádi z fotbalu. Často se stavuje třeba Ján Mucha, první gólman slovenského národního týmu. "Baví mě to, pořád se něco děje. Jsem mezi lidmi," popisoval Michalík. Léto má prý volnější, ale když se v nedalekém středisku Velká Rača odstartuje lyžařská sezona, nezastaví se. "V zimě to tady jede dost dobře," poznamenal.