Německo vers. Španělsko 8:1 aneb Jak se Roura i Vrba svými řečmi shodili

[hot]KOMENTÁŘ[/hot] Když jsem v 70. letech minulého století chodil na gymnázium a někdo o někom řekl obdivně: „Ten hraje bundesligu!“, znamenalo to ve slavné éře Bayernu Mnichov kvalitu té nejvyšší možné úrovně. Nic lepšího už neexistovalo. Postupem času se ta TOP kvalita přesunula do Itálie, Anglie či naposledy do Španělska. Ale to už asi neplatí. Alespoň o tom svědčí výsledky prvních semifinálových zápasů Ligy mistrů: Německo – Španělsko 8:1, tedy Bayern Mnichov – FC Barcelona 4:0 plus Borussia Dortmund – Real Madrid 4:1. Kde jinde hledat lepší důkaz o tom, jak šla německá nejvyšší soutěž v posledních letech zase nahoru? A jak v Anglii i ve Španělsku ubrali na síle. I vzhledem k divácké kulise lze už možná dnes považovat německou bundesligu za nejlepší soutěž na světě.

Souvisí to určitě i s ekonomickými vlivy. V Anglii s razantním poklesem kurzu libry, ve Španělsku s velkými hospodářskými potížemi spojenými s obří nezaměstnaností. Fotbal a hlavně FC Barcelona a Real Madrid se tváři, jako by se jich netýkalo, ale ono to zasáhne každého.

A hlavně, v Německu se začalo pořádně makat. Nejen kupovat nejlepší a nejdražší světové hvězdy a lepit z nich „nejlepší“ tým, ale pořádně pracovat, třeba i s fotbalisty méně zvučných jmen. Výsledkem jsou pak vynikající, sourodé celky jako Bayern Mnichov či Borussia Dortmund mířící do londýnského finále (v sobotu 25. května ve Wembley).

Jasně, ještě to není hotové, ještě může v Barceloně či v Madridu nastat divoký obrat. Vzpomeňme si, jak hravě Barca zlikvidovala v osmifinále vedení AC Milán 2:0 z prvního zápasu. Jenže teď je to 4:0 a současný Bayern Barcelonu přehrál, nikoli jen úspěšně hrozil z povedených brejků jako Milánští v únoru.

Real má větší naději než Barca

Větší naději na obrat má spíše Real. Přece jen Ronaldův gól do šatny na 1:1 po Hummelsově velehrubce má docela slušnou cenu. Zatímco Barceloně nestačí nad Bayerem k postupu ani výhra 5:1, Real, když nad Borussií doma na San Bernabeu zvítězí 3:0, jde dál. A to je reálnější.

Dortmundští si to jistě uvědomují. Takže zatímco Barcelona se už s účastí ve finále v duchu asi opět po roce loučí, Real s Mourinhem ještě živí naději.

Obránce Sergio Ramos prohlásil: „Nehráli jsme dobře. Nikdo z nás, včetně mě. Dortmund byl lepší, tak to je. Pořád máme ještě dalších devadesát minut na domácím stadionu, ale proti německému týmu to bude hrozně těžké. Musíme však udržet víru.“

„Ještě to můžeme otočit,“ věří trenér José Mourinho. „Bude to velmi složité, ale může se nám to povést. Ve fotbale je všechno možné. Během bláznivého zápasu, při němž by všichni naši hráči podali špičkový výkon a z každé šanci dali gól, to skóre můžeme zvrátit.“

Ostatně José Mourinho, jenž uznal, že Borussia vyhrála zcela zaslouženě, se po porážce v Dortmundu zachoval mnohem férověji a chlapštěji než asistent trenéra Barcelony Jordi Roura, který brečel, že dva góly Bayernu byly neregulérní. Ano, jednou tam byl při Gomezově brance minimální ofsajd – cožpak ale FIFA a UEFA neustále neopakují, aby se hraniční postavení mimo hru pouštěla? No tak to holt Maďaři pustili a až videozáznam ukázal, že to malý ofsajd byl. Ale mohl by to někdo odpřísáhnout bez videa? Nemohl! Tak co? Bylo to tedy rozhodnutí přesně v duchu všech doporučení UEFA a FIFA. Pokud se nezavede do fotbalu video, budeme to řešit neustále dokola.

A třetí Robbenův gól, před nímž se barcelonský obránce Jordi Alba zarazil o clonícího Thomase Müllera? Klasická basketbalová clona, nic víc. Jen se Alba teatrálně složil na zem a chtěl si vynutit faul, protože věděl, že zaváhal a že bude zle. Jordi Roura asi zapomněl, že už v první půli se za dvě barcelonské ruce mohly pískat dvě penalty. Jedna tedy určitě!

Vrba dráždí chřestýše bosou nohou

Pokud jde o (ne)penaltové situace, zaujal mě při utkání Dortmundu s Realem ve studiu České televize trenér Viktorie Plzně Pavel Vrba, který Kavčí hory ve středu večer navštívil v roli experta.

Za stavu 1:0 po střetu pronikajícího Reuse s Varanem, který nizozemský sudí Kuipers pustil, tvrdil, že to byla úplně stejná situace jako legendární nafilmovaná penalta Limberského při kontaktu s Hušbauerem v loňském zářijovém utkání Plzeň – Sparta (1:0). Tedy v duelu, jenž rozpoutal známé kauzy „Chřestýš“ a „Křetínského taška“.

Vrba to sice řekl ve studiu mimo přímý přenos a moderátor Kozohorský ho vybídl, ať to zopakuje „live“, což je možná malinko „faul“, ale plzeňský kouč se nijak moc nezdráhal a svůj názor na kameru klidně zopakoval. Že raději nemlčel. Jednak žádná situace není zcela stejná, jednak Němce, který šel ochotně k zemi, přece jen soupeř předtím rukou přidržel, zatímco Limberský si šel prvoplánově za svým filmováním a nic jiného ho nezajímalo. Ostatně neudělal to poprvé, nedávno v lize proti Příbrami to své filmování zase zkoušel, sudí Jan Jílek se však nachytat nenechal.

Kdyby se Vrba raději soustředil na „neškodnou“ Ligu mistrů a nechal Křetínského tašku v klidu, kde dosud leží. A nedráždil chřestýše bosou nohou. Už proto, že šéf protikorupční policie Tomáš Martinec po těžkém střetu s pražskou vrchní zástupkyní Bradáčovou odstoupil a kdoví, jak aktivní bude jeho nástupce. Třeba to bude jako v Cimrmanovi úplně „nový muž s kosou“. A to může být docela jiný frajer. „Ten se nezakecá“.

Pavel Procházka, šéfredaktor magazínu HATTRICK