Plzeňský kotel udělal bojkotem skvělou věc: nenechme si fotbal ukrást svátečními snoby!

[hot]KOMENTÁŘ[/hot] Velká pochvala! Smekám dodatečně klobouk před jednotným a dokonale organizovaným bojkotem první půle sobotního ligového zápasu Viktoria Plzeň – Slavia Praha (1:1) ze strany kotle plzeňských fanoušků. I v televizním přenosu ČT bylo vidět, že celé úvodní dějství zel sektor nejvěrnějších a nejlepších viktoriánských příznivců prázdnotou. Na sedačkách se pod mezinárodním heslem „Against modern football“, které mj. bojuje proti „krádeži“ fotbalu do rukou nejrůznějších snobů, VIPáků a kravaťáků, vyjímal výstižný obří nápis „DNES FANDÍ CESTOVKY“. Jak už bylo vysvětleno, skalní plzeňští příznivci tak jasně dali najevo svůj hněv kvůli tomu, že proti původním slibům a prohlášením vedení Viktorie část vstupenek určených klubu pro středeční duel LM na hřišti Bayernu Mnichov dostaly cestovní kanceláře. Je dobře, že si fandové, bez jejichž podpory bývá výkon mužstva (třeba právě v sobotu proti Slavii) poloviční, konečně někdo rázně dal najevo, že si nenechají dále kálet na hlavu.

Porazit Arménii, Češi by hráli baráž! Čekaly by je Portugalsko, Řecko, Švédsko či Francie

Vedení Viktorie Plzeň oznámilo, že dá do prodeje tisíc lístků, nejvěrnější fanoušci na ně čekali trpělivě celou noc, ale nakonec těch vstupenek bylo asi o třetinu méně!

„Reakce fanoušků mě hodně mrzela. Nic takového jsem nečekal. Myslím, že situace se dala řešit jinak než bojkotem prvního poločasu. Utrpěli jsme tím, my, hráči, jsem z toho zklamaný,“ postěžoval si kapitán plzeňského týmu Pavel Horváth.

A jak jinak, tedy důrazně, aby si opakovaného pohrdání věrnými fandy vůbec někdo ze zainteresovaných všiml, by to měli jako fandové udělat, Pavle Horváthe?! Potichu? Nic by se příště nezměnilo! Takhle, před televizními kamerami to byl velmi účinný počin. Každá stávka či bojkot musí být vidět a cítit, jinak nemá žádný smysl.

Stejně jako říká Horváth „Utrpěli jsme, my, hráči,“ přece platí: „Utrpěli jsme my, vaši věrní fandové!“

Když tolik stojíte o podporu, tak diváky neštvete!

„Příznivci mají právo vyjádřit svou nespokojenost, záleží na způsobu. Když nám začali ve druhém poločase fandit, byli skvělí a moc nám pomohli,“ přiznal autor sobotního plzeňského gólu František Rajtoral. Má pravdu, tvrdím ovšem nadále, že ten způsob byl naprosto adekvátní.

„Ukázalo se, jak moc fanoušky potřebujeme. S jejich podporu byl náš výkon výrazně lepší,“ uznal i trenér Viktorie Pavel Vrba.

Když tedy tak o ty věrné fanoušky tak potřebujete, tak proč je opakovaně „nasíráte“, ptám, se natvrdo?
A na rozdíl od komentátora ČT Jaromíra Bosáka schvaluji i závěr bojkotu, který obstarala krátce po pauze obří dýmovnice ze sektoru plzeňského kotle. Ta stadion ve Štruncových sadech zahalila do kouřové clony, takže se dlouhé čtyři minuty nemohlo hrát. Fandové přitom skandovali „Český fotbal pro fanoušky!“ a přítel Míra Bosák to nemohl v těchto souvislostech nějak pochopit.

Na hrubý pytel platí jen hrubá záplata!

Přitom to ale bylo jednoduché, čtyři minuty pauzy účinného kouřového protestu udělají více než hodiny a dny nečinných a zbytečných jednání s neústupnými papaláši. Když to vezmu s hodně velikou nadsázkou, tak v revolučních listopadových dnech roku 1989 také „soudruzi“ nemohli pochopit důvody všeobecné generální stávky a nabádali ke klidu na práci a k dalším vyjednáním!

Chápu, že sponzoři, kteří profesionální fotbal výrazně finančně podporují, potřebují nějakou protihodnotu. Ale musí se to dělat s citem, rozvahou a proporcemi. A ne, že věrní a povzbuzující fanoušci jsou mi v hledišti dobří, když přijede Příbram nebo Kodaň, ale když pak v Lize mistrů dorazí Barcelona nebo Bayern Mnichov, tak se na ně vykašlu, vyšroubuji jim nechutně vstupné, pošlu je na nejhorší místa na stadionu, nebo na ně úplně zapomenu.

Ať se pak nedivím, že přijde tvrdý bojkot!

Znudění kravaťáci týmu nepomohou!

Dobře si pamatuji situaci z podzimu roku 2011, kdy Viktoria Plzeň udatně bojovala v Lize mistrů ještě v azylu pražského Edenu. V rozhodující kvalifikační bitvě proti FC Kodaň vládla v Eden Areně báječná atmosféra, skalní a věrní diváci se mohli rozdat. Nezapomenutelný zážitek!

S Barcelonou to už pak ale bylo slabší, věrní fandové šli stranou – do kouta nebo k televizi. Valnou část protilehlé tribuny totiž zaplnili diváci z řad sponzorů, svátečních diváků, kteří přišli jen kvůli tomu, aby se potom mohli v posilovně či na party chlubit kámošům, že viděli v akci Messiho. A když Plzeň prohrávala 0:4, tak to předčasně zabalili a šli domů. Ostatně to samé bylo vidět i při kvalifikačním utkání ME 2012 se španělskými mistry světa a Evropy na Letné (0:2). Když Češi prohrávali po patnácti minutách 0:2, začali znudění „kravaťáci“ s protekčními lístky v kapsách na české hráče pískat a odcházeli předčasně z hlediště.

Pokud žádám o pomoc věrných diváků, kteří fotbal a svůj klub milují, nemůžu si s nimi opakovaně vytírat zadek. Sváteční a najedení papaláši v sakách z VIPky mužstvo k vrcholnému výkonu nikdy nepovzbudí.

To platilo vždycky, i za minulého režimu. Třeba v roce 1978 takhle českoslovenští lední hokejisté, např. s Ivanem Hlinkou v sestavě, v Praze přišli o třetí titul mistrů světa za sebou, protože při rozhodujícím duelu o zlato se Sovětským svazem musel být snad každý čtvrtý divák hledišti tajný policista, aby v holešovické hale nikdo moc nevyskakoval a příliš nebouřil.

Škoda, že se tohle i po 35 letech v útrobách českých stadionů při vrcholných sportovních zápasech opakuje, byť trochu v jiné podobě. Vybraní „mlčící“ diváci na nejlepších místech, ti opravdoví a zanícení někde v rohu nebo doma u televize…

Příznačné ovšem je, že řada těch „velmi důležitých kravaťáků v dnešních VIPkách je od těch dřívějších svazáčků typově k nerozpoznání, byť dnes nosí mnohem lepší a modernější ohozy a kravaty.

Úctu a srdce fandů si nelze koupit za žádné peníze světa!

Ostatně v posledním říjnovém čísle magazínu Hattrick, které je právě na trhu, to trefně vyjádřil jeden z věrných a letitých plzeňských fandů, pětačtyřicetiletý srdcař jménem Kovi:

„Ani za všechny peníze světa si nelze koupit úctu fanoušků a jejich srdce. Vedení klubu dělá směrem k věrným fandům přehmaty a ty se objeví, až ta euforie přejde. Já, když jsem viděl cenu vstupenek, rezolutně jsme si doma řekli: NE. Znamenalo by to pro celou rodinu do rozpočtu díru deseti tisíc korun jen za vstupenky a za to nám to nestojí. Doufám, že tahle horečka časem přejde a pak stejně zase budeme chodit na Viktorku my, co na ni chodíme léta celá desetiletí. Se svými dětmi a svými rodinami. Fanouškům zdar, kotelníkům zvlášť a košťata ven.“

Moc pěkně to Kovi napsal. „Český fotbal pro (OPRAVDOVÉ) fanoušky!“ A ještě jednou: „Díky do Plzně za ten účinný sobotní protest!“

Pavel Procházka, šéfredaktor magazínu Hattrick