Sparta, či Plzeň? A neskončí ligová autonomie v lejně?
[hot]KOMENTÁŘ[/hot] Konečně se ligové kluby rozhoupaly. V úterý, jak známo, Ligové shromáždění schválilo záměr k přesunutí kompetencí z FAČR na ligový subjekt, tedy Ligovou fotbalovou asociaci (LFA). Ligové shromáždění zároveň schválilo návrh smlouvy mezi LFA a FAČR a pověřilo svého předsedu Dušanu Svobodu, aby vedl za kluby s představiteli FAČR příslušná jednání. Samostatnost nejvyšší soutěže je tedy realitou, pokud všechno půjde, mohly by si kluby prostřednictvím LFA a jejího profesionálního managementu nejvyšší soutěž řídit už od sezony 2015/2016. Uvidíme, jak silní budou odpůrci tohoto projektu v čele s místopředsedou FAČR Romanem Berbrem, který se už proti samostatné lize hned v úterý odpoledne svým tiskovým vyjádřením jasně vymezil. A komu ligová autonomie pomůže, kladou si pragmaticky otázku fanoušci? Bude výhodná pro Spartu, když předseda LFA Dušan Svoboda je zároveň místopředsedou letenského klubu? Uškodí Viktorii Plzeň, když na její čestné tribuně sedávali vedle majitele klubu Tomáše Paclíka plzeňští občané Roman Berbr se svou partnerkou Dagmar Damkovou, vlivnou to předsedkyní komise rozhodčích, jejíž ustavení do funkce začátkem září roku 2011 zosnoval za zády většiny ligových klubů ve výkonném výboru FAČR právě Paclík?
Zápotočný zuřil. Synot liga, v níž se zakazuje hráčům hrát, je neregulérní!
„Samostatná liga, na níž se shodlo všech šestnáct majitelů, je nejdůležitějším projektem, který český fotbal od roku 1993 řešil. S trochou nadsázky se dá dokonce říct, že až tento je krok je šancí posunout profesionální fotbal v Česku jednoznačně do západní civilizace,“ napsal ve svém komentáři šéfredaktor deníku Sport Lukáš Tomek. Nezbývá než souhlasit.
Ovšem hlas lidu, hlas boží. Zajímavé a velmi vypovídající jsou v tomto směru otevřené a kritické názory fanoušků, vyřčené v internetových diskusích.
Tady jsou ty nejvíce souhlasně oceňované:
„Tohle je asi nejtěžší Berbrova porážka za posledních deset let. K tomu, aby člověk ovlivňoval profifotbal, stačilo získat na svou stranu (pomocí „dotací“) amatérské kluby a ty podpořily šíbra až do vedení FAČR. A tam ten šíbr rozhodoval o velkých penězích. Teď se tam dostane také, ale objem peněz bude oproti dnešku zanedbatelný,“ napsal v diskusi na idnes.cz Martin Valosek.
„Projekt samostatné ligy nejvíce kritizuje Roman Berbr. Jak překvapivé,“ dodává ironicky Vlastislav Šůda.
„Paráda! Paclíkovci s Berbrem dostali konečně za uši,“ raduje se Pavel Holman.
„BerbroDamkovskoPaclíkovskoPeltová klika VEN!“ přizvukuje mu Jiří Petrák.
„Doufám, že zruší nesmyslné pravidlo, že celý stadion musí být stoprocentně k sezení,“ těší se a jde už do detailů Stanislav Svoboda.
„Velké vítězství slušných klubů,“ komentuje nadšeně úterní rozhodnutí Ligového shromáždění Tomáš Svoboda.
„Co se změní? Liga bude patřit silným klubům, které mezi sebe nikoho dalšího nepustí. Z hlediska rozhodování, mám obavy, budou sudí pod tlakem několika mocných klubů, kterým se budou chtít zavděčit. Obávám se, že to je krok špatným směrem,“ píše na idnes.cz ovšem Jan Kublas.
„Já se obávám toho, že sílu styků úplatků a mafiánství nahradí jiná síla. Silné kluby, jako Sparta, Plzeň Jablonec (Pelta) ovládnou a podmaní si chudší a slabší oddíly a bude se opět hrát na malém písečku jen s jinými lidmi. Ale rád bych se pletl,“ napsal Stanislav Hrabal.
„Bohužel negativním jevem bude zase méně peněz pro amatérský fotbal, pro malé kluby na vesnicích a městech, které fotbalem žijí, ale ze svých obecních rozpočtů jej neutáhnou. Příjem z reklam a marketingových práv již nebude součástí balíku, z kterého se tato podpora amatérům doposud přerozdělovala,“ namítá Jiří Homolka.
Jak vidno, fotbaloví fanoušci nejsou hloupí a docela do problémů českého fotbalu vidí. Kluboví funkcionáři by je rozhodně neměli obcházet.
Nejvíc samozřejmě záleží na tom, jak bude rámcová smlouva mezi LFA a FAČR nakonec vypadat.
„Všichni zúčastnění by měli mít před očima příběh Premier League,“ nabádá šéfredaktor Sportu Lukáš Tomek. „Ta za dvacet let v oblasti televizních práv zaznamenala nárůst o 2221 procent! Česká soutěž nikdy na takové sumy nedosáhne. Vždy zůstane ‚jen‘ lokálním produktem. Ale pokud tuto roli naplní tak, jako ligy v Nizozemsku, Dánsku, Belgii nebo ve Švýcarsku, mohou se příjmy z televizních práv a od sponzorů ze současných cca 200 milionů korun podstatně navýšit. Vždyť když může dánská Superliga s dvanácti týmy ročně inkasovat 1,302 miliardy korun, proč by to v Česku nemohla být za pár let aspoň polovina,“ ptá se ve Sportu Tomek.
No, já bych zrovna s těmito srovnáními brzdil. Za prvé, Dánové nejsou národem Přemka Podlahy, tedy národem o víkendech zalezlých chalupářů a chatařů. A za druhé, v Dánsku (ani v Nizozemsku, Belgii či Švýcarsku) nezažili čtyřicet let totalitního režimu. Takže tam mají a ještě dlouho budou mít poněkud jiné – tedy vyšší – platy. Srovnávejme se raději s Polskem či Maďarskem, které mají podobné historické zkušenosti.
S Lukášem Tomkem lze ovšem souhlasit, že samostatná, profesionálním managementem řízená, liga by měla své příjmy výrazně navýšit. Jak je možné, že v sousedním Polsku i v Maďarsku, kde tamní nejvyšší soutěže svou úrovní Synot ligu rozhodně nepřevyšují, vyberou za televizní práva sedmkrát (Polsko) či třikrát tolik (Maďarsko) než v Česku?
„Klíčové je, aby Ligová fotbalová asociace našla profesionální management, který produktu zajistí nejen promotion, ale i skvělý obsah. Management, který nastaví klubům jasné licenční podmínky a následně je bude nekompromisně vyžadovat. Management, který vše podřídí divákovi a jeho komfortu. A v neposlední řadě management, který diplomaticky ustojí vztah s různorodým uskupením jménem FAČR, tak, že se liga a asociace nebudou cítit jako konkurenti, ale naopak jako partneři,“ napsal mj. Lukáš Tomek.
Tyhle věty bych podepsal. Teď ale půjde i o to, co si vysvětlovat pod pojmem „Vše podřídit divákovi“. Kluby, když chtějí za svůj produkt více peněz, by si nejspíš konečně měly uvědomit, že na své neustálé války o přízeň rozhodčích atd. musejí zapomenout, že půjde o produkt takový. A že sponzoři budou platit jen za kvalitu a divácký zájem.
To například znamená, že nemají zájem sledovat zápasy, v nichž nejlepší hráči jednoho mužstva nemohou nastoupit, i když jsou zcela zdraví, protože v týmu soupeře hostují z mateřského celku, který je sice na jednu stranu nechce a nepotřebuje, ale na druhou stranu se jejich fotbalového umu bojí…
A rozhodčí? Ti se musejí zklidnit. I když mají být podle regulí FIFA stále pod vedením FAČR, bude si jejich služby LFA v podstatě najímat. A když s nimi nebude spokojená, může sudí nahradit arbitry z Maďarska, Polska, Rakouska, Slovenska či Německa, což už tady ostatně párkrát také bylo.
Nebude ani možné stále dogmaticky lpět na neměnných konzervativních stanoviscích typu „To se nikdo nedělalo“, „Video do fotbalu nepatří,“ „Rozdělení soutěže na dvě poloviny a play off se hodí jen pro hokej a basket“ atd.
Když už byla řeč o Berbrovi, vůbec bych se třeba nebál převést „jeho“ zrušení remíz z ČFL a českých divizí do nejvyšší soutěže. Diváky „hokejové“ penaltové rozstřely s bodem navíc velice baví, jak jsem měl možnost v utkáních ČFL opakovaně pozorovat.
Lukáš Tomek píše o „podřízení se diváckému komfortu“. Tím ovšem může paradoxně být po vzoru bundesligy (a třeba i extraligového hokeje ve sparťanské aréně) znovuzavedení sektorů k stání, které skalní fanoušci takřka všech ligových klubů ve své „Výzvě směrem k FAČR“ důrazně požadují. A jiné podobné, vůči diváckým přáním vstřícné, detaily.
Tradiční oblíbené argumenty konzervativců typu „Premier League a bundesliga se přece také hraje tradičním systémem“ by neměly obstát. V Anglii a Německu na ligu chodí návštěvy o nulu větší, hrají tam nejlepší hráči kontinentu, netřeba tam nic měnit. Kdyby ale bundesligovou soutěž trápily sotva pětitisícové návštěvy, což zní nepředstavitelně, změnila by dávno všechno, včetně svého herního systému.
Profesionální management, o němž píše Tomek, ovšem potřebuje výkonnou nezávislost. Proto by i šéf LFA Dušan Svoboda coby místopředseda Sparty měl projekt samostatné ligy dovést úspěšně v život a poté přenechat řízení nejvyšší soutěže – samozřejmě pod dohledem LFA - profesionálním expertům. Pak se teprve uvidí, co kterému klubu čistý, „necinklý“ projekt přinese, komu pomůže a koho konečně postaví do lajny. Ten, kdo má čisté úmysly, neměl by se teoreticky ligové autonomie bát.
Pokud se ale projektu zcela zmocní jen silný klub/kluby,jak se obávají někteří fotbaloví fanoušci, stane se podobně nedůvěryhodným jako současná, několika nedávnými korupčními aférami profláknutá, nejvyšší soutěž.
Jak řečeno, ligu i celý český fotbal - pokud tedy má a chce vzkvétat - musí řídit vzdělaní profíci. Bývalí regionální veksláci, vyhazovači či majitelé provinčních diskoték a heren, stejně jako různí agenti s teplou vodou a hochštapleři, kteří se v klubech v nedávném období zabydleli, by měli z českého fotbalu postupem času „vyfičet“. Před časem na svém webu psal internacionál Milan Luhový v souvislosti s managementem nejmenovaného klubu velice trefně o„sedláctví“, tedy „buranství“.
Jestli chce český fotbal do „západní civilizace“, o níž píše Tomek, musí na tyhle všudypřítomné „sedlácké“ projevy rychle zapomenout. Projekt samostatné ligy není samospasitelný, ale je vskutku „zásadním krokem k prosperitě“.
Teď je na klubech, aby ten zásadní krok neskončil tradičně v českém lejně.
Pavel Procházka, šéfredaktor magazínu HATTRICK
[img id="46142"]
„Samostatná liga, na níž se shodlo všech šestnáct majitelů, je nejdůležitějším projektem, který český fotbal od roku 1993 řešil. S trochou nadsázky se dá dokonce říct, že až tento je krok je šancí posunout profesionální fotbal v Česku jednoznačně do západní civilizace,“ napsal ve svém komentáři šéfredaktor deníku Sport Lukáš Tomek. Nezbývá než souhlasit.
Velká výhra slušných klubů?
Ovšem hlas lidu, hlas boží. Zajímavé a velmi vypovídající jsou v tomto směru otevřené a kritické názory fanoušků, vyřčené v internetových diskusích.
Tady jsou ty nejvíce souhlasně oceňované:
„Tohle je asi nejtěžší Berbrova porážka za posledních deset let. K tomu, aby člověk ovlivňoval profifotbal, stačilo získat na svou stranu (pomocí „dotací“) amatérské kluby a ty podpořily šíbra až do vedení FAČR. A tam ten šíbr rozhodoval o velkých penězích. Teď se tam dostane také, ale objem peněz bude oproti dnešku zanedbatelný,“ napsal v diskusi na idnes.cz Martin Valosek.
„Projekt samostatné ligy nejvíce kritizuje Roman Berbr. Jak překvapivé,“ dodává ironicky Vlastislav Šůda.
„Paráda! Paclíkovci s Berbrem dostali konečně za uši,“ raduje se Pavel Holman.
„BerbroDamkovskoPaclíkovskoPeltová klika VEN!“ přizvukuje mu Jiří Petrák.
„Doufám, že zruší nesmyslné pravidlo, že celý stadion musí být stoprocentně k sezení,“ těší se a jde už do detailů Stanislav Svoboda.
„Velké vítězství slušných klubů,“ komentuje nadšeně úterní rozhodnutí Ligového shromáždění Tomáš Svoboda.
„Co se změní? Liga bude patřit silným klubům, které mezi sebe nikoho dalšího nepustí. Z hlediska rozhodování, mám obavy, budou sudí pod tlakem několika mocných klubů, kterým se budou chtít zavděčit. Obávám se, že to je krok špatným směrem,“ píše na idnes.cz ovšem Jan Kublas.
„Já se obávám toho, že sílu styků úplatků a mafiánství nahradí jiná síla. Silné kluby, jako Sparta, Plzeň Jablonec (Pelta) ovládnou a podmaní si chudší a slabší oddíly a bude se opět hrát na malém písečku jen s jinými lidmi. Ale rád bych se pletl,“ napsal Stanislav Hrabal.
„Bohužel negativním jevem bude zase méně peněz pro amatérský fotbal, pro malé kluby na vesnicích a městech, které fotbalem žijí, ale ze svých obecních rozpočtů jej neutáhnou. Příjem z reklam a marketingových práv již nebude součástí balíku, z kterého se tato podpora amatérům doposud přerozdělovala,“ namítá Jiří Homolka.
Jak vidno, fotbaloví fanoušci nejsou hloupí a docela do problémů českého fotbalu vidí. Kluboví funkcionáři by je rozhodně neměli obcházet.
Nejvíc samozřejmě záleží na tom, jak bude rámcová smlouva mezi LFA a FAČR nakonec vypadat.
Neměřme se s Dánskem, ale s Polskem a Maďarskem
„Všichni zúčastnění by měli mít před očima příběh Premier League,“ nabádá šéfredaktor Sportu Lukáš Tomek. „Ta za dvacet let v oblasti televizních práv zaznamenala nárůst o 2221 procent! Česká soutěž nikdy na takové sumy nedosáhne. Vždy zůstane ‚jen‘ lokálním produktem. Ale pokud tuto roli naplní tak, jako ligy v Nizozemsku, Dánsku, Belgii nebo ve Švýcarsku, mohou se příjmy z televizních práv a od sponzorů ze současných cca 200 milionů korun podstatně navýšit. Vždyť když může dánská Superliga s dvanácti týmy ročně inkasovat 1,302 miliardy korun, proč by to v Česku nemohla být za pár let aspoň polovina,“ ptá se ve Sportu Tomek.
No, já bych zrovna s těmito srovnáními brzdil. Za prvé, Dánové nejsou národem Přemka Podlahy, tedy národem o víkendech zalezlých chalupářů a chatařů. A za druhé, v Dánsku (ani v Nizozemsku, Belgii či Švýcarsku) nezažili čtyřicet let totalitního režimu. Takže tam mají a ještě dlouho budou mít poněkud jiné – tedy vyšší – platy. Srovnávejme se raději s Polskem či Maďarskem, které mají podobné historické zkušenosti.
S Lukášem Tomkem lze ovšem souhlasit, že samostatná, profesionálním managementem řízená, liga by měla své příjmy výrazně navýšit. Jak je možné, že v sousedním Polsku i v Maďarsku, kde tamní nejvyšší soutěže svou úrovní Synot ligu rozhodně nepřevyšují, vyberou za televizní práva sedmkrát (Polsko) či třikrát tolik (Maďarsko) než v Česku?
Vše je nutné podřídit divákovi
„Klíčové je, aby Ligová fotbalová asociace našla profesionální management, který produktu zajistí nejen promotion, ale i skvělý obsah. Management, který nastaví klubům jasné licenční podmínky a následně je bude nekompromisně vyžadovat. Management, který vše podřídí divákovi a jeho komfortu. A v neposlední řadě management, který diplomaticky ustojí vztah s různorodým uskupením jménem FAČR, tak, že se liga a asociace nebudou cítit jako konkurenti, ale naopak jako partneři,“ napsal mj. Lukáš Tomek.
Tyhle věty bych podepsal. Teď ale půjde i o to, co si vysvětlovat pod pojmem „Vše podřídit divákovi“. Kluby, když chtějí za svůj produkt více peněz, by si nejspíš konečně měly uvědomit, že na své neustálé války o přízeň rozhodčích atd. musejí zapomenout, že půjde o produkt takový. A že sponzoři budou platit jen za kvalitu a divácký zájem.
To například znamená, že nemají zájem sledovat zápasy, v nichž nejlepší hráči jednoho mužstva nemohou nastoupit, i když jsou zcela zdraví, protože v týmu soupeře hostují z mateřského celku, který je sice na jednu stranu nechce a nepotřebuje, ale na druhou stranu se jejich fotbalového umu bojí…
A rozhodčí? Ti se musejí zklidnit. I když mají být podle regulí FIFA stále pod vedením FAČR, bude si jejich služby LFA v podstatě najímat. A když s nimi nebude spokojená, může sudí nahradit arbitry z Maďarska, Polska, Rakouska, Slovenska či Německa, což už tady ostatně párkrát také bylo.
Nebude ani možné stále dogmaticky lpět na neměnných konzervativních stanoviscích typu „To se nikdo nedělalo“, „Video do fotbalu nepatří,“ „Rozdělení soutěže na dvě poloviny a play off se hodí jen pro hokej a basket“ atd.
Když už byla řeč o Berbrovi, vůbec bych se třeba nebál převést „jeho“ zrušení remíz z ČFL a českých divizí do nejvyšší soutěže. Diváky „hokejové“ penaltové rozstřely s bodem navíc velice baví, jak jsem měl možnost v utkáních ČFL opakovaně pozorovat.
Lukáš Tomek píše o „podřízení se diváckému komfortu“. Tím ovšem může paradoxně být po vzoru bundesligy (a třeba i extraligového hokeje ve sparťanské aréně) znovuzavedení sektorů k stání, které skalní fanoušci takřka všech ligových klubů ve své „Výzvě směrem k FAČR“ důrazně požadují. A jiné podobné, vůči diváckým přáním vstřícné, detaily.
Budou ligu řídit nezávislí experti?
Tradiční oblíbené argumenty konzervativců typu „Premier League a bundesliga se přece také hraje tradičním systémem“ by neměly obstát. V Anglii a Německu na ligu chodí návštěvy o nulu větší, hrají tam nejlepší hráči kontinentu, netřeba tam nic měnit. Kdyby ale bundesligovou soutěž trápily sotva pětitisícové návštěvy, což zní nepředstavitelně, změnila by dávno všechno, včetně svého herního systému.
Profesionální management, o němž píše Tomek, ovšem potřebuje výkonnou nezávislost. Proto by i šéf LFA Dušan Svoboda coby místopředseda Sparty měl projekt samostatné ligy dovést úspěšně v život a poté přenechat řízení nejvyšší soutěže – samozřejmě pod dohledem LFA - profesionálním expertům. Pak se teprve uvidí, co kterému klubu čistý, „necinklý“ projekt přinese, komu pomůže a koho konečně postaví do lajny. Ten, kdo má čisté úmysly, neměl by se teoreticky ligové autonomie bát.
Pokud se ale projektu zcela zmocní jen silný klub/kluby,jak se obávají někteří fotbaloví fanoušci, stane se podobně nedůvěryhodným jako současná, několika nedávnými korupčními aférami profláknutá, nejvyšší soutěž.
Jak řečeno, ligu i celý český fotbal - pokud tedy má a chce vzkvétat - musí řídit vzdělaní profíci. Bývalí regionální veksláci, vyhazovači či majitelé provinčních diskoték a heren, stejně jako různí agenti s teplou vodou a hochštapleři, kteří se v klubech v nedávném období zabydleli, by měli z českého fotbalu postupem času „vyfičet“. Před časem na svém webu psal internacionál Milan Luhový v souvislosti s managementem nejmenovaného klubu velice trefně o„sedláctví“, tedy „buranství“.
Jestli chce český fotbal do „západní civilizace“, o níž píše Tomek, musí na tyhle všudypřítomné „sedlácké“ projevy rychle zapomenout. Projekt samostatné ligy není samospasitelný, ale je vskutku „zásadním krokem k prosperitě“.
Teď je na klubech, aby ten zásadní krok neskončil tradičně v českém lejně.
Pavel Procházka, šéfredaktor magazínu HATTRICK
[img id="46142"]
Komentáře (0)
Zatím nikdo nevložil žádný komentář. Buďte první :)