Černý: Příští sezonu se chci porvat o místo v základu!
Po Galáskovi a Grygerovi je třetím Čechem ve slavném Ajaxu, který si ho v jeho patnácti letech pořídil za půl milionu eur v Příbrami. Nyní má o tři roky více, může se pyšnit čtyřmi vítězstvími v domácí anketě Talent roku a jeho konto zdobí také rekord v rámci české jednadvacítky, v níž se stal loni na podzim historicky nejmladším debutantem, když sesadil Michala Švece. A o kom že se to bavíme? Samozřejmě o Václavu Černém…
Černý o sebevědomí, největších nadějích Ajaxu i Cruyffovi...
Už jste v Amsterdamu zabydlen natolik, že doporučujete známým restaurace či tipy na výlety?
"Stoprocentně. Troufnu si říci, že Amsterdam znám lépe než Prahu, takže každému rád poradím svá oblíbená místa, kam jít a co případně vyhledat."
Jak fotbalovou zemí Nizozemsko je? Nedvěd se svého času v Itálii v klidu ani nenaobědval, jak je to s popularitou u vás?
"Nizozemsko je jednoznačně fotbalová země. Je to tady sport číslo 1. Já jsem v pozici, že když se vypravím do města na kafe či na nákupy, tak už to začíná. Lidi mě poznávají, chtějí fotky, podpisy atd. Není to tak, že bych nemohl projít ulicí, ale pokaždé, když jsem v centru, se pět šest lidí najde. V takovém měřítku je to příjemné a užívám si to."¨
O jeho vzoru Antonínu Fantišovi...
"S Tondou se znám od svých čtyř let. V podstatě jsem s ním vyrůstal. Můj taťka ho trénoval v příbramské mládeži. Často jsme si spolu dávali individuální tréninky. Vždy patřil k největším českým talentům a líbilo se mi, jak hraje. Byl dlouho zraněný a v minulosti doplatil i na špatný výběr klubů. Kdyby zůstal v Příbrami, asi by to bylo lepší. Doufám, že nyní po uzdravení to bude zase starý dobrý Tonda.“
Po stážích jste asi tušil, co vás čeká. Přesto - nemusel jste si zvykat na něco speciálního?
"Ne že by mě zaskočily nebo překvapily. Byl už jsem zvyklý z těch stáží a turnajů, takže jsem byl připravený. Odjížděl jsem do Amsterdamu s tím, že vím, jak to v klubu chodí. Musel jsem si zvyknout jen na pravidla, jako je například to, že se každé ráno v kabině všem podává ruka. S tím jsem ale neměl žádný problém. Přijde mi, že ukázat respekt je správné. A to platí pro všechny lidi v klubu, kustody, kuchaře nebo paní, co se o nás starají."
Jde dostat větší šanci, když jsou v kádru reprezentanti svých zemí El Ghazi či Milik?
"Je to konkurence a ta k fotbalu patří. Já jsem tento rok už do áčka nakoukl, za což jsem jedině rád a snažím se, abych se jim svými výkony přiblížil a trenéra co nejvíc nahlodal, aby bylo jeho rozhodování co nejtěžší. Příští sezonu to ale bude tak, že pokud zůstanou, chci se připravit na to, abych se s nimi porval o místo v základní sestavě."
Už jste v Amsterdamu zabydlen natolik, že doporučujete známým restaurace či tipy na výlety?
"Stoprocentně. Troufnu si říci, že Amsterdam znám lépe než Prahu, takže každému rád poradím svá oblíbená místa, kam jít a co případně vyhledat."
Jak fotbalovou zemí Nizozemsko je? Nedvěd se svého času v Itálii v klidu ani nenaobědval, jak je to s popularitou u vás?
"Nizozemsko je jednoznačně fotbalová země. Je to tady sport číslo 1. Já jsem v pozici, že když se vypravím do města na kafe či na nákupy, tak už to začíná. Lidi mě poznávají, chtějí fotky, podpisy atd. Není to tak, že bych nemohl projít ulicí, ale pokaždé, když jsem v centru, se pět šest lidí najde. V takovém měřítku je to příjemné a užívám si to."¨
O jeho vzoru Antonínu Fantišovi...
"S Tondou se znám od svých čtyř let. V podstatě jsem s ním vyrůstal. Můj taťka ho trénoval v příbramské mládeži. Často jsme si spolu dávali individuální tréninky. Vždy patřil k největším českým talentům a líbilo se mi, jak hraje. Byl dlouho zraněný a v minulosti doplatil i na špatný výběr klubů. Kdyby zůstal v Příbrami, asi by to bylo lepší. Doufám, že nyní po uzdravení to bude zase starý dobrý Tonda.“
Po stážích jste asi tušil, co vás čeká. Přesto - nemusel jste si zvykat na něco speciálního?
"Ne že by mě zaskočily nebo překvapily. Byl už jsem zvyklý z těch stáží a turnajů, takže jsem byl připravený. Odjížděl jsem do Amsterdamu s tím, že vím, jak to v klubu chodí. Musel jsem si zvyknout jen na pravidla, jako je například to, že se každé ráno v kabině všem podává ruka. S tím jsem ale neměl žádný problém. Přijde mi, že ukázat respekt je správné. A to platí pro všechny lidi v klubu, kustody, kuchaře nebo paní, co se o nás starají."
Jde dostat větší šanci, když jsou v kádru reprezentanti svých zemí El Ghazi či Milik?
"Je to konkurence a ta k fotbalu patří. Já jsem tento rok už do áčka nakoukl, za což jsem jedině rád a snažím se, abych se jim svými výkony přiblížil a trenéra co nejvíc nahlodal, aby bylo jeho rozhodování co nejtěžší. Příští sezonu to ale bude tak, že pokud zůstanou, chci se připravit na to, abych se s nimi porval o místo v základní sestavě."
Komentáře (0)
Zatím nikdo nevložil žádný komentář. Buďte první :)