Mentor Jarolím český fotbal nezachrání, dokážou to jen vzdělaní trenéři

[hot]STŘEDEČNÍ TRESTŇÁK ZDEŇKA KUDELY[/hot] Zajímavé věci jsme se dozvěděli ze Strahova poté, co se čeští reprezentanti opět rozjeli do svých klubů po nevydařených kvalifikačních zápasech s Německem a Ázerbájdžánem. Trenér národního mužstva Karel Jarolím se na hodnotící tiskové konferenci rozpovídal, jakým způsobem zvedne hráčskou kvalitu svého výběru v dalších střetnutích o ruský světový šampionát. Že bude rozdávat reprezentantům domácí úkoly, ze kterých se hráči dozvědí, jak se dostat na evropskou úroveň. Že to bude cesta trnitá, vedoucí ve volném čase do fitness či na atletickou dráhu a trenér sám bude hráče telefonem obvolávat, aby jim poradil nebo je zkontroloval.

Tak by mě zajímala třeba reakce trenéra Werderu Brémy Alexandera Nouriho na to, že jeho pravý obránce Theo Gebre Selassie musí ve volném čase trénovat hru hlavou a odrazovou sílu, neboť v posledním reprezentačním utkání za Česko neproměnil své tři šance. K srdci si asi kritiku trenéra vzali Ladislav Krejčí, Jirka Skalák a Patrik Schick. Ti hned od středy na sobě navíc mimo svůj klub tak dřeli, že je jejich trenéři asi nemohli použít, protože vůbec o víkendu nenastoupili. A nejspíš i Václav Kadlec a Honza Sýkora mají ještě teď zamotanou hlavu z přednášek, jak má hráč správně jíst, spát sám nebo se ženou či z dalších rad určených správnému profesionálovi, neboť za svůj klub byli na hřišti spíše svými stíny.

Ale konec legrace, teď už vážně. Jestliže si Pavel Vrba po pár měsících práce u národního mužstva začal ztěžovat, jak mu chybí denní styk s mužstvem, začínám mít obavy, abychom za chvíli neslyšeli totéž od Karla Jarolíma.

Bukač to trefil: Odnaučili jsme děti hrát

Kdybych si měl vybrat, co mě v minulém týdnu nejvíce dostalo, tak jednoznačně říkám: názory bývalého trenéra české hokejové reprezentace, doktora Luďka Bukače v Nedělním Sportu. Pan Luděk Bukač přesně vystihl a pojmenoval největší problémy, které dotlačily naše dva nejslavnější kolektivní sporty, fotbal a hokej, skoro do propasti dějin. Mluvil o shodných problémech, kterými jsou nevzdělanost současných trenérů. Že oni si myslí, že obdržením trenérské licence dostali potvrzení na vědomosti a tím to pro ně končí. Že na rozdíl od nás světovému sportu vládnou ohromně vzdělaní a pilní trenéři a koučové, Fergusonové nebo Guardiolové. A hlavně: u nás mládežnický trenér přijde na trénink a hned poučuje.Co má dítě dělat, kam přihrát, kdy má přihrát nebo kam běžet.Děti postrádají v českém fotbalovém a hokejovém pojetí radost ze hry. Odnaučili jsme je hrát.

Připomenu ještě slova Karla Jarolíma, že mu chyběly náběhy po stranách, náběhy za obranu, že jsme měli málo „průnikovek“, že jsme upustili po patnácti minutách od vysokého pressingu. Doktor Bukač kritizoval, jak dnešní tuzemští hokejoví trenéři zase mluví o počtu hitů, bodů v osobním hodnocení.

Krajské akademie? Nesmysl za nesmyslem

České hráče už od mládí odnaučujeme hrát fotbalovou hru. Teď na FAČR nastala moderní doba fotbalových akademií. Máme akademii v Pardubickém kraji, připravena je v Nymburku, vznikla na Karvinsku a tak dále. Pro koho však ty čtrnáctileté a patnáctileté kluky vychováváme? A co v nich vychováváme? Ti svazoví novátoři z nich za státní peníze vychovávají elitářství a elity odtažené od klubů.

Prý krajské akademie. Nesmysl za nesmyslem. A za koho a pod jakými trenéry pak ti kluci hrají po návratu domů v sobotu nebo v neděli. A co pak jim ti místní trenéři říkají, když těm „normálním“ spoluhráčům dokazují své akademické kvality. Ale přeci žijeme v Česku, v zemi kde jde všechno jaksi „přečurat“.

Do vlastních rukou vzali svazovou akademii ve Viktorii Plzeň. Do západočeské akademie za vydatné pomoci z vyšších míst narvala Viktorka pouze své hráče, za svazové peníze zavedla skvělý výchovně tréninkový režim s téměř dokonalou fyzioterapeutickou péčí a výbornou stravou. A se svými trenéry. Zkrátka, klubová akademie evropského formátu.

Jak Hřebík vyběhl se zástupcem FAČR Prokešem

Smál jsem se, když jsem se dozvěděl, jak si svazoví „akademičtí“ emisaři na pokyn pana Michala Prokeše, dojeli na Spartu za panem Hřebíkem pro know – how, jak že tam ti „rudí“ si tu mládež dělají. Jarda Hřebík na svém výchovném systému, svého času i s dalším odborníkem na mládež, s Luďkem Procházkou, léta pracoval. Tak přece jim to nedá, vyběhl s nimi. A udělal správně, špičkové akademie musejí být klubové, jinak to ani v západním světě nejde.

Z trenérského studia se stal pěkný kšeft

Chyba ve výchově trenérů se u nás stala už za předsedování Františka Chvalovského. To když příprava trenérů přešla z FTVS UKpod křídla tehdejší FAČR. A svazoví činovníci začali plnit svazovou pokladnu. Z trenérského studia se stal pěkný kšeft. A pomalu se začala vytrácet ta zmíněná trenérská erudice.

Co si budeme povídat, příštím trenérům přednášejí a zkoušejí je většinově zase trenéři, místo aby je proháněli a školili docenti a profesoři z Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. Kdo nezažil doktora Mária Buzka, docenta Navaru či docenta Dobrého, neuvěří. Nebo také právě Luďka Bukače na hokejovém kurzu, kdy nás „po česku“ učil, jak se v NHL při vhazování drží rukou soupeřova hokejka, nebo jak brankáři soupeře ze svého postavení za brankou vytáhnete za horní konec brankářskou hůl z vyrážečky.To jsme se naučili hned, vždyť tady jsme byli vždycky pro každý emocionální herní prožitek.

Ano, obhajoba přesunu vzdělání trenérů pod fotbalovou asociaci se zaklíná požadavkem UEFA. S UEFA se však vždy musí jednat, nejen slepě přebírat doporučené a být „papežštější než papež“.

Těch problémů má současný český fotbal nepočítaně, neboť jsme si na ně po dlouhá léta zadělávali. A nedostanou nás z nich ani nápravné pokusy trenéra Jarolíma či sebestředné svazové pokusy s fotbalovými akademiemi. Z problémů nás nedostane poučování.

Doktor Bukač to vystihl: „Potřebujeme otevřený dialog na úrovni, o problémech, o nových trendech ve výchově. Potřebujeme mluvit, otevírat se sobě navzájem a pomáhat si.“

[img id="51695"]