Je FAČR odkladištěm trenérů nebo jejich zajišťovacím ústavem?

[hot]STŘEDEČNÍ TRESTŇÁK ZDEŇKA KUDELY[/hot] V létě potvrdil výkonný výbor Fotbalové asociace České republiky (FAČR) nová trenérská obsazení u mládežnických reprezentačních výběrů. A také na návrh nového technického ředitele FAČR Michala Prokeše odsouhlasil změnu v koncepci reprezentační trenérské práce. Od začátku sezony 2016/2017 už tedy trenéři nealternují navzájem u sousedních věkových kategorií v pozicích hlavní trenér – asistent, ale nově by každý kouč měl postupovat se svým ročníkem vždy do vyšší věkové kategorie.

Takže si shrňme, kteří trenéři byli v létě potvrzeni do pozic hlavních trenérů u jednotlivých mládežnických kategorií. U15 dostal na starost Petr Janoušek, U16 Václav Černý, U17 Václav Kotal, U18 Luboš Kozel, U19 Jan Suchopárek a U20 Martin Svědík. Vítězslav Lavička byl u „jedenadvacítky“ jen znovu potvrzen, neboť trenérský post zde zastává již od roku 2015.

Fotbalově sečtělý znalec musí ihned reagovat, že ve výčtu trenérských postů už nastala jedna změna. Ano, po pěti měsících u reprezentační „dvacítky“ skončil Martin Svědík. Několik dní po oficiálním závěru podzimní části české nejvyšší profesionální soutěže, v polovině prosince, byl jmenován do funkce hlavního trenéra FK Mladá Boleslav. A to se tam již málem objevil v červenci, tedy necelý měsíc po svém potvrzení do pozice trenéra U20, když Karel Jarolím byl vykoupen z města „škodovek“ právě opačným směrem.

Co vlastně zatím pořád ještě v profesionálním fotbale začínající trenér Svědík s českou dvacítkou stihl? V září dvojzápas v Nizozemsku s domácím výběrem a v listopadu v La Manze utkání s Norskem a Irskem. Ono nejde vůbec o výsledky, i když remizovat v Nizozemsku a porazit Irsko není špatné. Jde o erudovanou systematičnost a kvalitu trenérské práce s českými „nejlepšími“, věkově odpovídajícími, talenty. Tak co na tomto poli může trenér Svědík po pár měsících práce předvést?

Letošní dvacítka bude mít tedy v ročníku 2016/2017 už druhého trenéra. A rok před tím ji vedl zase jiný kouč. Zkrátka chaos nad chaos. Jak má potom „to nejlepší“, co jsme schopni u nás vychovávat, dorůstat v reprezentaci? Ale pozor, tím neodsuzuji práci zřejmě talentovaného trenéra Martina Svědíka.

Odejít mohli i Kozel, Suchopárek a Kotal!

Identická situace byla málem na spadnutí i koncem srpna u reprezentační „osmnáctky“, když funkcionáři Slavie překotně hledali náhradu za odvolaného trenéra Dušana Uhrina mladšího. Jimi oslovený Luboš Kozel už byl téměř rozhodnutý nabídku přijmout. Že se tak nakonec nestalo, z toho ještě donedávna slávistický generální ředitel se svým podřízeným generálním sekretářem obviňovali kolegu Pavla Procházku, který jako první zveřejnil informaci o chystané dohodě. A vůbec nebudu daleko od pravdy, když doplním, že s Lubošem Kozlem byl připraven odejít do Slavie i Honza Suchopárek, stávající trenér výběru U19. Vždyť oba spolu dlouhá léta v červenobílém dresu hrávali a potom společně trenérsky vedli Duklu. Mají tak k sobě lidsky i trenérsky velmi blízko.

A k výčtu změn, které se sice neudály, ale byly reálně možné, ještě doplním jméno trenéra Václava Kotala, jenž vede reprezentační výběr U17. Když Sparta hledala nástupce za odvolaného Zdeňka Ščasného, Kotal měl v letenské sportovní radě hlasité lobbisty, zejména v osobě druhého muže Sparty Dušana Svobody a také v osobě šéfa mládeže Jaroslava Hřebíka. K podzimním odchodům uvedených mládežnických trenérů U17, U18 a U19, od sotva načaté práce, opravdu chyběl jen malý krůček.

O čem vše uvedené vypovídá? O naprosté nekompetentnosti lidí ve FAČR, kteří jsou zodpovědní za reprezentační sportovní úsek. A prolíná se to nejen v mládežnických kategoriích, kruh se uzavírá seniorským výběrem. Připomínám nedůstojné tahanice ohledně odchodu Pavla Vrby do Ruska od rozdělané práce, či příchod Karla Jarolíma na FAČR, nejprve nekontrolovaně komentovaný majitelem Mladé Boleslavi Josefem Dufkem a pak, po patřičném odstupném a vstřícných přátelských zápasech reprezentace „darovaných“ do Boleslavi, spokojeně majitelem odsouhlaseným.

Od mládežnické reprezentace mizeli i Lavička či Koubek

To vše je zářným příkladem pro trenéry, kteří se u mládežnických reprezentačních výběrů střídají, jak partnerky v tanečních kurzech. A nenechme se zmást, že za vše může současný technický ředitel FAČR Michal Prokeš. Ten jen v trendu, který je na FAČR nastaven již od dob ČMFS, zdárně pokračuje. Vzpomínáte ještě, když Vítězslav Lavička poprvé nastoupil jako reprezentační trenér k U21? Připomenu, že to bylo v roce 2007. Vzpomínám na to také proto, že - alespoň si to myslím - s Víťou máme přátelský vztah a já jsem jej právě v létě roku 200, coby sportovní ředitel Mladé Boleslavi, „lámal“, aby po svém odchodu ze Slovanu Liberec přijal „škodováckou“ nabídku. Tenkrát mi řekl, že reprezentační kariéra jej, po rozhovorech na ČMFS, velmi oslovuje a již nechce dělal nic jiného. Po pár měsících jeho reprezentační anabáze do něj však „zajela“ Sparta a ČMFS zase hledal nového trenéra.

A stejně tak trenér Miroslav Koubek, když v roce 2012 sám rezignoval v Mladé Boleslavi a nastoupil na FAČR k reprezentaci U19. Práci vykonával něco přes půl roku, když mu zavolala Slavia. A že nabídka ze Sparty či Slavie se také dá odmítnout, to jsme se dozvěděli po nešikovných jednáních zástupců obou klubů až v letošním roce.

Za vším hledej výstupní klauzuli

Ale jak už jsem výše zmínil v souvislosti s Martinem Svědíkem, trenérům to nemůžeme mít za zlé. Oni se jen chovají v intencích pravidel, jaká u nás nastavují svazoví činovníci. A jestliže zodpovědní lidé na FAČR umožňují všem svým trenérům mít ve smlouvě výstupní uvolňovací klauzuli, tedy finanční částku, za kterou mohou být ze služeb FAČR vykoupeni, potom hledejme chyby systému u nich. Neboť oni degradují funkce reprezentačních trenérů.Jejich práce a přístup devalvují výchovu především v úseku české mládežnické reprezentace. A ještě připomenu slova trenéra Václava Kotala, když po „brněnské štaci“ se stal právě asociačním trenérem U17: „Jsem moc rád za svazovou nabídku, protože ligovou kariéru jsem již rozhodnutý ukončit. Ale nikdy neříkej nikdy.“

A s tímto u nás zažitým výchovným „reprezentačním systémem“ chceme dohnat západní fotbalový trend, kde být reprezentačním trenérem je nejvyšší čest a ocenění trenérských kvalit.

Kvaček se musí v hrobě obracet

Míla Kvaček, vynikající trenér a fotbalový metodik, který práci s mládeží v tehdejším, ještě Československém fotbalovém svazu, věnoval dlouhá a dlouhá léta, a pod jehož rukama vyrostli takoví reprezentační hráči, jako byli Bílek, Hašek, Skuhravý či Kubík, se jistě obrací v hrobě. Nemluvě o svazové práci a oddanosti Ládi Škorpila.Tomu ze stavu mládežnické reprezentace a práce jeho následníků musí být hodně moc smutno.