Polák mává Prostějovu a říká: Nevím, jestli mám náladu na nižší fotbal, i když nabídky z brněnských klubů jsou

Devětatřicetiletý záložník Jan Polák uzavřel svou dvouletou anabázi v druholigovém Prostějově a zřejmě zakončí profesionální kariéru. Přednost už má zdraví i rodina.

"Potřebuju si odfrknout. Člověk vidí, že tělo už tolik neposlouchá. Uvidíme, jestli bude něco dál. Není to stoprocentně uzavřené, ale směřuje to k tomu, že skončím. Honí se mi to hlavou, i když vím, že mi fotbal bude chybět. Dělám ho celý život. Nějak to oznámím, fanfáry k tomu nepotřebuju. Přišel jsem, nikdo mě neznal. Odejdu taky v klídku. Nevím, jestli mám úplně náladu na nižší fotbal, i když nějaké nabídky z brněnských klubů jsem dostal. Když vidím, že už si sám sobě přivozuju zranění, tak nechci, aby mi k tomu ještě někdo pomohl," pronesl v interview pro iSport.cz exreprezentant se sedmapadesáti mezinárodními starty.

"Hlavní je zdraví a rodina. Se ženou jsme spolu po celou dobu, co hraji fotbal. Všechno se mnou prošla. Bylo to pro ni s dětmi náročné. Je jasné, že už rodině všechno nevrátíte. Děti odrůstají, chtěl bych se jim věnovat víc. Každý říká: Užij si jich, buď s nimi. Pak vyrostou a zase budeš sám," pokračoval na stránkách Sportu někdejší středopolař Norimberku, Anderlechtu či Wolfsburgu.

Jeho tělo je náchylnější na zranění celou řadu let. "Na Žižkově jsem si natrhl sval, sezonu jsem nemohl dohrát. U starších hráčů se něco stane, ani nevíte jak. V mém věku trvá člověku déle, než zregeneruje a zase se do toho dostane. Hra je rychlejší, všechno je složitější. Lidé kolem mě včetně trenérů a činovníků tvrdí, že by bylo super, abych pokračoval. Že na to mám a můžu tu soutěž pořád v pohodě hrát. To mě potěšilo. Člověk ví, že to dělá poctivě a dává tomu všechno. Teď jsem volný a třeba se v září nebo v říjnu rozhodnu, že někam půjdu. Ale čím delší je pauza bez tréninku s mužstvem, tím je to těžší," přiznal v Deníku Sport.

Dokázal v posledních dvou dekádách vše, o čem snil? "Říkám si, že toho mohlo být víc. Vždycky jsem byl na sebe náročný. Kariéra byla krásná, ale hodně mě mrzí, že jsem si nikdy nezahrál Ligu mistrů. S Anderlechtem jsme byli kousek. Zápasy v Lize mistrů hltám jako blázen. Každý říká, že při té znělce vám naskočí husí kůže. Je neuvěřitelné, že několik kluků od nás tu soutěž vyhrálo. Jedenáct let jsem byl venku a až na výjimky jsem všude pravidelně hrával. To je pro mě v té obrovské konkurenci zadostiučinění. Mám pocit, že v cizině si lidí, co něco dokázali, váží víc. Je tam větší respekt, uznání. Strašně moc se mi dařilo při prvním angažmá v Norimberku. Druhý rok jsme vyhráli pohár, což je v Německu hodně ceněná soutěž," připomněl ve Sportu Polák, jenž nechyběl u nedávného loučení dalšího prostějovského veterána Karla Kroupy.

Ještě držím pohromadě a něco uběhnu, hlásí Rezek ohledně příští sezony. Proč "na stará kolena" mění číslo?