Mám radost, že se mi kluci ozývají sami od sebe, říká Jarošík k možným posilám Ústí. Jak vzpomíná na Mourinha?

Vskutku hodně zajímavé jméno se v minulých dnech povedlo získat šéfům fotbalového Ústí nad Labem. Na pozici trenéra přivedli Jiřího Jarošíka, muže, jenž je doslova magnetem na úspěchy. Během své pestré hráčské kariéry se totiž stal šampiónem české, anglické, ruské i skotské ligy. Teď před ním ale stojí nová výzva v roli hlavního kouče druholigového Ústí nad Labem. Nejen o tom promluvil v rozhovoru pro eFotbal.cz.

Jak se těšíte, až se poprvé postavíte na lavičku Ústí?
Těším se moc. Od mého trenérského studia už uplynula nějaká doba a já jsem rád, že mi teď šanci dalo právě Ústí. Budu se maximálně snažit, aby všechno fungovalo.

Rozmýšlel jste se nad nabídkou dlouho?
Abych řekl pravdu, tak jsem řešil i zahraničí. Konkrétně něco na Slovensku a v Pobaltí. Když jsem byl na vážkách, vyrazil jsem do Ústí podívat se na fotbal. A hra týmu na mě udělala dojem. Možná i to nakonec rozhodlo, že jsem skončil právě tam.

Je to pro vás o to zajímavější, že z Ústí pocházíte?
I to samozřejmě hrálo svoji roli. Mám tam mámu, bráchu i spoustu známých. Ústí je moje rodné město a vždycky jsem ho sledoval více než ty ostatní. Myslím, že teď budu pod velkým tlakem, protože mě tam všichni znají. Navíc jako hlavní trenér teprve začínám, takže v tomhle mě nečeká nic jednoduchého. Ale já se toho nebojím a těším se na to.

V minulé sezoně skončilo Ústí na sedmém místě tabulky. Odpovídá to podle vás současné síle týmu?
To bych vám řekl, kdybych viděl všechny jeho zápasy. Já se ale naživo byl podívat až na ty poslední dva, které se mi hodně líbily. Kluci hráli s chutí, sršela z nich energie a předváděli dobrý fotbal. V tomto bych chtěl rozhodně navázat na práci předchozího trenéra. Jestli ale konečné umístění v tabulce odpovídá kvalitě mužstva, to je těžké takhle říct. Druhá liga má určitě svou kvalitu. Je tam pět šest klubů, které by se chtěly rvát o postup mezi nejlepší. Zrovna Ústí má v kádru hodně zajímavé hráče, ale v tuhle chvíli netuším, kolik jich tam zůstane i pro příští sezonu. Vím, že ekonomická stránka klubu není zrovna nejlepší, ale to samozřejmě není problém pouze Ústí. Na druhou stranu je hodně volných fotbalistů a je jen nás, koho si vybereme do týmu.

Má podle vás Ústí na to, aby v dohledné době bojovalo o postup?
Je to úzce propojené právě s těmi financemi. Ústí je velké město a jsem rád, že se tu viditelně zlepšilo zázemí pro hráče. Ještě by to chtělo dvě tři tréninkové plochy pro první mužstvo, pak by to bylo téměř ideální. Samozřejmě je to ale otázka peněz. Jinak co se týče kádru, tak Ústí má nějakou kostru týmu, na kterou se nabalují mladí odchovanci a hráči na hostování. Myslím, že tohle je cesta, kterou by teď Ústí mělo jít. Sázet hlavně na mladé kluky, kteří tu výkonnostně porostou a pak třeba půjdou výš.

Na kterých atributech hry chcete v příštím ročníku nejvíce stavět?
Těžká otázka. Něco už mám samozřejmě v hlavě, ale v týdnu se sejdeme se sportovním ředitelem Heidenreichem a budeme dávat dohromady složení mužstva. Uvidíme, kdo zůstane a kdo ještě přijde. Počítám s tím, že se do přípravy zapojí hodně mladých kluků, které potřebuji vidět v akci. Příprava ale letos bude velmi krátká a nebude jednoduché to všechno skloubit. Styl naší hry pak samozřejmě přizpůsobíme tomu, jaké vlastně budeme mít hráče.


Máte už seznam vytipovaných posil, které by mohly být pro Ústí dostupné?
Mám radost, že když na veřejnost vyšla zpráva o mém příchodu, začali se mi někteří kluci ozývat sami od sebe. Je vidět, že se najde spousta těch, kteří by tu chtěli hrát. Nějaký seznam posil tak samozřejmě mám a průběžně ho doplňuji. Stěžejní ale bude, co si jako Ústí vůbec budeme moct dovolit. Z toho se odrazíme dál.

Před Ústím jste byl v Liberci a Ružomberoku, kde jste působil coby asistent Davida Holoubka. Nechtěl jste ho nyní zlákat k sobě s tím, že byste si role třeba prohodili?
To asi ne (s úsměvem). David vzal reprezentační osmnáctku a myslím, že na tom nechce nic měnit. Společně jsme byli blízko velké šanci v Polsku, kde se o nás zajímala Arka Gdyně. Ve hře byla smlouva na tři roky, ale bohužel to nevyšlo a klub teď navíc spadl o soutěž níž. Naše cesty s Davidem se tak rozdělily. Já si dodělal trenérskou licenci a trpělivě vyhlížel šanci v nějakém menším klubu, kde bych se mohl pustit do práce. A jsem jedině rád, že ta šance přišla právě v Ústí.

Už vám Holoubek gratuloval k novému angažmá?
Jasně, volali jsme si. Taky mi nabízel spolupráci v osmnáctce, ale to jsem s díky odmítl. Teprve začínám a chci trénovat každý den. Navíc tam bych vedl hodně mladé kluky, což teď asi není úplně pro mě. Chci se soustředit na fotbal dospělých. S Davidem jsme to samozřejmě probírali a myslím, že mě pochopil.

Coby hráč jste zažil spoustu slavných trenérů. Který z nich vám toho dal nejvíce?
To je hrozně těžká otázka. Každý trenér vám toho dá hrozně moc, ať už v pozitivním či negativním smyslu. Já se od každého z nich snažil brát to nejlepší. Všichni se mě ptají na Mourinha, ale zažil jsem i spoustu dalších trenérů, kteří měli jinou metodiku a i oni byli úspěšní. Nejvíc ze všeho jsem ale rád, že jsem během kariéry okusil několik fotbalových stylů. A nejvíc mi v tomhle směru dalo Španělsko. Tam se mi fotbal hrozně líbil. Byl jsem tam i na stáži a mám tam pořád kontakty, zrovna nedávno jsem si psal s jedním ze španělských trenérů. Samozřejmě chápu, že jsme v Čechách, i tak bych se chtěl ale držet nějakých prvků ze španělské přípravy. Nebo se k nim aspoň zkusit přiblížit.

Dá se říct, který španělský tým je vám svým stylem vůbec nejbližší?
Všichni vidí hlavně Barcelonu a Real, ale to je úplně jiný svět. Mě zajímají spíš ty menší kluby, do kterých jsem měl třeba možnost i sám nahlédnout. Hrál jsem v Zaragoze i Alavésu, ale líbí se mně hlavně Villarreal. Působil tam můj švagr a já sám tam strávil asi dva měsíce, takže jsem se snažil něco odkoukat. Je to klub z takové malé vesničky, ale dlouhodobě si drží vysoký standard. Předvádí výborný fotbal, ostatně stejně jako třeba Valencia. Podobný systém hry bych chtěl praktikovat i v Ústí. Samozřejmě ale vnímám, že naše podmínky k tomu budou úplně jiné než tam. Všechno se bude odvíjet od toho, jaký dáme dohromady kádr.

Zmínil jste Josého Mourinha. Je opravdu tak odtažitý, jak navenek působí?
Víte co, já v Chelsea zas tak dlouho nebyl, abych ho mohl nějak více hodnotit. To bych tam musel hrát pět let. Přišel jsem tam nový a ještě v lednu, ani jazyk jsem pořádně neuměl. José mě ale znal a věděl, jaký jsem typ hráče. Musím říct, že byl hodně svůj. Umí si naklonit kabinu na svou stranu. Jeho hnacím motorem je jedině vítězství a to chutná hráčům vždycky nejvíc. On má tohle prostě v sobě. Jeho touha po výhře je to nejcennější, co předává ostatním. On hraje prostě na výsledky. A klidně i na úkor líbivosti. Bylo to tak i v trénincích, které bych si já osobně dokázal představit i daleko zajímavější. Na Mourinha ale nemůžu říct nic špatného. Choval se jako skvělý psycholog, který po každém chtěl, ať maká na sto procent. To se mi na něm hodně líbilo a to samé budu vyžadovat i po klucích v Ústí. Také je pravda, že se choval hodně nedostupně. Měl to tak rád a všude, kde byl, zastínil i ty největší hvězdy týmu. Třeba už jen tím, že veškerý tlak bral hlavně sám na sebe. Byl to jeho taktický záměr, protože tím dodal mužstvu větší klid. Výsledky, kterých dosáhl, pak mluví samy za sebe.

Našich fanoušků je mi líto, nemají takové zázemí, jaké by si zasloužili, posteskl si Frťala

Jarošík se odděluje od Holoubka a přebírá Ústí: Táta by byl rád, škoda že se toho nedožil. Chci uspět i kvůli němu