Vácha: Díky trenéřině jsem začal fotbal studovat a žrát snad ještě víc, než když jsem byl malej kluk

Již delší dobu působil ve sparťanském béčku v roli mentora či trenéra. Dlouho nehrál, a tak se s jeho koncem nějak počítalo. V sobotu se ale rozloučil definitivně.

"Fotbal je můj život. Ale dneska končím profesionální hráčskou kariéru. Fotbal mi dal skoro všechno, co jsem si jako kluk vysnil. Hrál jsem ligu, měl na sobě reprezentační dres, zažil tolik skvělých kluků a osobností od mládeže až doteď. Děkuji všem fanouškům. Vy děláte fotbalem takový fenomén, jakým je," napsal na svém instagramovém profilu.

A má rozhodně pravdu. Kariéru za sebou má úctyhodnou. 

Vácha začal s fotbalem v konkurenční Slavii, posléze hrál i v Jablonci, Ostravě a Liberci. Ostatně, některým svým klubům nezapomněl poděkovat. "Děkuji Slavii, která mě vychovala. Děkuji Liberci, který mě vystřelil do ligových pozic a děkuji Spartě, mojí druhé rodině, mému životu," napsal.

Do Sparty přišel v roce 2013 a hned v první sezoně přispěl k zisku titulu, na který letenský klub letos po devíti letech navázal. Byl u toho, jelikož se před utkáním s Plzní loučil přímo na hrací ploše.

Později jeho kariéru poznamenaly zdravotní potíže, k poslednímu prvoligovému utkání nastoupil v prosinci 2018. Poté se stal kapitánem sparťanské rezervy, které pomohl k postupu do druhé ligy.

V nejvyšší soutěži odehrál Vácha 215 duelů a vstřelil 12 gólů, v reprezentaci si připsal osm startů.

"Bylo to často tvrdý, ale žil jsem si svůj sen. Někdy to bylo tak tvrdý, že jsem si myslel, že s fotbalem skončím. Všechny ty zranění… Nebo chvíle, kdy jsem byl až moc nahoře a chyběla mi pokora… Období, kdy jsem si myslel, že udělám díru do světa v zahraničí… Hodně mi toho taky nevyšlo. Ale vždycky jsme dřel a nechával tam všechno. Fotbal a lidi kolem něj mě hrozně naučili i mimo hřiště. Až v závěru kariéry jsem došel k disciplíně, začal o fotbale přemýšlet mnohem víc… Vždycky jsem miloval kabinu, kolektiv, týmovou práci, proto jsem se poslední roky věnoval i trenéřině a začal fotbal studovat a žrát snad ještě víc, než když jsem byl malej kluk," dodal. 

A zakončil: "Největší díky patří mým rodičům, rodině, nejbližším. Podporovali mě jako fotbalistu, ale pořád ve mě viděli toho svého Lukáše. Jsem rád, že mě ve spartaňském dresu mohla vidět i moje dcera. Je čas skončit jako hráč. Ale rozhodně nekončím s fotbalem. Fotbal je můj život."