Vzdali se všeho kvůli synovi a Spartě

[hot]PŘÍBĚH[/hot] Čtrnáctiletý Jakub Moravec je považován za jeden z velkých fotbalových talentů. Hraje v záloze za starší žáky Sparty. Aby mohl za klub svého srdce hrát, opustili rodiče všechno, co měli a přestěhovali se s Jakubem ze Svitav do Prahy. Prodali rodinný dům, opustili dobré zaměstnání.

Když Jakub poprvé kopl do míče, bylo mu jasné, že chce dělat právě tohle. „Je fakt, že od pěti let ho nic než fotbal nezajímá,“ říká o synovi maminka Zdena Moravcová. Jakuba chtělo získat Brno, nadbíhala mu Ostrava, České Budějovice, Hradec Králové. Pak přišla s nabídkou Sparta. „Od malička jí fandím. A když mě oslovila, tak jsem samozřejmě chtěl za Spartu hrát,“ přiznal se Jakub. „Samotného tě ale na internát nepustím,“ rozhodla maminka. A tak zasedla rodinná rada…

„Máme jen Jakuba, víme, jak má fotbal rád. Dlouho jsme zvažovali možnosti, že se neprosadí, že se může zranit, že si nezvykne. Ale pak jsme rozhodli, že to zkusíme,“ svěřuje se maminka a je znát, že je na syna pyšná. Co přechod do Prahy obnášel?

„Prodali jsme rodinný domek, za ten jsme si v Praze koupili byteček. Ztratili jsme známé, kamarády, veškeré jistoty. Vzdali jsme se zaměstnání. Já pracovala na katastrálním úřadě, povedlo se mi přejít do Prahy. Manžel šéfoval asi patnácti chlapům v továrně, která vyrábí skleněná vlákna. Od prosince nemůže v Praze zavadit o práci. Když se u nás řeklo Láďa Moravec, každý ho znal. V Praze je jeden z tisíců. Netušila jsem, že to bude takhle tvrdé. Pomalu si zvykáme, nic jiného nám nezbývá,“ přiznává Zdena Moravcová. Ale rozhodnutí jít do Prahy nelituje.

Jakub se ve Spartě prosazuje. Daří se mu. Patří k nejlepším. „Nejradši hraju střed zálohy, ale teď mě trenér staví na pravou zálohu a taky mi to docela sedí,“ pochvaluje si Jakub. Je šťastný, že jsou rodiče v Praze s ním. „Než jsem šel do Sparty, byl jsem v Praze tak dvakrát nebo třikrát. Teď jezdím každý den trénovat na Strahov. Změnil jsem školu. Líbí se mi v ní. U nás jsem chodil na gympl a měl jsem čtyři dvojky. Teď jsem na sportovní škole a jde mi to líp,“ pochvaluje si.

Na dresu nosí sedmičku. „Hraju s ní od mala, tak jsem si o ni řekl, když se před sezónou rozdělovala čísla. „Jakub neměl problém se v Praze začlenit. Získal si spoluhráče tím, že má přirozenou autoritu na hřišti i mezi klukama,“ chválí syna máma. V posledním zápase dal gól, na dva přihrál a byl nejlepším hráčem zápasu. „Od řady lidí jsme slýchali, že se ve Spartě prosazují jen děti sponzorů a bohatých rodičů. Ze zkušenosti můžu říct, že je to nesmysl. Nic takového jsme nezaznamenali,“ dodává máma.

Jak tenhle fotbalový příběh dopadne, se teprve uvidí. Jakub má talent, zázemí, obětavé rodiče. Hraje za milovaný klub. „Vím, co pro mě naši udělali. A věřím, že jim to jednou vrátím,“ říká nadějný fotbalista.