Jaroslav Plašil v reprezentaci. Kam s ním?

Karlu Brücknerovi nelze upřít, že patří k nejlepším českým trenérům. Bohužel však také k těm nejtvrdohlavějším. Důkazů pro toto tvrzení by se našlo mnoho, ale ten nejvýraznější má dokonce i jméno – Jaroslav Plašil. Záhada monackého prince trápí tuzemskou fotbalovou veřejnost už řadu měsíců a nic nenasvědčuje tomu, že by mohla být v dohledné době vyřešena.

Z hlediska taktiky selhává Brückner jen výjimečně, naposledy jej trumfnul Otto Rehhagel se svými Řeky na Euru 2004. Ale strategie, tedy dlouhodobé plánování, vykazuje u lodivoda tuzemské reprezentace výraznější mezery.

Vzpomeňme třeba loňské opomíjení v životní formě hrajících Rudolfa Skácela a Tomáše Zápotočného, neochota zkoušet hráče z domácí ligy nebo neexistenci jiných ofenzivních modelů než „vše přes Kollera“ (či jinou útočnou věž). A stejně tvrdošíjně trvá šedovlasý kouč na zabití levého křídelního postu Jaroslavem Plašilem.

Ale pozor – tento text má být kritikou trenéra, nikoliv hráče. Talent z Monaka má bezpochyby řadu předností. Je mentálně vyspělý, dře jako kůň a dokáže se přizpůsobit lecjakému hernímu systému. Pokud by svůj reprezentační post hájil v barvách Arménie nebo Islandu, nebylo by co namítat. Česká republika však v posledních letech aspiruje na pozici fotbalové velmoci a v této souvislosti je Plašil mužem na špatném místě.

K čemu je ofenzivně laděnému týmu krajní záložník, jenž ohrozí branku soupeře jedinkrát za pět zápasů? U většiny špičkových reprezentací, Německem počínaje a Itálií konče, jsou i krajní obránci nebezpečnější než náš křídelní středopolař. Každý fanoušek, který si pamatuje utkání, v němž Plašil vytvořil alespoň dvě gólové příležitosti, se může v redakci eFotbalu přihlásit o láhev piva. Ale nic naplat, blonďáček s tváří teenagera by zjevně „svoji“ levou stranu okupoval, i kdyby se o ni v české reprezentaci pral Ronaldinho s Robbenem.

Nikdo přitom netvrdí, že Plašil do národního týmu nepatří. Jako náhrada za Tomáše Galáska na postu středového defenzivního štítu by dost možná odvedl lepší práci než nespolehliví Polák s Kováčem dohromady. Od hráče na jeho místě se však čeká především podpora útoku a té se zřejmě od mladého reprezentanta v dohledné době nedočkáme.

Uvidíme, zda si toho všimne i trenér. Ale pokud si uvědomíme, jak dlouho mu trvalo kýžené přeřazení Tomáše Ujfalušiho na pravého beka, česká nás ještě hezká řádka let hokejového pojetí s bránícím levým křídlem.

[ 13. 10. 2006 – Josef Bouška / Foto: Reuters ]