Franěk, jehož Liberec před duelem s Plzní vetoval už v roce 2012, a získal titul, zasahoval!

[hot]PSALI JINDE[/hot] Předsedkyně komise rozhodčích Dagmar Damková buď začala trpět sklerózou, nebo si z nás všech, hlavně pak ze Slovanu Liberec, dělá legraci. Jinak by nemohla na pondělní dohrávku 7. kola Synot ligy Liberec – Viktoria Plzeň (1:1) po dvou letech znovu nominovat rozhodčího Pavla Fraňka, když proti němu v roce 2012 před posledním 30. kolem, před rozhodujícím utkáním stejných soupeřů o titul, vznesli Liberečtí zásadní námitku. Takže duel, v němž Slovanu k prvenství stačila remíza, nakonec v květnu roku 2012 pískal mezinárodní sudí Pavel Královec. Ten si nechtěl pokazit renomé a odřídil „rovinu“.

Zápas skončil zaslouženou bezbrankovou plichtou a Severočeši si blahořečili, jak udělali dobře. Znovu se to potvrdilo v pondělí, kdy Franěk ve spolupráci se svým asistenty Liberecké dle mého názoru poškodil, přestože se média - ale i někteří aktéři duelu - po česku alibisticky shodli na tom, že arbitři chybovali na obě strany a že tedy vlastně není co řešit. „Typický alibismus!“, rozlítil by se asi spravedlivě Jiří Kodet - tak, jako v kultovním filmu „Pelíšky“ - kdyby žil, viděl pondělní zápas a pak četl noviny.

Góly, ofsajdy, penalty – třikrát 1:1,“ hlásá v deníku Sport titulek k referátu o utkání Liberec – Plzeň. Jasně, Pilař stál při prvním plzeňském gólu v ofsajdu, dejme tomu, že také liberecký Šural při vyrovnávací brance ve druhé půli přebíral míč v postavení mimo hru. Co ale Limberského faul na Šurala v 73. minutě, kdy reprezentační obránce ustřelil s balonem útočníkovi domácích i nohy? Abychom to vybalancovali, řekneme nebo napíšeme, že předtím držel obránce Slovanu Karišík plzeňského Vaňka ve vápně za dres a že to Franěk nepískal jen kvůli tomu, že Vaněk padal příliš teatrálně. A jsme spokojení, bezproblémoví, máme to všechno za 1:1.

Sudí si nemá co obhajovat. Ať píská, jak má!

Jenže nejde míchat jablka s hruškami. Takových držení za dres najdu za každý zápas minimálně deset, po pěti na každé straně. A to budu při tom sčítání hodně při zdi. Takřka při každém rohu mohu nařídit penaltu. Počítal jsem to při nedávném utkání Slavia – Plzeň (1:0). Hráči obou týmů při bránění opakovaně faulovali držením protihráče. Bylo to fifty na fifty. Použiju v poslední době tolik oblíbenou, obsahově ovšem odpornou, mediální větu: „Rozhodčí by si vždy verdikt obhájil.“

Co si má ale rozhodčí obhajovat? Ať píská a mává, jak má! A když na to sudí nemají, což je v hraničních a rychlých situacích pochopitelné, ať se v čele se svou šéfovou tolik nebrání videu. A ať se již více nezaštiťují FIFA, když už i stařík Blatter pochopil, že bez videa to v profifotbale nepůjde.

Smutné ovšem je, když situaci před plzeňským ofsajdovým gólem lhostejně přihlíží delegát FAČR Jaroslav Melichar, který vše okomentuje slovy: „To už nikdo neodhalí, ani záznam z televize.“

Tak hurá! Ovšem ten záznam z televize to odhalil. Stejně jako jiné akce a zákroky.

A co další témata? "Nenadálé Nenadálovy páteční kiksy", "První Plzeň dělí od dvanáctého Liberce čtyři bodíky" či "Slovan s Viktorií zbytečně ustoupily Davis Cupu a „mlžnému“ hokeji". Více se dočtete v tradiční Procházce ligovým děním na Hattrick.cz.