Petržela měl jít ven, Pilař fauloval Keniju ve vápně! Kocourek to vymňoukl

[hot]KOMENTÁŘ[/hot] Dalo by se napsat, že nebýt úspěšného navrátilce Berkovce ve slávistické bráně, prohráli by červenobílí ve středeční dohrávce 19. ligového kola v Plzni 0:3 nebo 0:4. Ofenzivně naladěná Viktoria nakonec zvítězila 1:0 a všichni by museli její výhru považovat za zcela zaslouženou. Kdyby ovšem ve Štruncových sadech nezaúřadovali několikrát rozhodčí. Tři plzeňské góly a jeden slávistická branka neplatily kvůli ofsajdům. Nejspíš O. K. Další (Holendův) gól už byl uznán, byť situace byla také na ofsajdové hraně. Slávističtí fandové budou sice namítat, že to bylo podobné, a když byla uznána Holendova branka, proč ne předtím ta Zmrhalova? Ale O. K. Ovšem, co by se stalo, kdyby sudí Kocourek ještě za stavu 0:0 vyloučil domácího Petrželu za bezohledné šlápnutí na Kenijovu nohu mimo hřiště?

Pokřik Kdo neskáče, není Čech končí - nahradí ho trapárna?

Co by se stalo, kdyby Pilařův zákrok na Keniju ve vápně (rovněž za stavu 0:0) posoudil - nejspíš ve shodě s pravidly – jako penaltový? A to nemluvím o tom, že Limberský (ještě v prvním poločase) měl za svůj ostrý skluzový faul kopačkou dopředu vidět alespoň žlutou kartu. To, že snad předtím trefil míč, jak ukazoval, nehraje žádnou roli, jak nám paní Damková opakovaně vysvětlila. Přitom Limberský vyvázl z této šlamastyky zcela bez faulu. To se to pak proti ligovému lídrovi na jeho vyprodaném stadionu těžko hraje. Nebo naopak, to se to potom prvnímu celku tabulky s takovou pomocí (jeho bývalý člen Marek Hanousek v neděli mluvil dokonce o dvanáctém hráči v zádech) útočí.

Slavia ovšem po domácí inkasované čtyřce v duelu s Boleslaví (3:4) zvolila až příliš ustrašenou taktiku, jako by tušila, že více útočit by bylo sebevraždou.

Petržela nešplapal po protihráči poprvé

I když bude recidivista Petržela mluvit s nevinným výrazem ve tváři – jako to dělal vždycky předtím – o tom, „ že nechtěl, že Keniju neviděl“ a podobně, málokdo mu to neuvěří. Navíc i kdyby - stejně šlo o bezohlednost vůči protihráči.

Jak píše kolega Luděk Mádl na serveru Aktuálně, „podobné blikance nejsou u Petržely ničím neobvyklým“. Jsou to čtyři roky, kdy koncem února 2011 šlápl na břicho hradeckému Jiřímu Poděbradskému, za což dostal třízápasový trest. V roce 2008 zase viděl červenou za to, že pokopal slávistu Tijaniho Belaida. Navíc v utkání proti Znojmu před rokem v březnu zase hrubě fauloval protihráče loktem.

A že to rozhodčí neviděl? Hlavní Kocourek možná ne, ale asistent Nádvorník, který stal blízko, to vidět musel. Nebo tedy měl.

Plzeňští by šli do deseti a zápas by dostal jiný ráz. Nešli, ale i tak měli být opětovně potrestáni. A to po nejspíš penaltovém faulu čerstvého náhradníka Pilaře – opět na velice aktivního gruzínského reprezentanta ve službách Slavie Levana Keniju. Je pravda, že tuto záležitost přehlušily následný brejk s Vaňkovou šancí a skvělý Berkovcův zákrok, ale režie přenosu na iSportTV poté pohotově zařadila záznam střetu Pilař/Kenija a vypadalo to na pokutový kop ve prospěch Slavie.

Když už se tolik v neděli v médiích rozebíraly všechny možné i nemožné plzeňské penalty v utkání na Dukle, jak to, že se po utkání v Plzni nic takového nedělo? Chudák Kenija, ten bude při reprezentačním srazu Gruzie před utkáním s německými mistry světa krajanům asi vyprávět, co všechno už v českém fotbale za tak krátkou dobu zažil.

Pokrytečtí mediální neutrálové k tomuto momentu mlčeli. Kdyby nemlčeli, nejspíš by – v zájmu své zdůrazňované neutrality – objektivisticky připomněly dva Mahmutovičovy pády ve slávistickém vápně v první půli. Před prvním lehké přidržení protihráče bylo, ale slávista toho rychle nechal a bosenský útočník Viktorie se pak komicky svalil na trávník. Což zopakoval za pár minut znovu. Na semináři, který před ligovým startem pořádala komise rozhodčích, jsem slyšel, že za tohle se mají dávat žluté karty. No nic. Asi jen někomu - a když je třeba.

Když si pravidla ve svém výkladu protiřečí

Když už jsme u toho, ve fotbale podle jednoho z několika zvláštních výkladů nemůžete potrestat mužstvo faulem a postiženého hráče kartou za to, že ten faul přifilmoval. Buďto jedno, nebo druhé, jak mi na mou otázku odpověděl předseda pravidlové komise FAČR Jiří Kureš.

Přitom jde ale o nejčastější situaci. V ledním hokeji jdou faulující a filmující hráč svorně na trestnou lavici. Třeba právě v neděli na Dukle by se logicky po zákroku na Koláře měla kopat penalta, ale zároveň měl být Kolář po druhé žluté kartě (za své filmování) vyloučen. Jenže hledejte v současných výkladech fotbalových pravidel logiku.

V neděli byla řeč o údajně nepřiměřeném pohybu ruky ruského obránce Dukly Karavajeva a o rozhodující plzeňské penaltě v poslední minutě. Média většinou papouškovala, že to tak uvádějí pravidla. Nesmysl. Stačí si je přečíst. Pravidla – ta základní – trestají jen a pouze za ÚMYSLNÉ hraní rukou. Až pak, v dodatečných současných výkladech, se dočtete, co by to mělo znamenat. A zjistíte, že nejen za úmyslné, ale i za neúmyslné hraní rukou může být mužstvo potrestáno.

To je ovšem učebnicový protimluv. Jako kdybyste vyhlásili, že na červenou se musí stát, ale pak jste to vyložili tak, že v některých případech se může jet (nebo jít). Nastal by blázinec a ohrožení lidských životů. Ve fotbale sice naštěstí o život nejde, ale zmatky kolem posuzování hry rukou jsou rovněž nevídané. Přitom tomu, kdo složil na vysoké škole zkoušku z logiky, snadno dojde, že výklad o hraní rukou je veskrze nelogický. Problém bude asi i v tom, že většině lidí ve fotbale - v tom českém obzvlášť - nejvyšší vzdělání chybí.

Sudí a vedení FAČR dosáhli zázraku: i slávisté přejí titul Spartě!

Raději zpět ke středeční dohrávce. Odbýt ji tvrzením, že lepší vyhrál a mohl zvítězit i vyšším rozdílem, za dané situace nelze. Protože Kocourek a spol. vývoj zápasu svými rozhodnutími ovlivnili, ovlivnili tak jeho výsledek i boj o titul.

Viktoria Plzeň jde v čele ligy před poslední třetinou soutěže (deseti koly) do pětibodového trháku. Sparta už nemá situaci ve svých rukou. I když Letenští Viktorku ve 27. kole (nejspíš v sobotu 9. května) doma porazí, nemusí jim to stačit. Navíc v Plzni na podzim prohráli 0:2, takže by měli kvůli rozhodující bilanci ze vzájemných zápasů zvítězit o tři góly. Nebo o dva, ale mít v závěru soutěže lepší celkové skóre.

V téhle souvislosti je zajímavé sledovat internetové diskuse fanoušků. Co se nepodařilo za 120 let existence rivalství Sparty a Slavie, povedlo se českým sudím a vedení tuzemského fotbalu během dvou tří roků. Někteří (nikoli samozřejmě všichni) slávisté kvůli rozhodování v Synot lize přejí titul Spartě! To by si ještě před nedávnem nepomysleli ani ve snu. Dokonalé dílo, pánové a dámo, povedl se vám zázrak.

Ještě jeden středeční detail, ovšem velmi příznačný. Bývalý lišácký sekretář v nejlepší éře Bohemians Zdeněk Svoboda ve své knize „Fotbalová chobotnice“ píše, že vždycky poznal, kam rozhodčí zápas kormidluje. A to podle toho, kolik minut za jakého stavu (ne)nastavil. V Česku je to výborný barometr. V první půli, za stavu 0:0, Kocourek přidával – asi i správně - rekordní tři minuty. Ve druhém poločase po četných prodlevách se šesti střídáními, plzeňskou radostí po vstřeleném gólu atd. nastavil za stavu 1:0 jednu jedinou minutku. V Premier League by ho za tohle hráči i diváci prohrávajícího týmu prokleli.

Když už jsme byli u toho Petržely, je dobře, že ho trenér národního týmu Pavel Vrba nyní nenominoval ke kvalifikačnímu zápasu ME 2016 s Lotyšskem (v sobotu 28. března s Lotyšskem). Zářijová blamáž s „béčkem“ USA (0:1) byla dostatečným poučením. A hlavně, leckterý fanoušek, který nefandí Viktorii Plzeň, by si nepřál, aby ho takový hráč reprezentoval. Jeden Limberský - který v Praze nesmí na reklamní billboardy národního týmu, takže se musejí vyrábět dvě varianty - sparťanům (a dneska už nejen jim) stačí.

Proč se Vrba v televizi navážel do Váchy?

Český fotbal nyní, před zmíněným důležitým duelem s Lotyšskem, potřebuje klid a pohodu, nikoli napětí mezi hráči Viktorie Plzeň a Sparty. První, kdo by si to měl přát, je trenér Vrba. Je jasné a lidsky pochopitelné, že když takovou dobu vedl viktoriány, že k nim má blíž a nejspíš je má i raději než ostatní hráče. Ale jako „dobrý táta“ všech to nesmí dát najevo a už vůbec ne o tom mluvit na veřejnosti.

Proč se tedy, když je pozván do Studia České televize v rámci odvetného osmifinálového zápasu Ligy mistrů FC Barcelona – Manchester City (1:0), ironicky, navíc těsně před srazem, naváží do sparťanského záložníka Lukáše Váchy? Ten má sice možná spousty jiných much, ale před časem na Twitteru vcelku trefně okomentoval Pilařovo filmování „jako jeho další letecký den“. A Vrba, když byl nyní požádán o názor na (ne)penaltový zákrok na Agüera, rádoby vtipně poznamená, že by „to měl raději vysvětlit Lukáš Vácha, který je na takové záležitosti expert.“

Má tohle zkušený trenér zapotřebí? Stačí, když se kočkují jeho svěřenci. Vrbovi a jeho nohsledům to možná ani nedochází, ale v podstatě se tak zastává svého bývalého plzeňského svěřence Pilaře. A jeho filmování, které by měl naopak kritizovat.

Pak se nedivme, s jakým, až nezdravým sebevědomím a arogancí - i vůči rozhodčím - plzeňští hráči na tuzemských trávnících vystupují. Jenže přijdou do bundesligy a bác! Tvrdý pád na zem, na lavičku, na tribunu a – zpátky do Plzně. Tam nás taťka s mámou ochrání od všeho zlého. Tohle si sparťané za éry Horníka a Pelty na přelomu století rovněž prožili.

Českému klubovému fotbalu to ale dlouhodobě škodí, loni Viktoria Plzeň nepostoupila ani do Evropské ligy.

Pavel Procházka, šéfredaktor magazínu HATTRICK

[img id="38541"]