Ikonické tváře, které v klubech řádily, ale v repre selhaly

Evropský šampionát ve Francii bedlivě sleduje nejen výsledky celých reprezentačních týmů, ale i jednotlivé hráče. Opěvované klubové hvězdy v některých případech v národních dresech nedokážou navázat na své výkony a zůstanou daleko za očekáváním. Není na místě hodnotit tváře tohoto šampionátu, ale možné je si připomenout nejznámější případy z minulosti nebo ty, ve kterých se hráči na letošní ME vůbec nedostali.

Jsi nový? Vyber si svůj bonus a vsaď si na EURO

5) Mario Gómez (Německo)

V tomto případě je ještě možný čas na nápravu, i když je to pro Maria Gómeze možná již poslední evropský šampionát, neboť další generace německých talentů se klube a prostor by již dostat nemusel. Třicetiletý útočník dostal šanci od kouče Joachima Löwa, což bylo celkem překvapením, neboť selhal nejen na Euru v roce 2008. Na světový šampionát v JAR a Brazílii nebyl po úpadku své formy již ani pozván.

[break]

4) Eric Cantona (Francie)

Ve své době byl považován za jednoho z nejlepších útočníků v anglické Premier League. Pět let na Old Trafford se na něm ale pozitivně neprojevilo v reprezentačním výběru Francie. Debut si odbyl již v roce 1987 v utkání s Německem, ale na mezinárodních turnajích to byla celkem bída. Na MS v roce 1990 se Francie vůbec nedostala, na ME 1992 ve Švédsku již Cantona byl, ale s Papinem byl jejich útok bezzubý. Na MS 1994 v USA opět Francie chyběla. Mohl být kapitánem na ME 1996 v Anglii, ale o rok později se dopustil v Selhurst Parku prohřešku na fanouškovi Crystal Palace, který mu zabránil hrát. V roce 1997 ukončil svou kariéru.

[break]

3) Diego Costa (Španělsko)

Rodák z Brazílie se usadil v Evropě a díky svému angažmá v Atlétiku Madrid přijal španělské občanství. Diego Costa však zatím v národním dresu této jihoevropské velmoci nic nedokázal. Na světovém šampionátu v Brazílii nevedla cesta ani ze skupiny a vše skončilo velkou ostudou. Na ME ve Francii se sice Španělsko dostalo, ale Costa nebyl do konečné nominace zahrnut, neboť jeho výkony v dresu londýnské Chelsea jsou neviditelné.

[break]

2) Franck Ribéry (Francie)

Zkušené francouzské křídlo mohlo na domácím šampionátu klidně hájit barvy trikolory, ale Ribéry se rozhodl reprezentační dráhu před časem ukončit a věnovat se pouze klubové kariéře. Pravdou je, že s ním v kádru se Francii nikdy nikde nedařilo a samotný Ribéry zůstal vždy daleko za očekáváním. Posledním hřebíčkem do rakve bylo zranění, kterého vyřadilo z MS v Brazílii. Po něm se rozhodl, že už svou zem nechce dál reprezentovat. Odehrát stihl 81 zápasů.

[break]

1) Paul Scholes (Anglie)

S ohledem k této zemi jsme mohli v našem žebříčku zmínit i Lamparda a Gerrarda, ale nakonec nám přišlo, že Paul Scholes byl ještě vhodnějším příkladem. Tomu se v reprezentačním výběru nikdy nedařilo a mizérii spojenou s kritikou nejen fanoušků na Ostrovech ukončil již ve třiceti letech koncem kariéry v národním dresu. Poté hrál ještě několik let ve vrcholné formě na Old Trafford v Manchesteru United, kde se mu dařilo podstatně lépe.