Reprezentace do Prahy nepatří

[hot]DLOUBÁK TOMÁŠE BENDY[/hot] První zápas kvalifikace o mistrovství světa a začátek nové éry české reprezentace sledovalo na Letné zhruba deset tisíc lidí. Každý přítomný si s sebou klidně mohl vzít doprovod zdarma a nikomu by to nevadilo, naopak by snad pár pokřikujících ratolestí udělalo nějaký ten potřebný hluk, který by dával hráčům tušit, že se nachází na fotbalovém zápase, nikoliv v divadle na Betonové zahradě, kterou Severní Irové v určitých pasážích druhého poločasu přesvědčivě inscenovali.

Jedna věc je, že repre se na Euru dopustila něčeho, co ji český fanoušek ještě chvíli neodpustí a bude pár zápasů dělat uraženého, dokud si zase nezíská jeho důvěru. Slova Ládi Krejčího o tom, že „je škoda, že nebylo plno, ale neovlivníme to,“ nejsou tak úplně pravda. Hráči naopak musí svými výkony přesvědčit fanoušky, že má smysl na ně koukat a fandit, a že si zaslouží jejich pozornost, která v žádném případě není automatická. Těm televizním je totiž jedno, zda se hraje v Ostravě, Plzni, nebo Praze, a utkání na ČT Sport sledovalo pouze 400 tisíc diváků. Tou dobou totiž více než trojnásobek (1,400,000) hltal začátek druhé řady zábavní televizní show Tvoje tvář má známý hlas, další více než milion dal přednost Miroslavu Donutilovi na ČT1 a tři čtvrtě milion se bavil s Primou u Mordparty. Více lidí, než na fotbal, koukalo dokonce i od jedenácti hodin na Střepiny! Český fotbal teď zkrátka netáhne, ale stále by se našlo více než 20 tisíc nadšenců, kteří by na něj šli osobně. Jen ne v Praze, kde vyprodá jen nároďák z TOP pětky.

Tím se dostáváme k druhé, závažnější, věci, se kterou se dalo v krátkém období něco udělat. Teď je vhodné poznamenat, že jsem se narodil v Praze, žiji zde, mám ji rád a jsem proti maloměstským komplexům. Ale není žádným tajemstvím, že v Praze se na „obyčejné“ soupeře prostě nechodí, ať už je důvodem více možností kulturního vyžití, zmlsanost Pražáků, menší míra vlastenectví nebo celkově menší zájem o fotbal než v menších městech, či na vesnicích. To se obecně ví, ale zápasy reprezentace se tu hrají pořád. V Plzni, Ostravě, Olomouci, na Slovácku i v Teplicích… tam je hlad a tam by bylo plno, a třeba by povzbuzující obecenstvo v závěrečných minutách kluky vyhecovalo a dotlačilo je k vítěznému gólu. Třeba na přátelském zápase se Srbskem bylo ve Vítkovicích koncem loňského roku více lidí než na kvalifikačním duelu v Edenu.Vím, že plný dům pořád neznamená strhující atmosféru, ale je pravidlem, že nepražáci jsou na mezinárodních zápasech slyšet víc, než Pražáci, a ještě nikdy jsem neviděl skupinu fanoušků s českou vlajkou a nápisem PRAHA. Bílý pruh na naší státní vlajce je vždy vyhrazen pro malá městečka a vesničky.

Pokud potřebuje trenér Jarolím fanoušky na zápase teď hned, musí jim jít FAČR naproti a zápasy české reprezentace posílat tam, kde je po nich poptávka. Přestože včera večer ucpala Letnou mimopražská auta, bylo na stadionu z české strany až trapné ticho a poznatek Pavla Karocha, že nikdo nebyl Pavelkovi, tak blízko, aby mu zakřičel „záda“ v něm vyzněl obzvlášť komicky. Včera večer by to totiž Pavelka slyšel i z Hradčanské.

Místo pro Rosického? Podhrot by bylo to nejhorší, míní Ščasný