Pozor Čína útočí! Dá se vůbec bránit?

Jak se zdá, Čína a její ohromná finanční rozmanitost, se rozhodly, že pohltí svět. Doslova jej rozemelou jako stádo buvolů svými kopyty. Na co se tamní ekonomika podívá, to chce a nakonec to i získá. Zcela bez problémů. Čistě a jasně. Bez jakýchkoliv servítek zaútočila na fotbalový svět. Peníze? Ty se neřeší. Ať je to sakra hodně nebo ještě víc.

Čína, jakožto celek má více než miliardu obyvatel. Přesněji řečeno miliardu a čtyři sta miliónů. Toto impozantní číslo nám říká, že asijská velmoc pohltí téměř 20 % veškeré světové populace. Šanghaj i Peking zcela jistě všichni dobře znáte. Ale co třeba Čchung-čching, Si-an, Wu-chan, Čcheng-tu či Šen-jang? To zřejmě nic. Stále ale jde o čtyřmiliónová města. Kam se hrabe naše Praha? Či dokonce Paříž, Berlín nebo Madrid?

Teď blíže k tamější fotbalové politice. Ta připomíná tu nejrozzuřenější bestii na steroidech. Zuby cení tak výrazně, že ostatní velmoci se vedle ní krčí a raději nevystrkují miniaturní drápky. V loňském roce, kdy se Čína poprvé výrazně ozvala a jakoby dala fotbalovému světu najevo, že je tu také, zavládla nad Evropou v zimním přestupovém okně doslova nuda. Jakoby toho Čína chtěla využít a rozpoutala bouři.

Na asijský kontinent se postupně stěhovalo nemalé množství velekvalitních fotbalistů z Evropy. Mezi ty nejžhavější patřili Alex Teixeira, Jackos Martínez, Ramires, Gervinho, Demba Ba, Fredy Guarín, Nikica Jelavič, Ezequiel Lavezzi či Asamoah Gyan. Pokud vám ty jména příliš moc neříkají, poslechněte si, za jaké peníze do Číny zamířili.

Vůbec nejdražším hráčem, který do Číny v tomto období přestoupil, byl Alex Teixeira. Jeho přestupová částka vystoupala až k 50 miliónům eur. Ačkoliv o něj velice usilovali angličtí giganti, v čele s Liverpoolem i Chelseí, dal přednost penězům. Divíte se mu? Má za potřebí v 26 letech bojovat o šanci ukázat se na ostrovech, nebo raději zvolit cestu snadnější a líbivější? Kdo by zvolil jinak?

Jedna osoba tu je. Odion Ighalo. Nigerijec, jehož zaměstnavatelem je anglický Watford, odmítl vábení čínského draka a natvrdo poukázal na to, že hrdost, čest a touha po úspěchu v nejlepší fotbalové lize světa z fotbalistů stále nevyprchala. Nebo je to ojedinělý ukazatel? Odmítnutí 300 tisíc liber týdně přece nebývá každodenní rutinou. Však ten chlapec bral do té doby desetkrát méně!

Je až úsměvné si myslet, že tato touha přetrvává ve většině. To samé jako Ighalo zažil v letošním roce záložník londýnské Chelsea Oscar. V minulých sezónách patřil k oporám a poukazoval na svůj fotbalový třpyt. Ale. Vše se změnilo s příchodem Antonia Conteho. Buďme realisté, každému jeho fotbalový styl nesedí. To, že se v něm chytne bouřlivák a zvíře Diego Costa, neznamená, že to samé předvede šikula, který se rád pomazlí s balónem.

Dnes již 25 letý Oscar vyslyšel vábení z Číny, i když mohl volit jinou cestu. Mohl zamířit jinam. Po celé Evropě po něm byla sháňka. Ale bude riskovat to, co se mu stalo v Chelsea? Zamíří do Juventusu, kde by se zcela jistě také nechytl? Vyslyší nabídku Atletika, které má také nabitý kádr? Nebo snad klesne o level níže? To už by však nemohl pomýšlet na ty nejvyšší příčky. Nedivme se mu. Prostě a jen zvolil tu nejlíbeznější cestu. Nejsnazší a nejlaskavější.

Spolu s ním v letošním roce bude obdařovat čínské fanoušky i Carlos Tevéz, který se rázem stal nejlépe placeným fotbalistou planety. Už to není Real Madrid, Barcelona či Manchester City. Už je to Čína, která vládne na fotbalovém trhu. Ale vždyť tomu tak bylo i dříve. Akorát se objevovaly jiné kluby, ne ty z Číny.

Jak je možné, že Sergio Agüero válí za Manchester City? Myslíte, že to byl jeho sen? Zřejmě ne. Jelikož když byl Sergio malý, Citizens se potáceli ve třetí lize. A dnes? Dnes válčí o nadvládu nad Anglií či dokonce Evropou. Jak je možné, že maličký anglický klub Hull City v jedné sezóně utratí více peněz než Juventus či AC Milán? Dnes již prostě fotbal není o prestiži, ale o snadnosti.