Vraždění neviňátek! Duely jako Bayern – Plzeň do LM nepatří, snižují její prestiž

[hot]KOMENTÁŘ[/hot] Přiznám se, že se mi otevřený a na poměry nezvykle velmi kritický projev experta České televize Josefa Csaplára ve studiu Fotbal při středečním „mnichovském vraždění neviňátek“ Bayern – Viktoria Plzeň (5:0) docela zamlouval. Jen si nejsem jist Csaplárovým opakovaným tvrzením, jak je dobře, že si český mistr může Ligu mistrů vůbec zahrát. Proč? Z hlediska finančního určitě, ale jinak, z hlediska sportovního? Je nutné vidět na vlastní oči takové ponížení? Poměr střel 0:35? To pak nelze brát jinak než s tragikomickým bosákovským humorem a nadhledem: „Představte si, v Mnichově se dějí věci – Plzeň bude kopat roh!“ Opravdu o tohle stojíme? Už při losu základní části LM v roce 2011, stejně jako letos na přelomu srpna a září, jsem žasl nad naivním všeobecným, i mediálním, nadšením a říkal si: „Proboha, proč tolik jásáte, že jste vyfasovali vysněnou Barcelonu nebo Bayern? To vážně chcete být za každou cenu znemožněni a zesměšněni? Jste soudní? Nebo vám jde jen o Messiho či Ribéryho dres ve sbírce? Proč raději nechcete nějakou schůdnější skupinu s přijatelnějšími soupeři a důstojnými porážkami? To opravdu chcete vzpomínat, jak jste byli za blbce? Fakt nechápu! Stejně jako nechápu, co zápasy typu Bayern – Plzeň v Champions League vůbec pohledávají. Jen snižují prestiž velké soutěže.

Plzeňský kotel udělal bojkotem skvělou věc: nenechme si fotbal ukrást svátečními snoby!

Ano, pro český fotbal je určitě dobře, že mu předseda UEFA Michel Platini uvolnil od sezony 2009/2010 cestou do milionářské soutěže schůdnou nemistrovskou částí kvalifikace. Ovšem přiznejme si otevřeně, že takovéhle masakry evropskému fotbalu nic nepřinášejí. Ano, Platini má pravdu, že fotbal netvoří jen několik vyvolených velkolubů a nejbohatších zemí, že šanci musejí dostat všichni, ale v takovéhle podobě to nemá valného smyslu a může se to obrátit proti dobrému úmyslu šéfa evropského fotbalu.

Jistě, i belgický Anderlecht doma v Bruselu ve středu prohrál s „Ibrou“ a PSG 0:5. Ovšem v Mnichově to klidně mohlo být i 10:0, kdyby by o to nenajedeným Guardiolovým chlapcům o to šlo. Naštěstí se docela zasytili a jen si na hřišti užívali a spokojeně říhali.

Napodobí Plzeň Slavii, nebo to bude jako v Mnichově?

Jistě, vysmívaná Slavia byla na Arsenalu v jeho slavné éře na podzim roku 2007rozdrcena dokonce 0:7, ale i to vypadalo tenkrát před šest lety celé nějak důstojněji. Červenobílí tenkrát sice válčili s ofenzivní sestavou až naivně otevřeně (některé „sázkařské“ fámy, jimž je lepší se i po letech raději vyhýbat, dokonce hovořily o tom, že to byl záměr, aby padlo co nejvíc gólů), ovšem vysloužili si za svůj projev i potlesk. A pak, při strahovské odvetě proti kombinovanému týmu Arsenalu uhráli za deště cennou remízu 0:0, když je v závěru o slavnou výhru obrala jen nešťastná teč vlastního hráče při jinak gólové ráně z volného přímého kopu.

Rád bych věřil v podobný scénář i v případě letošní listopadové plzeňské odvety Plzeň – Bayern, ale po středeční mnichovské produkci mi to nějak nejde...

Jsme v Česku zcela mimo realitu?

Buďme soudní: Tenhle způsob základních skupin Ligy mistrů fotbalu nic nepřináší. To není důstojná konfrontace. Zatímco Bayern hraje fotbal, český mistr předvádí kopanou. V podstatě se střetávají dva různé sporty.

Není to nic nového, již před lety, když UEFA zavedla současný košatý systém základních skupin Ligy mistrů, prohlásila nizozemská a barcelonská legenda Johan Cruyff trefně: „Pokud v Champions League nastupují týmy jako Molde, tak mě její základní skupiny vůbec nezajímají. Začnu se na to dívat, až na jaře, když se bude hrát vyřazovací fáze.“

Takhle to, bohužel, musí cítit, každý fotbalový fajnšmekr. Co je lepší si vybrat z nabídky: Real – Juventus, nebo Bayern – Plzeň? No tak vidíte.

Horváth: Guardiola nás také chválil, čemuž jsem se musel smát

Když pomineme finanční efekt, samozřejmě je Čechům příjemněji v Evropské lize, nebo třeba ve skupině LM s týmem Olympiakos Pireus či Benfikou Lisabon.

Los s hvězdným Bayernem byl letos až neskutečně smolný a krutý, ale znovu proto opakuji: nechápu to prvotní všeobecné nadšení z budoucí konfrontace s čerstvým vítězem Champions League! To skutečně všichni čekali na zázrak, jak hlásaly palcové titulky českých médií, nebo jsou úplně mimo realitu?

Čekání na smilování…

Bojím se, že platí to druhé a že Csaplár měl krutou pravdu, když opakoval, že v Česku stavíme fotbalový barák od střechy. Ovšem i za dané situace a rozložení sil si myslím, že to ve středeční noci v mnichovské areně mohlo i tak vypadat o něco důstojněji.

V plzeňském podání to totiž nebyl ani důsledný úporný „zanďour“, ani snaha po ofenzivní produkci. To bylo jen zoufalé, smířlivé čekání s nevyřčenou žádostí o slitování.

Přitom to není tak dávno, kdy třeba Hřebík se Spartou dokázal sehrát velmi důstojné partie i s největšími evropskými velkokluby. Jak říkal Csaplár, vězí to v poctivém přístupu k fotbalu a k tvrdé, systematické a koncepční práci expertů. Nikoli kšeftařů s fotbalem.

Pepa Hnátek by to pojmenoval

Ovšem třeba najdeme i na té středeční noci něco pozitivního: 1. Bayern takhle mohli na živo vidět i ti jeho věrní příznivci, kteří se na větší a cenově dražší bitvy obvykle nedostanou. 2. Vrbovi svěřenci, jejichž sebevědomí se podle plzeňského kouče přiblížilo hvězdám Realu Madrid, mohou zase pokorně spadnout na zem. Legendární trenér Pepa Hnátek z „Okresního přeboru“ by jim řekl něco ve stylu: „Jste dřeváci, na Bayern nemáte, a podle toho taky hrajete.“

Taková sebereflexe nikdy neuškodí. Po srpnovém losu ji naivně nadšení Plzeňáci asi potřebovali jako kost drbání.

Přitom „modří“, nejen ti z Bayernu, už dávno věděli…

Pavel Procházka, šéfredaktor magazínu HATTRICK

[img id="43224"]