Hráči jako z partesu aneb Ti, jejichž potenciál se nenaplnil

Jak už bývá zvykem, je mnoho talentovaných chlapců, kteří se honí za míčem a doufají, že dřina a píle jim pomůže dosáhnout vytouženého úspěchu. Mezi těmi talentovanými hochy je i hrstka, která může pomýšlet na příčky nejvyšší, být jedinečnými. Avšak ne každý se toho dočká, jelikož každý není jako Jaromír Jágr. Společně si poukažme na tři hráče, kterým talent a možnost být v absolutní světové špičce proklouzl mezi prsty.

1. Ricardo Quaresma

V Portugalsku se tvrdí, že tenhle chlapík měl mnohem větší nadání, než dnes již hrající legenda Cristiano Ronaldo. Quaresma, rovněž odchovanec Sportingu Lisabon a o rok a půl starší fotbalista než CR7,se však na dar od boha spolehl až příliš. Tréninku nedával tolik, co měl a postupem času to bylo znát.

Zpočátku, když v roce 2003 zamířil do Londýna, kde se upsal Chelsea, dřel. Jenže poté přišla nabídka z Barcelony a talentovaný křídelník s neskutečně šikovnýma nohama se stěhoval. Přišla hádka s koučem a konec. Poté Porto či Inter a znovu Chelsea. V Itálii jej dokonce obdařili titulem pro největší zklamání sezóny. Vrcholem všeho bylo, když o něm José Mourinho,někdejší kouč Interu, prohlásil: „Neumí přihrát, raději se ukličkuje. Oproti němu je Ibra nejtýmovější hráč.“

K úpadku jeho kariéry a velikého talentu vedl hlavně nepříliš zdravý životní styl, neochota dřít a pracovat na sobě či sobectví. Nyní ovšem Portugalec válí v barvách tureckého Besiktase, se kterým válčí v Champions League. Během pěti utkání z toho byly prozatím tři branky a tři asistence. Skvostná bilance. Dámy a pánové, jsme v jeho 33letech svědky dospění a vzkvétání?

[break]

2. Pablo Aimar

Jednoho času chlouba a trofej argentinské kopané. Však v časech, kdy El Mago, jak se mu přezdívalo pro jeho skvělou hru, pobíhal po trávnících a doslova obdařoval fotbalové ochozy fotbalovou parádou, mu polichotil i legendární Diego Maradona: „Pablo je jediný současný fotbalista, který mě baví. Jediný, za kterého bych si zaplatil a sledoval ho na stadionu.“

Dočkal se zasloužené pocty. S Valencií, kam zamířil z River Plate, klubu, který mu navždy utkvěl v srdci, dobyl dvakrát La Ligu a jednou se dokázal se svými spoluhráči probít do finále Uefa Champions League.

Opravdová desítka, ryzí špílmachr. Šikula, na nějž se vždy koukalo s otevřenou pusou. Jenže, doplatil na nemoci a zranění. Později nastupoval ve Španělsku za Zaragozu. Poté se stěhoval do Portugalska, kde válel za Benficu Lisabon. Kariéru zakončil ve svém milovaném klubu, tak jak se patří. Byl skvělý, ale mohl být výjimečný.

[break]

3. Robinho

V 18 letech vzbuzoval v Brazilcích ty největší touhy. S tímhle klukem dokážeme opět dobýt fotbalový svět! Je to klenot a perla Santosu. Měli pravdu, ale jen částečně. Ten chlapec dokázal během čtyř sezón nastřílet neuvěřitelných 82 branek, což zní až nedůvěryhodně.

V létě 2005 za něj Real vytasil pořádný balík. Na Santiago Bernabéu přišel jako extrémně talentovaný hoch s visačkou 25 miliónů eur. Za Bílý balet kopal tři roky, během nichž dokázal s týmem dvakrát vyhrát La Ligu.

Rok 2008 a začátek Manchesterského utrácení. Noví majitelé City měli vliv i na Robinhovu kariéru, jakožto jeho nový vlastníci. Do Madridu putovalo 43 miliónů eur a nový mega přestup byl na světě. Avšak nebyl zcela povedený, spíše vůbec. City prodělalo extrémní balík, jelikož skvostný driblér a hračička po roce a půl utekl. Návrat domů byl o to hořčejší, protože se s nepříliš takticky vyspělým Brazilcem počítalo jako s nástupcem Pelého. Další roky si odkroutil v AC Milán, odkud se opět přesunul do rodného Santosu. Příběh jako z pohádky, ale mohl být o dost delší.