Raději techniku, nebo taktiku?

Moderní fotbal spojuje hned několik prvků, které se v několika bodech prolínají - rychlost, přímočarost, technické parádičky, taktika, organizace hry nebo disciplína. Některá mužstva volí neatraktivní hru, takticky ale mimořádně úspěšnou. Ti druzí zase myslí hlavně na oko diváka, ovšem často nedosahují takových úspěchů. A do všeho zasahují peníze. Co je vlastně dobře a co špatně?

Taktika versus pohlednost

Fotbal už není jen sport. Je to také jeden velký obchod a s ním se samozřejmě pojí i obrovská zodpovědnost s případným úspěchem nebo neúspěchem. Vzhledem k tomu, že okolo těch nejmocnějších klubů i lig se točí obrovské finanční částky, musí každý úspěšný tým vytvořit podmínky, díky kterým co nejsnadněji dosáhne až na samotný vrchol.

Jenže cesta na něj není jednoduchá a trvá dost dlouho. Je potřeba hodně smýšlet, vytvářet koncepce, ale také dělat urychlené, ovšem úspěšné tahy a vhodně načasovat promyšlená vyjádření. Tak zhruba vypadá práce trenéra ve špičkovém světovém klubu, který také musí mnohdy řešit dilema - hrát takticky, plnit cíle a mít úspěch u vedení, nebo to 'risknout' a hrát pro diváky?

V současné chvíli není příliš mnoho mužstev, která dokážou hrát pro oko diváka a zároveň dosáhnout vysokých met. I přesto však skončená sezona ukázala, jak se dá vyhrávat a zároveň i pobavit diváka. Příklad? Tažení Manchesteru United v Premier League i Lize mistrů nebo úspěšná hra Španělska na mistrovství Evropy. Jenže někdy je prostě lepší 'betonovat' a čekat, až se naskytne rychlá šance zasadit supeři tvrdou ránu. Přesný příklad Řecka na předchozím ME.

Diváky vždy bavila a i nadále bude bavit útočná hra. Argentina, Brazílie, Španělsko, Portugalsko, Holandsko a další národy, vyznávající útočný styl, budou vždy na herním vrcholu, protože mají vrozenou fotbalovou hravost. Ostatní, kteří nemají tolik talentu nebo schopností, musí chybějící aspekty nahradit něčím jiným - tedy bojovností, účelnou taktikou a také disciplínou. Někdy tím fotbal trpí, někdy se zase ukazuje, že může žít i s 'dírou v těle'.

"Nejlepší" liga světa - záleží na posouzení

Premier League? Primera División? Serie A? Brazilská, nebo argentinská liga? Na otázku, která liga je 'nejlepší' na světě, je těžké odpovědět. Každý má své měřítko, podle kterého kvalitu ligy posuzuje. Jistě se najde i nějaké společné, ovšem nikdy se s ním neztotožní stoprocentní většina příznivců. Tak, jako má každý spráný fanda klub svého srdce, má i svou oblíbenou ligu, kterou pečlivě sleduje a kterou se baví.

I tady bychom mohli rozlišovat na dvě skupiny lig - evropské a jihoamerické. Lepší soutěže totiž nikde jinde na světě nenajdeme. Obě destinace se od sebe hodně liší - zatímco v jihoamerických zemích se stále klade hlavní důraz na fanoušky, v Evropě tomu bývá mnohdy jinak, jelikož vše se podřizuje úspěchu, tedy hlavně tomu finančnímu.

Ten, kdo někdy viděl brazilskou, argentinskou nebo třeba mexickou ligu, moc dobře ví, jakou má Jižní Amerika kvalitu. Jen se v ní, zatím, netočí tolik financí. Plné stadiony, výborná atmosféra, herní nasazení, technické parádičky, neuvěřitelné branky - to je silná stránka zmiňovaných jihoamerických lig. Slabá disciplína, časté provokace a potyčky, někdy také finanční problémy - to je naopak handicap jihoamerických celků. Přesto, stále se rodí talentovaní fotbalisté a diváci se těší na každý zápas.

Evropa má také svou obrovskou sílu - anglická Premier League ukazuje, že jí mnozí právem pasují za nejlepší soutěž světa. Společně s ní je na vysoké úrovni i Primera División, naopak Serii A nebo Ligue 1 už diváci příliš nemusí. Koho by také bavilo sledovat takticky svázané bitvy, ve kterých mnohdy ani nepadne to, nač se divák těší nejvíc - tedy góly. Zkrátka - taktika někdy dokáže pořádně nudit, i když může přinést velký úspěch.

Česká liga není špatná

Neměli bychom shazovat ani českou nejvyšší soutěž - ano, najdeme v ní sice nudné zápasy, ale vzpomeňme i na to, kolik jsme v loňském ročníku sledovali napínavých duelů. A stejně tak je tomu například i v německé Bundeslize, jen s tím rozdílem, že je v ní několikanásobně větší tlak od vedení, sponzorů i fanoušků. Pokud by i v Česku byly plné stadiony, celá liga by měla mnohem větší úroveň i reputaci v zahraničí. Ovšem to už je jiná kapitola.

Takticky jsou na tom čeští hráči velmi dobře a vždy u nás najdeme i několik mimořádně technicky nadaných fotbalistů. Potom už zbývá jediné - celou záležitost řádně spojit a vytvořit konkurenceschopné a ctižádostivé mužstvo. Tým, na který se přijdou bavit davy fanoušků a tým, který bude mít úspěch. Právě ten totiž český fotbal potřebuje, i když k němu vede dlouhá cesta.

Raději tedy techniku, nebo taktiku? Nejlepším řešením se zdá najít vhodnou vyváženost obou prvků.

[ 8.7.2008 - Jiří Štádler l Foto: ESPN / Reuters ]