Zajímavý pohled. Na první pohled nenápadná cizinecká legie hraje na Slovácku pořádně velkou roli

Na Slovácku přitom v minulosti spousta cizinců působila. Víceméně nikdy se však hráči jiné národnosti výrazněji neprosadili, byť se najdou výjimky, o kterých ještě bude řeč. Z kola ven by se měli dát také všichni Slováci, kterých na českých trávnících běhá velké množství. Na Slovácku to navíc měli z geografických důvodů také vždycky rádi.

Snad nejvýraznějším cizincem, který se bez nadsázky zapsal do historie Slovácka, je Veliče Šumulikoski. Současný sportovní ředitel Slovácka zde nastartoval báječnou kariéru, vždyť roky strávil v Petrohradu, Bursasporu i Anglii. Dokonce okusil i Čínu. Na konec kariéry se ale na jih Moravy vrátil. S rodinou se v příjemném prostředí usadil a je neodmyslitelnou součástí klubu.

Jak již ale bylo zmíněno, je spíš světlou výjimkou. Přitom Slovácko v posledních letech zkouší lákat cizince poměrně pravidelně. Ne však s potřebným efektem.

Stačí vzpomenout na minulý ročník. Rigino Cicilia, vysněný útočník, přicházel s velkou pompou. Vydržel však pouze dvě sezony, přičemž angažmá skončilo velmi neslavně. Nulová komunikace a odchod do Nizozemska.

Před ním to dlouho byla sázka na místní hráče. Ostatně, je to hlavní filozofie klubu. To, že jde o správnou cestu, dokazují i návraty Michala Trávníka, Michala Kadlece či Milana Petržely.

Když už se Slovácko pokusilo přivést někoho mimo místní končiny, nedopadlo to moc slavně. S velkými nadějemi přicházel v lednu 2018 například Irakli Sikharulidze, tehdy nejlepší střelec gruzínské ligy, nicméně za první tým neodehrál ani minutu a po půl roce se stěhoval do Lotyšska.

Podobná očekávání stála i před mladým Rusem Timurem Melekescevem. Ten přicházel dokonce z Dynama Moskva, avšak ani ten neoslnil a zanedlouho došla Slovácku trpělivost.

Víceméně stejný scénař se objevil i u Jihokorejce Kanghuyna Yu, známého Harise Harby či Chorvata Domagoje Franiče. 

Zajímavý je naopak příběh Ilji Nestorovského. Makedonec hrával na začátku druhé dekády tohoto milénia poměrně pravidelně, nicméně branky nestřílel ani na Slovácku, ani na hostování v Žižkově. Vydal se tak do Chorvatska, kde se mu dařilo tak moc, že se přes Palermo dostal do Udinese, kde hraje čtvrtým rokem Serii A.

Trefou do černého byl pak Eldar Civič. Mladý obránce ihned zaujal mrštností, drzostí i rychlostí. Tedy v současném fotbale nezbytnými dovednostmi. Netrvalo dlouho a v létě 2017 si ho odkoupila Sparta. Od roku 2019 je stabilní součástí maďarského velkoklubu Ferencvárose, na kontě má i starty v Lize mistrů.

A právě Civičovým případem by se ráda inspirovala trojice, která teď ve Slovácku válí. Řeč je o iráckém fotbalistovi Merchasi Doskim, estonském reprezentantovi Vlasiji Sinjavském a nové posile Seung-Bin Kimovi, jenž pochází z Jižní Koreji.

Tihle tři se stávají důležitou součástí týmu. Zatímco první dva přišli již v létě, Kima si Slovácko vyhlédlo na podzim v Dukle a v zimě odkoupilo. 

Doski v létě vyletěl jako kometa. Okamžitě zaujal místo na levé obraně a svými náběhy nedával soupeřům spát. Jeho šikovná levačka dokáže poslat precizní centr, navíc dokáže zahrát i v záloze nebo na pozici wing backa.

Sinjavskij je podobným typem hráče. Perfektně rychlostně vybavený, ve vápně má dobrý výběr místa a i on je schopen zahrát na více pozicích. Naposledy se blýsknul proti Mladé Boleslavi, kdy gólem a asistencí sám zařídil výhru Slovácka. 

Kim se zatím víceméně rozkoukává, avšak ve zmiňovaném zápasu proti Boleslavi byl v základní sestavě a výrazně se podílel na první brance. Udivuje tahem na bránu, rychlým driblinkem i šikovným řešením finální fáze hry.

Ze všech tří je Estonec nejstarší, stále je mu ale pouze 26 let. Doski v prosinci oslavil 23. narozeniny, Kim má ještě o rok méně. Jedná se tedy o velmi perspektivní fotbalisty, kteří by se o kariérní posun neměli bát. Protože kdo se prosadí na Slovácku, má na to prosadit se i jinde.