Poslední titul Plzně? Peníze nebyly, ale Bílek a Šádek pomohli, říká Řezník. Na Vrbu se zapomnělo

V červenomodrém dresu Plzně strávil Řezník s výjimkou půlročního hostování v Mladé Boleslavi celkem dvanáct úspěšných let. Z doby konce působení v jejích barvách si však nese i poměrně hořkou pachuť. 

“Uvažoval jsem, že bych po takto dlouhé době ve Viktorii mohl zůstat v jejím béčku, pomáhat z pozice staršího hráče a mentorovat mladé hráče. S týmem jsem následně měsíc a půl trénoval. Žádná oficiální nabídka však nakonec nepřišla,” vzpomíná účastník čtyř ročníků Ligy mistrů.

Pro přijetí nabídky třetiligových Domažlic rozhodly dle rodáka z Českého Těšína především dva faktory. Prvním byla blízkost k jeho bydlišti, druhým osoba Davida Limberského. 

Zařizuje přestupy, válí za Vítkovice. Kuzmanovič k tomu navíc i připisuje starty za srbský nároďák

“Nepopírám, že jsem si nechtěl ještě třeba rok zkusit hrát ligu. Vzhledem k rodině jsem ale už nechtěl neustále pendlovat někam na druhý konec republiky. David Limberský mě následně oslovil s tím, jestli bych si nechtěl zkusit kopnout u něj za Domažlice. Protože znám jak jeho, tak i trenéra Pavla Vaigla, rozhodl jsem se mu nakonec kývnout,” přibližuje Řezník detaily příchodu do domažlické Jiskry.

Kamarád sportovním ředitelem

Její kabinu pak sdílí i s dalším parťákem z plzeňských zlatých časů Václavem Procházkou, který právě po Limberském zastává mimo role hráče současně i pozici sportovního ředitele. “Smekám před ním klobouk za to, jak oba posty zvládá. Na práci toho rozhodně nemá málo, ale zvládá to v pohodě,” glosuje uznale Řezník.

Na dotaz, zda nemá občas tendenci kamarádovi zasahovat do složení kádru, s úsměvem kroutí hlavou. “Samozřejmě ho občas nějakým rýpnutím nebo narážkou počastuji. Ale že bych mu do těchhle věcí kecal, se říct nedá. Jak jsem říkal, myslím si totiž, že jak Prochy, tak i další lidé z vedení dělají svou práci dobře,” prohlašuje pětinásobný ligový šampion.

Jeho slova potvrzují i dosavadní výsledky tamní Jiskry. Po loňském vítězství ve své skupině třetí ligy a následné neúspěšné baráži s našlapaným Ústím nad Labem patří po letošním podzimu Řezníkovi a spol. v tabulce stříbrná pozice za letos suverénním Kladnem. 

“Úplně jsme nechytli začátek. Před sezonou přišlo pár nových tváří a trošku se hledala ideální sestava. Během toho jsme poztráceli nějaké body, což je škoda. Tým se ale postupem času ustálil a začal opět šlapat. Nyní máme před sebou celé jaro a z vlastní zkušenosti vím, že během něj se může stát cokoliv. Klidně můžeme být na konci zase první,” burcuje hráč, který má na kontě 324 odehraných zápasů v nejvyšší soutěži.

Osobního trenéra 

Nejen zkušenosti z nejnablýskanější tuzemské fotbalové scény uplatňuje trojnásobný reprezentant při rozjezdu své další kariéry, jímž je dráha osobního kouče. “Zatím se tomu věnuji převážně o víkendech, kdy děti nemají školu. Musím zaklepat, že mě práce s nimi baví. Hlavně u nich kromě zápalu vidíte i velký progres, což vždy zahřeje u srdíčka. Momentálně dělám jak tréninky individuální, tak i ty týmové. Uvidíme, co přinese budoucnost,” sděluje. 

Nad tím, že by malé svěřence vyměnil za ty dospělé, aktuálně vůbec neuvažuje. “Jsem přece jen trochu z jiného těsta než Marek Bakoš či Matúš Kozáčik. Ti už během kariéry věděli, že se chtějí po kariéře věnovat trénování ve vrcholovém fotbale. Podobné ambice jsem nikdy neměl, protože vím, jaká je to řehole. Ale nikdo neví, co bude za pět nebo deset let,” přemýšlí.

Oblíbení kouči 

Po vzpomínce na bývalé spoluhráče věnující se nyní práci v realizačním týmu plzeňské Viktorie zavzpomíná řízný obránce i na pro jeho osobu důležité muže z lavičky. Nutno dodat, že jich během svého působení ve Štruncových sadech nebo ostravských Bazalech zažil vskutku požehnaně. Nejvýše z nich staví dvě jména, Pavla Vrbu a Michala Bílka.

Třetiligový Most otestuje v zimě dva Brazilce. Náklady jsou nulové, vše obstaral přes kontakty Horváth

“Vím, že se nedá žít z minulosti, ale připadá mi, že lidi v Plzni trochu na trenéra Vrbu zapomněli. Nechci shazovat úspěchy dalších jeho kolegů, jež jsou také fantastické. Avšak právě Pavel Vrba spolu s panem Šádkem celou éru Viktorie nastartoval,” zdůrazňuje zásluhy prvně jmenovaného.

“Michala Bílka si zase ze všeho nejvíce cením pro jeho lidské vlastnosti. Nikdy si na nic nehrál, přestože je legendou celého našeho fotbalu. Ze všech trenérů, které jsem zažil, dokázal nejlépe komunikovat vůči hráčům a vždy stmelit kabinu,” zahrnuje chválou oblíbeného kouče.

Nejcennější titul 

Právě pod Bílkovým vedením zažil Řezník oslavy podle svých slov svého nejcennějšího mistrovského titulu, když na jaře roku 2022 vypálil spolu se spoluhráči rybník favorizované Slavii. “Klub tehdy nebyl ve vůbec dobré finanční situaci. Ale trenér nás spolu s panem Šádkem dokázali neskutečně semknout. V šatně se vytvořila vynikající parta, která i v čase, kdy nebyly peníze, dokázala urvat titul. Za všech svých pět mistrovských primátů jsem šťastný, ale tohoto si asi vážím nejvíce,” praví s pusou od ucha k uchu.

Vzhledem k okolnostem, jež provázely popisované události, je v současné době rád, že i díky příchodu nového majitele představují pro Plzeň finanční problémy pouze hudbu minulosti. “Jsem za to rád, peníze jsou nejen ve fotbale extrémně důležité. Není to jen o tom, že si můžete koupit kvalitní hráče, ale především o celkové stabilitě klubu. Vždy se hraje lépe, když víte, že vám přijdou včas výplaty. Každopádně jsem zvědavý, kam se mančaft pod vlastnictvím pana Strnada posune,” zakončuje Řezník svůj výklad.

Stoprocentní Jarolím. Arsenal pod jeho vedením ještě neprohrál. V lednu chce posílit