Cham nabírá ve Slavii sebevědomí. Chci rozhodovat zápasy, hlásí. Sněhu v Praze se bojí

"První polovina sezony pro mě nebyla jednoduchá. Přišel jsem sem hrát, ale musel jsem se naučit spoustu věcí. Beru to jako proces," přiznal Cham. "Nic to ale nemění na tom, že Slavie je pro mě dobrý klub a nelituju, že jsem sem přišel. Teď se cítím připravený na druhou polovinu."

Sám trenérům otevřeně řekl, že ještě není nachystaný na základní sestavu. Důvod byl jasný – chybějící letní příprava. "Když jsem přišel, sezona už byla v plném proudu. Řekl jsem trenérovi upřímně, že se necítím stoprocentně připravený. A do důležitých zápasů logicky nemůže nepřipravený hráč naskočit," vysvětlil.

Zlom přišel až v zimě. Cham odjel do Gambie, odkud pochází jeho matka, a prakticky se odřízl od okolního světa. "Byl to hodně důležitý čas. Skoro jsem nepoužíval telefon, soustředil jsem se jen na trénink a rodinu. Trénovali jsme tvrdě, někdy už od sedmi ráno na pláži," popsal. "Ta tvrdá práce se teď začíná vracet."

Na zimním soustředění ve španělské Marbelle už působí výrazně jistěji, v duelu s Basilejí dal první gól ve slávistickém dresu, a si dokonce navlékl kapitánskou pásku. "Byl to zvláštní pocit, ale hodně mě to potěšilo," řekl s úsměvem.

Velkou roli v jeho rozhodnutí jít do Edenu sehrál trenér Jindřich Trpišovský. "Byl hlavním důvodem. Pokud vás trenér nechce, nemá smysl někam chodit. Cítil jsem, že mi chce pomoct a posunout mě jako hráče."

Podzim pro něj byl i psychicky náročný. Přiznal ale, že o odchodu nikdy neuvažoval. "Nejsem typ, který by se vzdával. Podobnou situaci jsem zažil už dřív. Fotbal hrajete proto, abyste nastupoval, a když to nejde, je to těžké. Ale nevzdávám se." O to víc si váží podpory fanoušků. "Psalo mi hodně lidí, že chtějí, abych hrál. Toho si vážím opravdu hodně."

Do jarní části sezony vstupuje s jasným cílem – prosadit se a být rozdílový. "Umím rozhodovat zápasy. Věřím si a nemyslím si, že bych měl nějaký limit. Dokážu hrát tam, kde je potřeba," hlásil sebevědomě.

Sebevědomí Chama se odráží i v detailech. Do jara vstoupí s číslem 10 na zádech, které považuje za své přirozené. "Desítka je moje číslo. Hrál jsem s ní celý život. Když jsem přišel do Slavie, měl ji Zafi, tak jsem vzal sedmičku. Bylo mi řečeno, že si desítku můžu vzít, až odejde do PAOKu. Teď se cítím kompletní."

Šín a spol. zdemolovali Ajax. Jaroš? Klaun, nejhorší gólman, kterého jsme měli, zuří fanoušci

Právě se Zafirisem si navíc vytvořil blízký vztah. "Byl to můj kamarád už od začátku. Máme podobný charakter – na hřišti chceme vyhrávat, mimo něj jsme klidní. Trávili jsme spolu hodně času," prozradil.

Mimo fotbal vede Cham spíš uzavřenější život. "Upřímně nic moc nedělám. Praha je nádherná, ale nejsem typ, co by chodil ven. Většinou jsem doma a volám si s přáteli," přiznal. Jediné, co mu v Česku vadí, je počasí. "Chybí mi teplo. Zima není nic pro mě. Viděl jsem sníh a mám strach se vrátit," smál se.

Velkou oporou je mu rodina. "Znamená pro mě všechno. Maminka, taťka, dva bratři. Hodně pro mě udělali a pořád dělají." Zvláštní vztah má k mladšímu bratrovi. "Je velmi talentovaný. Je to asi jediný člověk na světě, kterému dovolím být lepší než já," dodává s úsměvem.

Rodina by neměla chybět ani u jednoho z vrcholů jara. "Táta a bratři přijedou na zápas s Barcelonou," prozrazuje Cham, pro něhož má duel se slavným soupeřem speciální náboj. "Jako malý jsem Barceloně hodně fandil, hlavně v éře Ronaldinha. Jeden z mých nejoblíbenějších hráčů byl i Messi. Jako dítě byl mým vzorem. Dnes už jim fandím samozřejmě méně, ale je to čest si proti nim zahrát."

A sebevědomí mu rozhodně nechybí. "Dám gól. Vím to," řekl bez váhání. "To, jak teď trénuju, mě utvrzuje v tom, že druhá polovina sezony bude velmi dobrá."

Motivací je i návrat do rakouské reprezentace a vidina mistrovství světa. "Všechno, co k tomu potřebuju, jsou dobré výkony tady," má jasno.

Slavia ulovila kanadský blesk. Talentovaný křídelník stráví jarní část na hostování