Potřeboval jsem z Baníku odejít, byl jsem z toho prostředí vyhořelý, uznal Holec

Slovenský gólman Holec prožil v Baníku Ostrava nejpovedenější období kariéry, v sezoně 2024/25 přispěl ke třetímu místu v Chance Lize a návratu klubu do evropských pohárů po dlouhých letech. V jeho předkolech tým ztroskotal na poslední překážce jménem NK Celje, následoval prodej opor jako Ewerton, Matěj Šín nebo Tomáš Rigo a další ročník se změnil v boj o záchranu. Holec ho byl součástí do zimy, kdy přišel z Plzně Martin Jedlička, uzmul pro sebe pozici jedničky a předchozí strážce branky v klubu za veřejně nevyjasněných podmínek skončil.

"Dosud jsem nedával žádné rozhovory ani vyjádření, protože mi to nepřišlo vhodné. Myslím si, že to hodně lidí nepochopilo a mysleli si, že mé rozhodnutí přišlo na základě příchodu Martina Jedličky do Baníku. Lidé si kolem toho vytvářeli různé vymyšlené příběhy o problémech, ale tak to vůbec nebylo. Já už jsem delší dobu cítil v hlavě i sám na sobě, že jsem z toho prostředí, ve kterém jsem strávil nějakých patnáct let od začátku kariéry, už trochu vyhořelý. Pohyboval jsem se pořád v tom samém kruhu a potkával ty samé lidi. Neříkám, že je to špatně, spoustě lidí to vyhovuje, ale já už v sobě neměl ten správný drajv. Nechci tvrdit, že šlo o mentální problémy, to vůbec ne, ale cítil jsem, že už bych mužstvu nedával to, co bych chtěl. Přišlo mi férové to říct nahlas. Rozhodně jsem se necítil v nejlepším rozpoložení a chtěl jsem změnu," vysvětluje.

Po krátkém jarním hostování v polském Piastu Gliwice se Holcovi podařilo od nové sezony sehnat exotické angažmá v indonéském klubu Garudayaksa, který loni postoupil do nejvyšší Super League i za přispění Christiána Frýdka. "Pomohla tomu i má návštěva Ameriky, kde je prostředí úplně jiné. Po návratu z USA jsem věděl, že chci zkusit změnu jak v kariéře, tak v životě. Není tajemstvím, že kontakt s klubem Garudayaksa vznikl přes mého bratra a našeho známého, který pomohl přestup zrealizovat a pomáhal mimochodem i s angažmá Christiána Frýdka. Garuda byla velmi konkrétní, lidé v klubu byli příchodu hodně naklonění a jednali velmi přímo. Rychle jsme se dohodli na podmínkách. Když jsem si dal všechny plus a mínusy dohromady, vyšla mi z toho velmi dobrá volba a řekl jsem si, že do toho jdu," doplňuje.

Dvaatřicetiletého gólmana tedy po devíti evropských angažmá čeká velká výzva v neokoukané asijské soutěži, kde už dříve působili Ondřej Kúdela nebo Michael Krmenčík, ti ovšem nastupovali za mnohem větší klub Persija Jakarta. "Náš klub se stále vyvíjí a skládá za pochodu. Kádr ještě nemáme tak široký, jak by si trenéři i já představovali, ale na všem se pracuje. Na druhé straně musím říct, že tréninková akademie a prostředí jsou absolutně dostačující. Máme k dispozici tři hřiště, o která se lidé denně starají. Kdyby přišly prudké deště, je tu i krytá umělá tráva. Jedinou drobnou nevýhodou je, že hlavní budova je pár minut autem od hřišť, takže na posilovnu se musíme přesouvat. To je ale to nejmenší, co by někoho omezovalo."

V úterní epizodě podcastu Livesport Daily jsme také probírali:

Jak se vyvíjel jeho vztah s vedením Baníku Ostrava?

Proč mu příchod Martina Jedličky do Baníku Ostrava pomohl k rozhodnutí udělat změnu?

Jaké finanční podmínky má jako hráč indonéské ligy?

Jak proběhlo jeho setkání s idolem Stephem Currym?

Kuchta jde skutečně do Polska. Dočasná štace se může poměrně rychle změnit v trvalou