Příliš velký luxus? Kadeřábek překvapil o sparťanském blahobytu: Někdy je to až na škodu!

Patřil do party hráčů narozených v roce 1992. Silný ročník 92, tak se jim říkalo. Ladislav Krejčí, Jakub Brabec, Roman Polom, Martin Frýdek, Jiří Skalák a v neposlední řadě Pavel Kadeřábek. Vrstevníci někdejšího reprezentačního beka jen ztěží znovu obléknou sparťanský dres, a tak se musí na Letné obejít bez nich.

Nové kumpány našel poměrně brzy. "Zjišťoval jsem si u starších kluků, jak to v týmu chodí," přiznává Kadeřábek v rozhovoru pro Livesport Zprávy. 

Jaké to je být zpátky ve sparťanské kabině?

"Přál jsem si jednou se vrátit a byl jsem rád, že zájem byl i ze strany Sparty. Že o mě stála. Bez jejího souhlasu by to nešlo. Jsem zpátky v kabině, kde můžeme používat český humor. Na to jsem se těšil, protože je to něco, v čem se cítím výborně."

I když už tu nemáte nikoho, s kým jste hrál? Minimálně po spoluhráčích z ročníků 92 se vám nestýská?

"Rozumím, kam tím míříte… Ale byl jsem venku deset let a člověk už potom nemůže počítat s tím, že se tu znovu sejdeme v té partě, kterou jsme tu kdysi měli. Věděl jsem to, že to tak nebude, proto jsem se už dopředu napojil na jiné české kluky."

Kdo je vaším novým kumpánem?

"Přirozeně jsou to starší hráči. Rozumím si s Filipem Panákem, Jardou Zeleným či Lukášem Haraslínem. U nich jsem si zjišťoval, jak to dnes ve Spartě funguje, co mě čeká."

Jaká byla vaše očekávání?

"Nebyla nijak zvlášť obrovská. Byl jsem hlavně rád, že mám možnost jít zpátky domů. Jestli v kabině bude ten nebo ten, už nebylo tak podstatné. Primární bylo znovu hrát za klub, který mám odmala rád."

Ale rozhodně jste se vrátil do zcela jiného klubu. Sparta udělala mílové kroky oproti létu 2015. Co všechno se změnilo?

"Našel jsem Spartu v úplně jiném stavu, než když jsem odcházel. Posunula se ohromně. Když jsme byli na soustředění ve Španělsku před jedenácti lety, bylo kolem týmu šest sedm lidí. Dnes jich tu je 30."

Sem jsem vyloženě nemířil, ale ono to vlastně také demonstruje, co je dnes Sparta za klub…

"Celkově šla nahoru. Co se týká například marketingu, to je něco neuvěřitelného. Jak se o nás lidé z klubu starají, jaké máme možnosti. Je to všechno pozitivní samozřejmě, ale někdy si říkám, jestli to nemůže být až kontraproduktivní. Když vidím, jaké máme podmínky, říkám si někdy, že to je až na škodu. Neuvěřitelný luxus. Ale pokud chcete mít moderní klub, je to nezbytné."

Takže byste se raději vrátil na běžky do Špindlu?

"Mělo to něco do sebe. (směje se). Nedávno jsem si o tom psal s Láďou Krejčím, který mi říkal, že Teplice byly právě tři čtyři dny ve Špindlu. Krásně jsme si zavzpomínali. Tehdy se tomu říkalo běžecké soustředění. Vstávalo se v šest ráno, šlo se běhat do lesa, dopoledne na běžky…"

Vy o tom normálně sníte!

"Trochu… Dneska už se takové věci nevidí, protože musíte klást důraz na práci s míčem a to na běžkách neuděláte. Ale byl to skvělý tmelící prvek. Kolik srandy jsme při tom zažili. Jsou to krásné vzpomínky."

Také jste dřív hltali české seriály a povídali si o nich. Předpokládám, že dneska by si někteří spoluhráči mysleli, že jste spadl z Marsu, kdybyste nadhodil tohle téma. Nebo jste našel podobnou krevní skupinu?

"Nenašel, protože jsem se také za ta léta změnil. Tehdy jsem nebyl ženatý, neměl děti. Zájmy a starosti se přirozeně změnily. Ale nechci dělat rozdíly v tom, že teď jsem zkušený borec, který vidí svět jinak a baví se jen s vrstevníky. Chci být parťákem i pro mladé kluky."

V létě jste říkal, že byste pro ně chtěl být vzorem. Jak se vám to daří?

"Snažím se proniknout do jejich světa, nakouknout, jak to funguje, co se řeší. Jaký funguje jejich humor. Nechci být ve škatulce starých. Dělá mi dobře, když jsem mezi mladými a můžeme vymýšlet kraviny. Já se vlastně v hlavě pořád cítím trochu jako malý kluk. Mlaďoši pak chodí a kroutí hlavou, že je mi 33 a není možný, co vymýšlím za blbosti."

Za vás před těmi deseti lety nic takového nebylo. Kabina byla drsnější. Mazáci vám uměli dát najevo, kde je vaše místo. Mladí to měli těžší než dnes, nebo se pletu?

"Je to pravda. Proto neustále říkám, že ti kluci, kteří jsou dneska ve Spartě a nakukují do áčka, to mají s námi staršími o dost snazší než to bylo v minulosti. Hodně záleží na nich, jak se chovají, jak to hodlají uchopit."

To samé platí i o vás.

"Díky tomu, že jsem si to v nějaké podobě zažil, neměl jsem se staršími hráči ze začátku dobrou zkušenost, se dnes snažím chovat jinak. Nechci, aby ti kluci to dostávali v takové podobě, jako my tehdy."

Tým byl rozháraný, teď stavíme novou Spartu, říká Priske.

Nekřičíte?

"Snažím se být fajn. Neřvat na hřišti, protože vím, že v tu chvíli toho kluka takovým chováním jen shodíte. Navíc dnešní mentalita mladých je jiná. Kdybych na ně něco takového zkusil, vůbec bych se nedivil, kdyby mi odpověděli a zařvali oni na mě. Neříkám, že jsou takoví všichni, ale současná generace je jiná a je přeci jen trochu drzejší. Někdy je to super, někdy to je už trochu moc."

Před sezonou jste říkal, že chcete mít ve Spartě silnou pozici a hrát pravidelně. Splnil podzim vaše očekávání?

"Asi bych to rozdělil na dvě části. V té první jsem od začátku sezony do první reprezentační pauzy odehrál skoro všechny zápasy. De facto nějakých 80 procent zápasů. Bylo to super, užíval jsem si to. Cítil jsem se dobře..."

Jenže pak jste ze sestavy vypadl a hrával sporadicky. Byl jste hráčem, který dostřídává. To úplně neodpovídá vaší ambici, ne?

"Prakticky jsem přestal hrát. Naskakoval jsem do utkání, která nebyla tak důležitá, což je samozřejmě rozhodnutí trenéra. On ví, kdy mě potřebuje a kdy ne. Z velké části je to i o mně, jak se mu předvedu v tréninku. Jestli si o tu šanci řeknu. Nicméně podzim musím rozdělit na dvě části. Ta první byla super, byl jsem spokojený."

Nepřibrzdilo vás tehdy zranění?

"To bylo ještě před první repre pauzou. Po ní už jsem byl fit a připravený znovu hrát. Nemělo to na mě vliv. Trenér se prostě takto rozhodl a mně nezbývalo nic jiného, než to akceptovat."

Tomu rozumím. Na druhou stranu vaše představa o vytížení byla před sezonou jiná.

"Mrzelo mě to, protože se nám dařilo. Vedli jsme ligu, vyhrávali jsme a pak jsme si to s Angelem (Preciadem, pozn. red) de facto vyměnili. Já hrál od začátku sezony a od září začal dostávat prostor on. Ale nehroutil jsem se z toho. Zažil jsem toho v kariéře už tolik, že jsem natolik zkušený, abych věděl, co znamená konkurence a že musím dát trenérovi důvod, aby mě znovu stavěl."

Řekl bych, že i fanoušci se na vás těšili, počítali s tím, že budete jednou ze stěžejních postav týmu po návratu. Obecně to bylo mezi nimi téma. Pocítil jste to nějak?

"Takové věci vůbec neřeším. Nejsem typ, který by se chtěl litovat, když mě trenér dvakrát třikrát nepostaví. Tohle možná řešilo mé okolí, které to vnímalo. Já se snažím být od sociálních sítích odstřižený. Samozřejmě ale že když s vámi lidé tohle téma řeší, trochu vám to navrtá hlavu a říkáte si, že nehrajete ani ve chvíli, kdy se třeba tolik nedaří… Takové situace fotbal přináší a musíte je umět zvládnout."

Vidíte a dnes je Angelo Preciado pryč, Martin Suchomel se nešťastně zranil a budete mít zase nového konkurenta. (Rozhovor vznikal ještě před příchodem Olivera Sonneho, pozn. red)

"Pro mě se tím nic nemění. Pořád budu muset trenérovi dokázat, že jsem lepší než konkurenti na mé pozici. Nic jiného mi nezbývá, pokud chci hrát."

Bylo něco na co jste si musel po návratu z Německa zvykat?

"Řekl bych, že je to hodně srovnatelné s tréninky v Německu. Na intenzitě není poznat velký rozdíl. V zápasech už to jiné je, ale to je tím, že Bundesliga se hraje jinak. Česká liga je hodně soubojová. Oproti Německu tu hrajeme úplně jiný sport."

Zjišťoval jste u hráčů jaké to pod trenérem bylo ve dvou mistrovských sezonách, abyste byl v obraze?

"Upřímně spíš jsem toho názoru, že bychom se neměli ohlížet na to, co bylo. Sparta byla v té době jiná, dnes je složení týmu také jiné. Platí to i o složení realizačního týmu, o kterém se třeba tolik navenek nemluví. Kluci mají z té doby krásné zážitky, na které budou rádi vzpomínat. O tom jsem přesvědčený, ale ohlížení se do minulosti vás ve fotbale nikam neposune."

Pro vás osobně se Sparta musela změnit i z pohledu hráčského složení. Vy jste měli v týmu z cizinců jen Costu, Tiémoka Konatého a pár Slováků. Dnes tvoří hráči ze zahraničí přes polovinu kádru. Je to změna, kterou člověk pocítí?

"Tím, že i v Hoffenheimu jsme to takhle měli a byli jsme tam půl na půl a v kabině se mluvilo německy a anglicky, tak mi to vlastně nepřijde vůbec zvláštní. Spíš teď ty zahraniční kluky trochu víc chápu, dokážu se do nich vcítit."

Plnil jste jejich roli…

"Přesně tak. Jsem naučený, že jako kluk, který je cizinec, musím být lepší než místní kluci. Aspoň tak to bylo nastavené v Hoffenheimu. Musel jste ukázat, že máte nějakou přidanou hodnotu a mají stavět vás a ne domácího hráče. Jakmile jste byli na stejné úrovni, vždy upřednostnili Němce. Myslím, že by to tak mělo být všude. I třeba s ohledem na reprezentaci, abychom zbytečně nezavírali cestu českým hráčům."

A vnímáte, že to tak Sparta ale i české kluby mají?

"To je čistě můj názor. O tom, jak to v reálu je, je už věc klubů. Vnímám, že tu hraje hodně cizinců i v jiných klubech. Ať už je to Slavia, Plzeň či teď Olomouc."

Na druhou stranu většinou jsou to hráči na klíčové role, které v Česku nemáme na dobré úrovni, nebo je neumíme vychovat.

"To je další věc. Nad tím bychom se také měli zamyslet, proč to tak je. Měli bychom to umět. Pokud ale samozřejmě v Česku takové hráče nemáme, musíme pro ně do ciziny. O tom žádná. Jakmile je to však padesát na padesát, měli by mít přednost domácí."

Zmínil jste Slavii, která, když jste odcházel…

"Tak hrála o padáka…" (skočí do řeči)

To se ale během let změnilo. Její aktuální pozice v českém fotbale je jiná, mnohem silnější. Je to věc, na kterou jste si musel zvyknout a vnímat ji jako hlavního rivala v boji o trofeje?

"Za nás byla na výši Sparta a Plzeň. Teď se to prohodilo a bojujeme o titul se Slavií. A samozřejmě tlačí i Plzeň. Nevnímám to nijak speciálně. Co mě ale překvapilo, když jsme nyní hráli derby a já byl celý zápas na lavičce, tak jsem mohl sledovat z první ruky chování obou táborů."

Zaskočilo vás něco?

"Ta ohromná nevraživost. Řekl bych i nenávist, která je mnohem větší, než jsem zažil jako mladý kluk ve Spartě. Za nás to takhle opravdu nebylo. Slavia tehdy hrála někde mezi desátým a patnáctým místem a chodili jsme do derby s tím, že je porazíme. Dnes je to úplně jiné. Nyní hrajeme se Slavií o všechno."

Je to zábavnější?

"Má to větší náboj. Samozřejmě i předtím byl stadion vyprodaný, člověk měl v sobě emoce, ale dneska je to tak vygradované, že jsem z toho byl překvapený. Ale říkám to jako hráč, který to zažil jen na lavičce. Na hřišti to musí být ještě úplně něco jiného."

Také se v Česku v posledních letech řeší rozdílné herní styly. Zatímco Slavia má svůj spíš soubojový, hodně dlouhých balonů a centrů do vápna, Sparta chce víc hrát kombinačně. Jak se díváte na tohle srovnání?

"Složitě se mi na to odpovídá, protože k úspěchu se dá dojít různými způsoby. Když vám něco funguje, je to účelné a po 90 minutách hry vyhrajete, tak se to těžko kritizuje. Nechci se moc pouštět do hloubky, ale samozřejmě je mi bližší, když se víc hraje fotbal.

Nedávno jsem o tom mluvil. Co je vlastně kvalita, po které tu voláme? Pro mě je kvalita i to, když zvládnete dobře souboj, naběháte hodně kilometrů, prosadíte se po centru ve vápně. Nemusí to být vyloženě na krásu, abychom se bavili o kvalitě hráče. Fotbal se pořád hraje na výsledky. Když vyhrajete ošklivým výkonem, za pár dní si na to nikdo nevzpomene a vy jste splnil cíl. Ale když budete hrát super fotbal a prohrajete, bude vás to akorát užírat."

Zvládnout složitý zápas jakýmkoliv způsobem a oprostit se na chvíli od krásy... Není to něco, co současné Spartě trochu chybí? 

"Samozřejmě si to musíme trochu víc osvojit, zvládat to lépe, protože z devadesáti procent proti nám týmy zalezou a těžko se nám do nich dostává. V takových chvílích už to musíme nějakým způsobem ukopat. I přesto, že to není něco, co bychom dlouhodobě chtěli předvádět, protože pro fanoušky to pak není zrovna ideální podívaná."

Bylo mimochodem pro vás složité zvyknout si, že jste po letech znovu v týmu, který drží balon, hraje do plných, do bloku a musí obehrávat?

"Upřímně moc ne. V Hoffenheimu, ať už jsme hráli o poháry či o záchranu, jsme pokaždé chtěli hrát fotbalově, drželi jsme míč. Naše principy byly hodně podobné tomu, co chceme hrát ve Spartě. Nikdy jsme tam neměli hráče, kteří by byli soubojoví, spíš hodně šikovné kluky, kteří chtěli hrát na krásu. Občas jsme na to dopláceli, když jsme dostali gól, soupeř to zavřel a ubránil nás. Takže pro mě se příchodem do Sparty moc nezměnilo. Rozehrávka, držení míče, výstavba hry… Jsem na to zvyklý."

Začíná jarní část sezony. Na první Slavii ztrácíte sedm bodů, ale ještě dvě ligová derby vás čekají. Jak moc složité bude dojít pro titul?

"Závěr podzimu se nám nepovedl. Konec listopadu a prosinec nebyly ideální a zbytečně jsme poztráceli hodně bodů. Rozdíl v tabulce měl být jiný. Slavia má velkou kvalitu a zkušenosti. Podle mě se však titul nevyhraje v zápasech s ní. Jde sice o hodně, ale důležité je neklopýtat ve zbylých duelech."

A tam jste ztráceli dost. Hradec Králové, Slovácko, Teplice, Pardubice či Liberec. To je 12 bodů jen v těchto zmíněných zápasech. Vnímáte to jako zbytečné ztráty?

"Přesně tak. Poztráceli jsme zbytečně hodně bodů. Kdybychom tyto zápasy zvládli, jdeme do jara v úplně jiné pozici. Musíme si na to teď dát pozor, abychom podobná zaváhání neopakovali. Všichni chceme vyhrát derby, porazit Slavii, ale pokud se mám bavit o titulu, koukejme na jiné zápasy. Pak se totiž může stát, že derby v nadstavbě už klidně může být nepodstatné."

Vždy jste byl jako hráč hodně přemýšlivý. Různé věci jste si hodně bral. Třeba nezdary, prohry... Máte to tak pořád?

"Jakmile se vám narodí děti, tak zjistíte, co je v životě opravdu důležité. Člověk trochu změní své myšlení. Ale samozřejmě, že pořád přemýšlím nad tím, co jsme mohli udělat lépe. Proč jsme tady nevyhráli, proč přišla tato porážka…"

Nejste splachovací?

"Neumím nad věcmi mávnout rukou a jít dál. Snažím se však umět rozdělit, že když přijdu po zápase domů, musím to nechat být. Vím, že to začnu řešit znovu druhý den na tréninku. Tam to na mě znovu padne, do toho vidíte další kluky, bavíte se o tom. Tréninky a další zápasy po nějakém neúspěchu nejsou lehké. Tak to prostě chodí. Záleží mi na tom, aby Sparta byla úspěšná."

Když jste byl ve Spartě jako mladý kluk, hodně se řešilo, že jste kluci, kteří prošli mládeží klubu. Měli jste v sobě jeho DNA. Jsou v týmu ještě sparťané jako vy?

"Jsou, ale trochu tu chyběla střední generace hráčů, která by v sobě tohle sparťanství měla. Jsou tu mladí kluci jako Ryny (Matěj Ryneš, pozn. red), Šéva (Adam Ševínsky, pozn. red) či Vydrys (Patrik Vydra, pozn red), kteří jsou vychovaní Spartou a cítím z nich, že to v sobě mají. Je to skvělé, že se to povedlo zachovat a máme tu hráče, kteří to zase předají někomu dál. Je to důležitá věc. Na druhou stranu kluci, kteří přišli odjinud to těžko v sobě mohou mít tak zakořeněné. Je to logická věc. Vůbec bych jim to nevyčítal. Sám jsem to poznal v Německu."

Kadeřábek o emotivní rozlučce s Hoffenheimem

Musel jste si k tomu najít cestu?

"Za těch deset let už jo, klub mi přirostl k srdci, ale po prvních dvou sezonách jsem si sám říkal, že dobrý, odehraju tu dva tři roky a půjdu dál nebo se vrátím do Česka. Až časem jsem do sebe dostal, že je mi v Hoffenheimu dobře, líbí se mi tam a mám klub rád. To samé platí pro kluky ve Spartě, kteří přišli z jiných klubů."

Nakonec z toho byla i hezká rozlučka teď v zimě. Jak k tomu došlo?

"Krásná. Pozvánku jsem od klubu dostal v průběhu sezony už dvakrát, ale se Spartou jsme neustále hráli čtvrtek, neděle, tak jsem nechtěl z profesionálních důvodů odjíždět do Německa. Nebylo by to správné vůči klukům v týmu. Proto jsem to odkládal a domluvil jsem se s trenérem Priskem, že využiji volného dne na soustředění ve Španělsku a pojedu se tam rozloučit s plným stadionem."

A byl jste znovu dojatý…

"Bylo to skvělé. Moc za to děkuju. Hlavně fanouškům, kteří si pro mě připravili hezké choreo a během celého zápasu mi dávali neskutečnou podporu. Strašně si toho vážím. Užili jsme si to celá rodina, bylo nás tam asi 25 a říkali jsme si s manželkou, že to pro nás byl jeden z nejsilnějších zážitků našeho života."

Kadeřábek o formě Hoffenheimu

Co vůbec říkáte fazonu Hoffenheimu v Bundeslize?

"Jsem za ně rád, protože jim to přeju. Někdo by si mohl říct, že nejsem upřímný, když jsem v klubu skončil, ale jsem opravdu přející člověk. Dál je sleduji a fandím jim. Když jsem tam teď byl na utkání s Leverkusenem a viděl jsem kluky, jak jim to jde, byl jsem nadšený. I když už dost hráčů neznám, protože nás v létě spousta odešla a tým se změnil."

Dnes hrají o druhé místo a účast v Lize mistrů. Čekal jste, že půjdou takhle nahoru?

"To asi nikdo, ale když jsem viděl, jaký hrají fotbal, jací přišli mladí kluci, s jakou energií hrají, tak je evidentní, že si všechno sedlo. Klobouk dolů před nimi. Doufám, že uhrají TOP čtyřku a příští rok je uvidíme v Lize mistrů."

Ogbu je můj bratr, ale na hřišti ho neznám, říká Uchenna