Rýpnutí do Zbrojovky? Poprvé za dlouhou dobu chci někomu něco dokázat, říká Vorlický

Kariéra rodáka z Boskovic připomíná horskou dráhu. V šestnácti letech odešel do italské Atalanty, kde se potýkal s vleklými a velmi vážnými problémy s koleny. Následoval návrat do Slavie, hostování ve Zbrojovce a nyní trvalý přesun do Slovácka. A možná právě k brněnskému klubu, na který dlouho čekal, jestli jej odkoupí po jarním hostování, po podpisu smlouvy v Uherském Hradišti s lehkým rýpnutím namířil svá slova.

"Nikdy jsem neměl cíl někomu něco dokazovat, hrál jsem fotbal čistě pro sebe a pro radost. Ale musím říct, že se ve mně teď po dlouhé době obnovuje pocit, že chci něco někomu dokázat," přiznal s tím, že nálepka věčně zraněného maroda ho štve. "Pro některé lidi jsem skleněnka. Někdo ví, co mi bylo, někdo ne, ale všichni jsou strašně chytří. Je pro mě obrovská motivace ukázat, jaký mám potenciál."

Z reakcí okolí navíc cítil, že nad ním řada lidí už zlomila hůl. "Těm, co mi nevěří, chci dokázat, že za to pořád stojím. Ze spousty stran mi bylo dáváno najevo, že už za to nestojím. Už jsem se ale vrátil několikrát a vždycky to stálo za to. Teď doufám, že to pod novým realizačním týmem, kterému fakt věřím, zopakuji," dodal a prozradil, že Slovácko o něj stálo už třetí přestupové období v řadě.

Nejinak tomu tedy bylo letos, byť priority Vorlického byly na začátku jinde. "Čekal jsem nějakou dobu na Zbrojovku, což nakonec nedopadlo. A když jsem pak rozmýšlel, co dál, Slovácko na mě zapůsobilo nejlíp," prozradil Vorlický ve svém prvním rozhovoru pro klubový kanál.

Rozhodujícím faktorem byly především osobní vazby. "Šel jsem za trenérem Janem Jelínkem, se kterým jsem měl velice dobrý vztah už ve slávistickém béčku. A obrovskou roli hrál i sportovní manažer Michal Kadlec. Ten mi za poslední měsíc volal snad častěji než své partnerce," usmíval se čtyřiadvacetiletý záložník.

Vorlický má nové angažmá. Mistrovský Eden mění za adresu, kde se o ligu bojovalo v baráži